Na mnoha oblíbených místech francouzských měst je to již kolorit několika posledních let: Doručovatelé s hranatými izolačními boxy na zádech se sdružují před restauracemi a čekají na vyzvednutí objednávky. A lidé, kteří bydlí nebo pracují v okolí, si na jejich chování stále častěji stěžují.
Rozčiluje je hluk skupin kurýrů postávajících v ulici, ale také „obtěžující parkování“ kol a motorek, hromady odpadků, fyzická a slovní agrese nebo také „nepříjemné pachy kvůli veřejně ulehčeným hygienickým potřebám“. To všechno jsou stížnosti, které již dostaly na stůl radnice nejen v Paříži, Toulouse, Lyonu či Brestu.
Problém navíc stále narůstá s tím, jak přibývají pořád nové doručovací společnosti snažící se využít trendu, na který si lidé zvykli za covidové pandemie: na pohodlné doručování jídla z restaurací až domů. Některé restaurace již mají větší podíl těchto rozvozových objednávek než těch, které učiní hosté osobně.
Kurýři rozvážkové společnosti Wolt protestují, nelíbí se jim snížení honorářů |
Města se proti rozmáhajícím se kurýrům snaží zakročit, často však neúspěšně i vzhledem k tomu, že nemají dostatek možností, jak jejich počty nebo chování regulovat.
Kdo dřív přijde, ten dřív jede
Odkud se tyto „davy“ doručovatelů berou? Jedním z důvodů je samotné nastavení doručovacích aplikací. Poté, co zákazník zadá objednávku a restaurace ji potvrdí, ji následně aplikace předá kurýrovi, který je v té době zrovna k dané restauraci nejblíž. Tím se zkrátí dojezdová doba a pokrm je rychleji doručen, což se hodí zejména pokud jde o teplý oběd nebo večeři.
Je to nastavení, které je do určité míry výhodné pro všechny strany, tedy pro doručovatele, zákazníky i pro firmu, která aplikaci provozuje. Kurýr má víc času na další objednávky, zákazník má své jídlo rychle a aplikace může zprostředkovat více „obchodů“.
VIDEO: Proč to trvá, kam s tím jede? Odhalili jsme zákulisí rozvozu jídla |
Právě tady ale také začíná jádro současného problému. Aby kurýři zvýšili své šance na to, že dostanou zakázku, sdružují se u oblíbených restaurací. Čím blíž jim totiž jsou, tím větší mají šanci, že objednávka připadne právě jim. Navíc, jak sami říkají, „čekání s více lidmi je příjemnější“.
„Rozvozci se každý večer shromažďují před naší restaurací, dělají hluk, pouštějí hlasitou hudbu a nerespektují naše zákazníky. Ti nám říkají každý den, že naše terasa už není vůbec příjemná! Stejné scény se objevují po celé Paříži,“ stěžuje si zaměstnanec jedné z restaurací v 8. pařížském obvodu. Lidé žijící v okolí podávají stížnosti, zatím ovšem neúspěšně.
Bílé zóny, městský dům a zákazy
Radnice měst se jim v poslední době snaží vyjít vstříc. Ale i jejich možnosti jsou omezené. Hlavní zbraní, k níž upínají největší naděje, jsou nyní takzvané bílé zóny. Tedy části měst, do nichž by kurýři měli zakázaný vjezd.
Doručovatelské firmy ale často mají ohledně svého působení představy přesně opačné. Na dotaz deníku Le Figaro například americká společnost Uber Eats uvedla, že v rámci své aplikace „takovou zónu zřídí pouze v případě, že to bude situace vyžadovat a budou vyčerpány všechny ostatní prostředky nápravy“. Teprve na formální a opakovanou žádost měst pak firma souhlasila se zřízením vysoce lokalizovaných geografických oblastí, v nichž řidiči rozvážkové služby již nemohou přijímat objednávky.
Všude jen odpadky a ošklivé lavičky. Radnice v Paříži chystá „manifest krásy“ |
Radnice se snaží domluvit i s restauracemi, aby si svůj bezprostřední vnější prostor samy usměrňovaly. Pokud nestačí domluva, jsou na řadě městští strážníci a pokuty. V Brestu a Lyonu policisté například již dostali i přesné instrukce, jak postupovat ohledně „kurýrských shromáždění“.
Uvažuje se i o dalších řešeních. Bordeaux například rozhodlo o vytvoření „doručovacího domu“, kde si kurýři mohou „odpočinout, ohřát se a mít přístup k hygienickým zařízením a informacím o svých právech“, uvádí město. Protože doručovatelské firmy se na projektu odmítly podílet, převzalo tuto iniciativu město a metropole Bordeaux, které za vytvoření tohoto prostoru společně zaplatily 35 tisíc eur (820 tisíc korun).
Aby šla tato suma na účet daňových poplatníků, ale naopak starosta Brestu François Cuillandre kategoricky odmítá: „Veřejné peníze by neměly být použity na kompenzaci problémů způsobených soukromou činností“. Jako bílou zónu by nejradši viděl téměř celé město.
