Duo Hrabal – Menzel bylo noční můrou normalizačních mocipánů. Tandem měl sice na kontě sošku Oscara za Ostře sledované vlaky (1966), ale v nejvyšších kruzích zavládlo zděšení, když Jiří Menzel (†82) natočil podle předlohy Bohumila Hrabala (†82) v roce 1969 Skřivánky na niti. Ukazovali padesátá léta bez příkras, politické provinilce na šrotišti i ženy uvězněné za pokus o útěk na Západ. Není se tedy co divit, že snímek skončil na dlouhých dvacet let v trezoru.
Petr Čepek, Eugen Jegorov, Petr Brukner a Miloslav Štibich ve filmu Slavnosti sněženek (1983)
Když Jiří Menzel na konci sedmdesátých let ohlásil, že by rád zfilmoval Slavnosti sněženek, napsal jeden z cenzorů: „Pozor, aby to nebyli další Skřivánci!“
Téma tak zůstalo v šuplíku a oba autoři se směli na plátno vrátit až s filmem Postřižiny v roce 1981. Teprve po úspěchu téhle romance dostaly Slavnosti sněženek zelenou. Scénář vznikal při společných procházkách Menzela s Hrabalem v jeho milovaném Kersku.
Tajemná Anna
Natáčení sledovala přímo v Kersku žena, kterou by tu čekal málokdo. Jiří Menzel ji poznal, když byl s Postřižinami na festivalu ve Švýcarsku. Šlo o nejmladší dceru Charlieho Chaplina Annu. Ta se stala nepsanou patronkou filmu, která ale musela zůstat utajena.
Hlášky z filmu: „Já na co přijdu, tak to sežeru!“, „To zas bude v álejích nablito!“ nebo „Se šípkovou × se zelím“, už dávno zlidověly. |
„Dokonce si v jednom záběru zahrála. Taky jsem ji seznámil s Jiřím Suchým (92). Chránil jsem ji ale před zvědavci a měl obavu z fízlů. Andulka bydlela u mne ve Strašnicích, ale přihlašovala se i v nějakém hotelu nebo u mých přátel,“ vyprávěl Jiří Menzel.
Film má krásnou atmosféru sychravého podzimu, možná i proto, že kameraman většinu času v proslulé chatové oblasti na východ od Prahy nepoužíval světla, ale jen pomocí odrazných desek chytal sluníčko.
Ještě větší kouzlo mu dodali jednotliví herci, pro které byli předobrazem Hrabalovi sousedé. Třeba svérázný pan Franc, kterého si labužnicky vychutnával Rudolf Hrušínský (†73). Režisér měl obavu, jestli na něj jeho filmová žena Blažena Holišová s dcerou nekřičí až moc. Skutečný pan Franc ho ale ujistil, že jeho příbuzné jsou ještě uřvanější a Hrušínskému dokonce půjčil ke kostýmu vlastní klobouk.
Průšvih na spadnutí
Jednou z hlavních postav je příslušník VB, který dobrácky domlouvá cyklistům, aby nepili před jízdou. S touhle figurou si režisér užil své, ještě než padla první klapka. Musel se dostavit na ministerstvo vnitra, kde mu vysvětlili, že „esenbák“ se v žádném případě nesmí chovat komicky. Nakonec stačilo ujištění, že ho důstojně ztvární herec Josef Somr(†88). Úředníci přitom netušili, že k průšvihu je jen kousek. Scéna se točila pozdě večer a spolu s místními lidmi se herec stačil tak rozjařit alkoholem, že záběry musel štáb zničit a natočit je znovu.
Na spisovatele si pro změnu už v době, kdy vyšla knižní předloha, došlápli dva urostlí synové pana Limana, který vozí kozy na pastvu autem. Podle nich jejich otce Hrabal urazil: „Pro jistotu, abych vyhověl přání těch obrů, jsme raději ve filmu postavu pana Limana nazvali Ulmanem.“
Jako herci se blýskli také dva režiséři. Zatímco František Vláčil, který hrál starého myslivce, jen pozoroval ruch na place a kolegiálně upozornil na špatné postavení kamery, Jiří Krejčík v sobě nezapřel bouřliváka. V jednu chvíli se dokonce pokoušel říct Stop! místo Jiřího Menzela. Jeho nenasytný jedlík, který varuje před tím, že všechno sežere, je ale okouzlující.
A hlavní hrdina?
Leckdo netuší, že byli vlastně čtyři. Dva kanci byli živí – když měl jeden z nich utíkat po silnici, stačilo prý před něj rozhazovat kousky masa. Třetí divočák byl vycpaný. No a čtvrtý posloužil jako hlavní chod hostiny v hájence. Její interiér se nenatáčel v Kersku, ale v ateliérech, a tak si místní museli nechat zajít chuť.
Spor o přehoz
Ve filmu si zahrál i sám Hrabal. Stačí se pozorně dívat a uvidíte, jak rozlévá po záhonech močůvku. Na plátně se mihne i spisovatelova žena, a právě záběr s ní se stal hlavním zádrhelem při schvalování.
Ve chvíli, kdy už to vypadalo, že film projde, se jeden z mocných zeptal: „Co tam dělá ta anglická vlajka?“ Paní Hrabalová totiž měla za úkol před kamerou větrat na verandě přehoz přes postel. Tenhle podomácky vyrobený kus textilu skutečně sloužil na konci války rodině jako vlajka.
Režisér se ale zatvrdil a stál si za svým, že jde o nevinný přehoz, protože anglická vlajka vypadá jinak. Marně ho vedení Barrandova více než půl roku tlačilo k tomu, aby scénu vystřihl. Na konci roku pak ateliéry potřebovaly splnit plán a film šel do kin i s přehozem. Pro štáb to obnášelo bonus, že dostal před Vánoci prémie.
I když úspěšný tandem plánoval další filmy, Hrabal se žádného z nich nedočkal. Menzel jeho knihu Obsluhoval jsem anglického krále natočil až devět let po spisovatelově smrti.
