Byl jednou jeden král (1954), Císařův pekař (1951) a také Až přijde kocour (1963). Tři filmy, na kterých s Janem Werichem (†75) spolupracoval Jiří Brdečka.
Když „moudrý klaun“ sepsal knížku pohádek Fimfárum, Brdečka se těšil na to, že některý z příběhů přepíše do filmového scénáře. Konkrétně ten o třech vojenských vysloužilcích, kteří vyrazí do světa a poznají, jestli je důležitější bohatství, moc a sláva, nebo přátelství a láska.
Jenže Brdečka zemřel a režisér Oldřich Lipský stál před těžkou volbou. Kdo dokáže psát dialogy stejně vtipně jako on? A vzpomněl si na úspěch společné spolupráce se Zdeňkem Svěrákem (87). Měli už za sebou dva filmové hity a také hudební pohádku Ať žijí duchové (1977).
Sám Svěrák byl z téhle nabídky lehce nervózní: „Dolehl na mě tísnivý pocit, jestli jsem dobrý náhradník a jestli Werichovu pohádku nezkazím. Na rozdíl od knih, kde musí scenárista vybírat a krátit, se tady muselo přidávat, protože je to pohádka krátká. A přidávejte k Mistrovi, kterého si nad jiné vážíte a jehož tvář se na vás přimhouřenýma očima neustále dívá z fotografie na stěně.“
Lipský ovšem na tuhle nervozitu našel jednoduchý recept: „Vše jsme měřili tím, jak by na to Werich reagoval, co by tomu řekl jako autor a ‚mistr srandy‘. Jak by se zakabonil a zabručel, nebo jak by se zúžily štěrbinky jeho očí a ozval se jeho typický chechtot.“
Obavy byly zbytečné
Před kamerou se sešly opravdové hvězdy, které svého režiséra milovaly. Především dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a kuchař Servác ztvárnění Rudolfem Hrušínským (†73), Petrem Čepkem (†54) a Josefem Somrem (†88).
Krásná Vida Neuwirthová (61) se převtělila v panovačnou princeznu Bosanu. A právě ona si ve své roli vytrpěla nejvíce. Maskér Jiří Budín jí umělý nos připevňoval lepidlem každé ráno více než hodinu. Kamkoli se pohnula, museli s ní dva lidé, kteří nos přidržovali na tenkých vlascích. Trikový výtvarník Jan Švankmajer (89) pak zařídil, aby frňák narostl ještě mnohem víc a putoval po světě.
Nečekanou radost měl Július Satinský (†61), který s nadsázkou tvrdil, že se mu splnil životní sen, když jako král Pikola lezoucí z vany ukázal divákům na malou chvíli holé pozadí.
A nejznámější hláška? Asi ta, kdy Ladislav Gerendáš (76) jako majitel hotelu U supa představuje svého pomocníka: „Musíte Edu omluvit. Je to prostý pobíječ much. Flájboj.“
Ještě daleko víc se ovšem vryla do paměti jiná věc. Písnička autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř (78), kterou si zpívají i ti, kteří pohádku nikdy neviděli: „Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo…“
Humorné drobnosti
Království Monte Albo je nenápadnou narážkou na Černou Horu (Monte Negro). Děj se sice měl odehrávat v dávných časech, ale protože je pohádkový, nechyběl tu telefon, celnice a hlavně kouzelné rekvizity. Klobouk, který daruje cokoli kromě lidí a peněz, harfička, jež dodá poslušné lidi, a měšec s nekonečným množstvím zlaťáků.
Sám režisér chtěl po Zdeňku Svěrákovi, aby do scénáře přidal co nejvíce drobností, které lidi v kině pobaví: „Vzpomínám si, jak chtěl, abych vymyslel kuriózní názvy obchodů a služeb na pohádkovém náměstí v Monte Albu, a jakou radost mu pak způsobil nápis pohřební služby FUNUS SERVICE.“
O pohádce se po premiéře psalo, že je „pro chytré děti a pro moudré dospělé“. To potvrzoval i sám režisér: „Protože když jsou dospělí chytří, tak se nestydí za to, že je v nich pořád trochu dítěte.“
Věděli jste, že... Somr, Hrušínský a Čepek na sebe před kamerou slyšeli. Ve stejném roce se všichni tři sešli také v Menzelově komedii Slavnosti sněženek. Zdeněk Svěrák se svou rolí nebyl moc spokojený. Jeho rádce je jednou z mála záporných postav v jeho kariéře. Nos byl dílem maskéra Jiřího Budína a výtvarníka Jana Švankmajera. Herečka musela každý den sedět nehnutě v křesle, dokud maska perfektně neseděla. Filmaři se s „dlouhým nosem“ vypravili na hrad Křivoklát, lom nedaleko Koněpruských jeskyň, ale také do sousedního Německa. |
