V předvolební kampani se Ševčovič prezentoval jako praktikující křesťan a zmiňoval svou víru v Boha, slovenský list Denník N nicméně vypátral, že v červnu roku 1989, tedy jen pět měsíců před takzvanou sametovou revolucí, byl Šefčovič přijat do komunistické strany.
Politik, který o členství v KSČ usiloval od roku 1987, dříve tvrdil, že stranická legitimace mu kvůli sametové revoluci doručena již nebyla. Jeho přihlášku získal Denník N z pražského archivu a zveřejnil ji na svém webu.
Šefčovič dále v kampani zdůrazňoval svou nadstranickost a nezávislost, v kampani ale vystupoval na mítincích vládní strany Směr-SD. Ke straně má blízko, mimo jiné v roce 2004 vedl její kandidátku do Evropského parlamentu. Kandidaturu na funkci prezidenta oznámil až letos v lednu, kdy přijal nabídku Směru-SD. Ficova strana mu také přispěla na kampaň.
V Evropské unii vystřídal Šefčovič v říjnu 2009 odstoupivšího Jána Figela a převzal oblast školství, vzdělávání, kultury a mládež. Zůstal i v druhé komisi vedené Josém Barrosem, kde byl komisařem pro institucionální vztahy a administrativu, měl na starosti vztahy komise k Evropské radě a parlamentu, a stal se také místopředsedou EK.
Post místopředsedy komise si udržel i v současné sestavě vedené Jeanem-Claudem Junckerem, která se ujala funkce na podzim 2014 a v níž převzal agendu energetické unie. Což je projekt, se kterým přišel někdejší polský premiér a nynější předseda Evropské rady Donald Tusk.
„Energetická unie je pro Slovensko strategickou otázkou,“ uvedl podle serveru Euroskop k zisku portfolia Šefčovič. Slovensko totiž patří mezi státy, které jsou v EU nejvíce závislé na dodávkách ze zahraničí.
Šefčovič se neúspěšně ucházel o post lídra socialistů
Loni na podzim se Šefčovič vážně ucházel o post vedoucího kandidáta evropských socialistů ve volbách do Evropského parlamentu (EP), což by mu v případě úspěchu pootevřelo cestu do čela komise. Začátkem listopadu ale podpořil druhého uchazeče, Franse Timmermanse z Nizozemska.
Maroš Šefčovič se narodil 24. července 1966 v Bratislavě. Studoval Vysokou školu ekonomickou, mezi roky 1985 a 1990 pak byl studentem na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), který produkoval za minulého režimu elitní komunistické diplomaty, později absolvoval také Právnickou fakultu Univerzity Komenského.
Začínal ještě v československé diplomacii, poprvé vyjel na ambasádu do Zimbabwe (1991 až 1992). V éře samostatného Slovenska působil na ambasádě v Kanadě a byl také slovenským velvyslancem v Izraeli.
Zastával řadu vedoucích funkcí na slovenském ministerstvu zahraničních věcí, mimo jiné byl zástupcem ředitele odboru zemí EU a NATO, koncem 90. let působil jako zástupce vedoucího slovenské mise SR u Evropských společenství, na MZV v Bratislavě později vedl sekci evropských záležitostí.
Předtím, než se stal slovenským eurokomisařem, působil Šefčovič pět let jako velvyslanec a stálý představitel Slovenské republiky u Evropské unie v Bruselu.
