Ještě před několika dny byli běženci vděční, že je Němci po dlouhé cestě přijali, starají se o ně a cesta do Evropy tak nebyla zbytečná. Pobyt v provizorních uprchlických centrech však mnohým z nich ukazuje, že nový život může být o poznání složitější, než čekali.
Když jejich příbytky před několika dny zasypal první sníh, pro mnohé uprchlíky to bylo milé překvapení - lidé z Blízkého východu na něj nejsou zvyklí, některé děti tak zažily svou první koulovačku. Blížící se zima, klesající teploty a deštivé podzimní počasí jim však ukazují, že v příštích měsících budou muset počítat s mrazem a vlhkostí.
Tři stovky obyvatel dočasného uprchlického centra na severovýchodě Hamburku se přitom tísní ve stanech, kde podle reportérů deníku Die Welt téměř nikdy nefunguje topení. Oblečení a peřiny běžencům zvlhly, zatuchlým vzduchem se šíří chřipka a další nemoci, obyvatelé jsou zoufalí a nemají daleko k silným slovům - nebo dokonce činům.
„Někteří běženci už vyhrožovali, že své stany zapálí, aby se z nich dostali ven,“ popsal náladu mezi migranty Torben Schiffer, který do tábora jezdí pomáhat. Pro ženy a děti totiž městské ministerstvo vnitra nechalo přivézt alespoň stavební buňky, které se dají snáze vytopit. Ostatní by rádi úřady donutili, aby se na ně s novým přístřeškem myslelo také.
Podobně vyhrocená situace panuje i v provizorním uprchlickém centru Schnackenburgallee, které je s kapacitou 3 300 migrantů největším táborem na území Hamburku.
Místní policie podle veřejnoprávního rádia NDR vydala zprávu o tom, že je uprchlické středisko „těsně před zhroucením“, neboť mezi obyvateli panuje „vysoce výbušná nálada“.
Policejní zpráva podle rozhlasu nebyla určena veřejnosti, unikla však do redakce deníku Hamburger Abendblatt. Policisté se k ní nechtějí vyjadřovat, interní materiály zásadně nekomentují. Bezútěšnou situaci v uprchlickém centru však potvrzuje jeho ředitelka.
Sedíme na sudu střelného prachu, volají pracovníci táborů
„Sedíme tu na sudu střelného prachu. Domníváme se, že to brzy ještě eskaluje. Za další vývoj už tady nemůžeme zodpovídat,“ vylíčila vedoucí uprchlického centra Schnackenburgallee. Sama už podle magazínu Focus čelila útoku rozčileného migranta, který ji vyhrožoval s židlí v ruce. Skupina dalších nespokojených běženců se zase pokusila vtrhnout do kanceláří, kde sídlí vedení tábora.
Stany, v nichž uprchlíci trpí zimou, obvykle stojí v prvotních přijímacích centrech - německy se jim říká Erstaufnahmeeinrichtung. Běženci do nich míří bezprostředně poté, co německé úřady zaregistrují jejich žádost o azyl. V provizorních podmínkách, kde více obyvatel sdílí jednu větší místnost, stavební buňku či stan, čekají na vyřízení žádosti. Později se mohou dostat do standardního uprchlického zařízení, kde jsou životní podmínky lepší.
Přijímací centra fungují v každé spolkové zemi Německa, uprchlíky do nich úřady rozvážejí podle takzvaného königsteinského klíče. Každá země musí přijmout určité procento běženců v závislosti na počtu obyvatel a daňových výnosů z minulých let (více se dočtete zde).
Standardní kapacita přijímacích center je ovšem během letošní uprchlické krize beznadějně vyčerpána, vláda navíc letos očekává až 800 tisíc žadatelů o azyl. Spolkové země se proto snaží narychlo zřizovat nové tábory, kde jsou podmínky pro život běženců o poznání horší.
Některé země pro žadatele o azyl vyklízejí vojenské objekty, jinde je stát posílá třeba do opuštěných obchodních center. Mnohá města letos vyhradila běžencům školní tělocvičny a městské sportovní haly, v dalších běženci žijí ve stanech a stavebních buňkách.
