ŽIVOT BEZ SVOBODY PÁCHNE
Bohdan Holomíček, Dobrý den, pane Hrušínský, můžu si Vás vyfotit? (1993)
„Bez svobody život nevoní, ale spíš páchne. Když není svoboda pohybu, to se dá ještě přežít, i když i to je nenormální. Ale když někdo chce brát člověku svobodu myšlení, tak to je tragédie,“ prohlásil Rudolf Hrušínský.
V roce 1968 podepsal mezi prvními manifest 2000 slov, který kritizoval komunistický režim. Když podpis za normalizace ani po nátlaku neodvolal, dostal zákaz hrát.
„Bylo to pro něj těžké. Zvykl si pracovat čtrnáct i patnáct hodin denně a teď najednou čekal doma, jestli mu někdo zavolá,“ popsal období represe syn Rudolf Hrušínský mladší.
Sám herec pak reagoval takto: „Celých šest let jsem seděl doma a užíral se. Byl to strašný nátlak na psychiku. Prodělal jsem čtyři infarkty a zhoršila se mi cukrovka. Nevěřil jsem, že se mi podaří v životě zažít ještě něco pozitivního.“
Lze si jen domyslet, jaké zajímavé role mohly vzniknout. Represe zasáhly celou rodinu včetně obou synů, situace vedla k nedostatku financí v rodině.
16. října 2020 |
