Drobná světlovlasá Ruska vzpomíná v televizním dokumentu na středu 23. října roku 2002. Toho večera bylo v Moskvě rozehráno divadlo, jež se z muzikálové lovestory postupně změnilo v tragický masakr. Masakr, jehož vyšetřování vyznělo do ztracena.
Co když to nepřežijeme
Čečenci vtrhli do divadla po deváté večer moskevského času. Čtyři desítky mužů a žen pod vedením bojovníka Movsara Barajeva. Nejdřív to opravdu vypadalo jako součást představení, jenže za chvíli už lidé v auditoriu věděli: možná odsud nevyjdeme živí.
 INFOGRAFIKATeror v divadle Na Dubrovce |
Rukojmích bylo hodně přes osm set. Byli tu diváci, někteří s dětmi. Byli tu také herci a zaměstnanci divadla. Hlídaly je černě oděné Čečenky opásané výbušninami. Bez jejich svolení se zajatci nesměli ani zvednout ze sedadla. Nicméně některé děti byly propuštěny. A stejně tak těhotné ženy a několik muslimů.
Únosci jasně formulovali požadavky: ukončení války v Čečensku, stažení vojáků a propuštění čečenských zajatců. Rusové dostali na splnění podmínek sedm dní. Že na ně nepřistoupí, bylo ale jasné od samého začátku.
Některé Čečenky plakaly
Peklo zvané Nord-Ost trvalo celkem sedmapadesát hodin. Rusové obehnali divadlo zátarasy, podél nichž rozmístili policejní hlídky. Vtrhnout dovnitř nechtěli, pamětliví varování Čečenců, že pokud se někdo pokusí do divadla vniknout, vyhodí se do povětří.
Ve čtvrtek začalo vyjednávání. Čečenci mluvili se zástupci Červeného kříže a s několika osobnostmi, které si sami vybrali. Například s novinářkou Annou Politkovskou, jež psala reportáže z Čečny a kritizovala prezidenta Putina za zvěrstva, která tam Rusové páchají. Politkovská byla zavražděna loni v říjnu, čtyři roky po Dubrovce…
Rozhovory byly napjaté a k ničemu nevedly, podmínky v divadle se mezitím zhoršovaly. Ozbrojenci sice vpustili dobrovolné lékaře a dali zajatcům pít, ale lidé byli zoufalí. Hledištěm se šířil zápach výkalů, rukojmí setrvávali v červených sedadlech hlediště, hlídáni zahalenými ženami.
"Některé Čečenky plakaly. Ale snažily se slzy skrýt,“ vzpomíná jeden z přeživších v již zmiňovaném dokumentu televize HBO. "Bály se smrti. Stejně jako my všichni.“ Jak se ukázalo později, za šátky se schovávaly leckdy velmi vzdělané ženy. Studentka univerzity, farmaceutka, učitelka… Většinou vdovy po čečenských bojovnících, které v jejich domovině odpravili Rusové.
Mohlo to být vítězství. Ale nebylo
V pátek večer, osmačtyřicet hodin po obsazení divadla, se teroristé rozhodli zesílit tlak. Nebudou-li splněny naše podmínky, o půlnoci začneme střílet rukojmí, vzkázali. Rusům se hrozbu podařilo zažehnat příslibem, že vyjednávat přijede i generál Kazancev, vyslanec Moskvy v Čečně.
A pak nastala sobota 26. října, půl šesté ráno. Většina zajatců pospávala, když se prostorem začala linout podivná šedivá mlha. "Najednou mi bylo všechno jedno. Už jsem neměl strach z Čečenců," vypráví další z přeživších.
Byla to akce ruských jednotek na záchranu rukojmích. Riskantní, ale nikoliv nelogická. Do divadla byl vpuštěn nervový plyn, který měl uspat všechny - zajatce i teroristy. Ty první měli vynést ven, podat jim protilátku a odvézt na ošetření. Ty druhé zase zajmout.
Jenže zásah, jenž se zprvu zdál být vítězstvím ruských jednotek, se změnil v tragédii. Rusové použili do té doby neznámý plyn, takže lékaři nebyli schopni podávat protilátky. Vpád do divadla byl špatně zorganizovaný a nejspíš také přišel moc pozdě po vpuštění plynu.
Lidé umírali přímo v hledišti, na schodech před divadlem nebo v autobusech, jež je měly odvézt do nemocnice. Podle oficiální verze zahynulo 129 rukojmích. Teroristy Rusové pro jistotu ještě postříleli. Svět pak obletěly fotografie, na nichž se Čečenci koupou v krvi. Počet obětí řadí Dubrovku do desítky světově nejhorších teroristických útoků od 11. září 2001.
Pravdu se nikdy nedozvědí
Oficiální vyšetřování útoku vyznělo do ztracena, protože podle odtajněných dokumentů vyšetřovatelé odmítli trestní odpovědnost za smrt lidí jak u teroristů, tak u příslušníků bezpečnostních složek a lékařů.
Pozůstalí po obětech podali několik žalob s žádostmi o odškodnění, připomněla agentura ČTK, a v roce 2004 sdružení rodin obětí podalo u moskevského soudu trestní oznámení i na prezidenta Vladimira Putina. Členové výboru Nord-Ost, který sdružuje oběti a příbuzné, také zveřejnili výsledky vlastního šetření, podle kterého zemřelo na Dubrovce nejméně 174 rukojmích.
K odpovědnosti za útok se týden po tragédii přihlásil čečenský polní velitel Šamil Basajev, který byl zabit loni v červenci. Anna Politkovská v roce 2003 napsala, že mezi teroristy byli prý agenti ruských tajných služeb. Podle ní šlo o "řízený teroristický útok", o jehož přípravě
věděly zvláštní služby i vedení země.
