Nedaleko parku v soulské čtvrti Seongdong-gu se nachází čajovna Green Lab s asi desítkou míst. Mluvit se tu nesmí, telefon je třeba vypnout a uvnitř se chodí jen bez bot. U čaje tu můžete číst, napsat dopis nebo jen přes sklo pozorovat les. Cílem pravidel je absolutní „vypnutí“.
Navštěvování míst, kde je povinné nedělat vůbec nic, je mezi Jihokorejci, kteří kromě nekončící koronavirové pandemie čelí také prudkému růstu cen nemovitostí, stoupajícímu zadlužení či vyžadování extrémního pracovního nasazení, stále vyhledávanější volnočasovou „aktivitou“.
Když na ostrově Čedžu roku 2014 vznikla soutěž, jejíž účastníci se snaží při sezení v lese dosáhnout co nejnižší tepové frekvence, její zakladatelé netušili, že se koncept ozdravného nicnedělání postupně rozšíří.
Půlhodina zírání do ohně
Kina po celé zemi v listopadu v rámci tohoto trendu uvedla film simulující čtyřicet minut trvající let v mracích. Za vstupenku na Let diváci zaplatí v přepočtu 140 korun a podle distributora se dočkají „odpočinku v načechraných oblacích“. Snímek navázal na počin Oheň, jenž lidem na jaře v kinosálech nabídl jednatřicet minut hořícího táborového ohně.
Trailer k filmu Oheň:
„Ačkoli zatím nejde o mainstreamovou záležitost, očekáváme, že se tato forma relaxace stane trendem,“ uvedl pro list The Washington Post (WP) výzkumník Yoon Duk-hwan, podle něhož pandemie podobným zážitkům nahrála tím, že v mnoha lidech vyvolala pocit uvěznění a osamělosti.
„Je těžké vyrovnat se s pocitem, že jste v pasti, a zároveň s osaměním. Lidé touží po prostoru, kde jsou sami, ale jinde než doma. Dokud se pandemie nezlepší, očekáváme pokračování tohoto trendu,“ dodává.
Jihokorejci stav totálního „prázdna“ či „vypnutí“ označují jako „mung“. Na podzim si místní podle WP oblíbili zejména „lesní mung“, při kterém sledují stromy či listí. Populární je také sledování „ohnivého mungu“ čili hořícího dřeva či „vodní mung“ neboli relax u hledění na vodní plochu.
Bez rezervace si nesednete
Čajovna u městského parku se v posledních měsících těší stálému proudu zákazníků, kteří tu polehávají na lehátkách a přes sklo zírají do lesa. Podnik otevřel před pandemií, zpočátku se ale zákazníci nehrnuli.
Ordinace plní stres z covidu. Stále více lidí trpí psychosomatickými potížemi |
„Lidé dřív nebyli zvyklí na myšlenku navštívit čajovnu jen proto, aby si užili svou vlastní společnost. Ale nyní se nám tři časová okna, která denně nabízíme, pokaždé rychle naplní. Kdo nemá rezervaci, většinou si nesedne,“ líčí Bae Hjon, jeden ze zaměstnanců.
„V korejské společnosti je velmi těžké najít prostor, kde je přijatelné nedělat absolutně nic,“ dodává. S tím souhlasí i jeden z místních „štamgastů“, osmatřicetiletý manažer Jung Če-hwan, jenž hledal útočiště před silně konkurenčním obchodním světem.
V jedné z kaváren na sebe můžete jen zírat do zrcadla:
#오늘도멍때림
#맘때림
남들이 원하는 나의 모습이 아닌
내가 바라는 나의 모습을 찾길 바라요
#멍때림 #멍때림카페 #강화도 #강화 #강화카페 #인천 #인천카페 #김포 #김포카페 #강화도카페 #강화가볼만한곳 #강화도가볼만한곳 #동막 #동막해수욕장 #강화도여행 #동막카페 #카페 #카페스타그램 #마니산 #마니산카페 #도서관카페 #야외카페 #여행 #좋아요
Vyzkoušel pilates i jógu, ale chtěl zkrátka nedělat nic. „Chtěl jsem stisknout tlačítko stop a udělat si chvilku pro sebe. Ale měl jsem pocit, že musím neustále něco dělat,“ líčí. „V tomto prostoru platí pravidlo, že nesmím dělat nic. Jen se dívám ven. Udělalo mi to místo v hlavě,“ dodává.
Podobná místa otevřela i v dalších částech země. V kavárně Goyose na Čedžu sice nesmíte používat mobil, při trávení času o samotě si ale můžete vzít dopisní papír a někomu napsat. Kavárna v pobřežním městě Pusan pak nabízí zírání do plamenů, v podniku Mung Hit na ostrově Kanghwado si můžete v klidu posedět na židli a zírat na sebe do zrcadla či meditovat s pohledem do hor. Děti ani zvířata do těchto podniků nesmí.
