„Začala jsem jezdit do Ladakhu, přezdívá se mu Malý Tibet. Je to součást Indie, je to svobodný stát na rozdíl od Tibetu. Je tam mnoho utečenců z Tibetu. Nejprve jsem tam jela jako dobrovolník učit, a pak jsem tam šla na trek. To mě málem stálo život,“ popsala Nálepková. „Skončila jsem v nemocnici s otokem mozku a nějakými parazity. Dostala jsem klasickou výškovou nemoc,“ vysvětlila.
Nebyla jediná, komu bylo na treku zle. „Všem se dělalo špatně, ale mně nejvíc. Byla jsem tam nejstarší, to jsem vždycky v Himálajích nejstarší, ale pokaždé dojdu,“ řekla herečka s tím, že tentokrát to bylo extrémně těžké a v noci dostala panickou ataku.
„Nemůžete dýchat, takže uděláte tři kroky a dodýcháváte se. Osm kilometrů takhle jdete celý den. Mezitím musíte přejít pás 5700 metrů, kam když se vyšplháte, tak vás zase ženou dolů, protože tam nemůžete být dlouho,“ popsala.
Už jsem to vzdala. Světlana Nálepková o smrti, násilí v rodině i teroru v Tibetu |
„Když dojdete, oni vás ubytují ve stanu, uvaří vám a tam jsem v noci měla ataky, kdy jsem nemohla dýchat, říkala jsem si: ‚Ne, pneumotorax, infarkt‘...Jste ve stanu, vedle vás další čtyři lidi, tak jsem si říkala: ‚Mám je budit, nebo mám umřít sama?‘ Tak jsem se rozhodla umřít sama. Pak samozřejmě usnete, neumřete,“ dodala Nálepková.
Z poslední výpravy se vrátila nedávno a je přesvědčená, že byla poslední. „Šla jsem s mojí neteří, učily jsme tam ve škole dramatickou výchovu. Já jsem si vždycky během toho treku sedla a řekla jí, že už nikam nejdu. A takhle několikrát. Vždycky si říkám, že už nikam nejdu. Teď jsem se zase z jednoho treku vrátila a řekla jsem si, že Indii už škrtám z mapy světa a už tam nikdy nepojedu,“ slibuje si Nálepková.
