V krvi vám kolují velmi zajímavé geny. Od významných slovenských lékařů přes umělce až také prý po šlechtu. Jak se vám žije s takovým mixem?
To jste mě pobavila. (smích) Jak by se s tím žilo? Normálně. Ale ráda nad svými předky přemýšlím. Dědeček Gejza Bárdoš byl velmi významný lékař a profesor. V Bratislavě se po něm dokonce jmenuje ulice. A po strýci akademiku Ladislavu Dérerovi se zase jmenuje největší nemocnice v Bratislavě. Je ale fakt, že já sama víc inklinuji k umění než k těmto vědám.
Tyto vaše předky jste ale fyzicky nepotkala. Jak to bylo s tetou, významnou slovenskou malířkou Ester Šimerovou?
S mým někdejším partnerem Matějem Formanem jsme se za Ester kdysi vypravili do Liptovského Mikuláše, kde žila. Bylo to nejen dobrodružné, ale i uchvacující setkání. Ester byla vedle Kupky jediný československý malíř, o kterého projevilo zájem Centre Pompidou. Byla už stařičká, přesto pořád malovala, ale už nelezla při tvorbě na žebřík, jak kdysi bývalo jejím zvykem.
Bela Schenková s fenkou Olinkou před obrazem Svatý František rozmlouvá s Bohem
S Matějem Formanem jste mimochodem procestovala svět.
Už na DAMU jsme založili experimentální studio, jedno z prvních v tehdejším Československu a projezdili jsme velký kus světa. Později jsem kočovala asi čtrnáct let s Divadlem bratří Formanů převážně po Francii a také s mým divadlem ANPU jsme putovali křížem krážem, stavěli šapitó a užívali si velmi netradiční život.
Potkávali jste se i s Milošem Formanem?
Samozřejmě. A často. Jezdili jsme za ním do USA a taky jsme vyráželi na společné dovolené. Prolyžovala jsem s ním spoustu sjezdovek, byl to velký sportovec, gurmán a miloval mariáš. Byl také velmi laskavý a velkorysý. Když jsme za ním poprvé po revoluci přijeli, dal nám štos dolarů a my jsme za ně okamžitě nakoupili dárky pro rodinu a kamarády. Museli jsme dokoupit obří kufry, protože jsme jeho byt zavalili super cool oblečením a my děti komunistické šedi jsme chtěli všem udělat radost. Smál se a řekl, že je to pěkný, že myslíme na ostatní a přidal další štos. (smích)
Měla jste možnost být u natáčení některého z jeho filmů?
Byla jsem například ve studiu, když s kapelou R.E.M. dodělával hudbu k filmu Muž na Měsíci. Také jsme ho navštívili i v Madridu, kde točil Goyovy přízraky. Nikdy nezapomenu, jak se do sebe představitel otce Lorenza Javier Bardem před ostrou klapkou snaží nasoukat latinskou modlitbu. Nakonec si ten text přilepil žvýkačkou pod stůl a bylo to.
Bela Schenková se svými adoptovanými psy
Vy sama jste divadelnice. Hrála a režírovala jste v Norsku, ve Francii, v Austrálii...
Hrála jsem po celé České republice, procestovala jsem svět, ale jednoho dne jsem jasně pocítila touhu víc se usadit. A vzápětí přišla nabídka z Českého rozhlasu. Neváhala jsem.
V rozhlasovém studiu se potkáváte se svými kamarády herci. Nemrzí vás, že jste dnes ve studiu na opačné straně?
Vůbec ne. Režie dramatických pořadů je velmi tvůrčí a zábavná. A já s herci vše naplno prožívám. Často jim předehrávám, hledám s nimi různé polohy a tvary a různě experimentuju.
O tom, že jste velmi kreativní člověk ostatně vypovídá i vaše vášeň pro malování. Geny by jste na to měla.
Já se vám to pokusím vysvětlit. Ester Šimerová a můj prastrýc Sergej Charchoune, představitel pařížské výtvarné avantgardy, který celý život prožil v Paříži, byli profesionální, velmi cenění výtvarníci. Já jsem samouk, amatér. Ale šťastný amatér, kterého výtvarná tvorba fascinuje a těší.
Ředitelka UNICEF Pavla Gomba, fotografka Lenka Hatašová, režisérka Bela Schenková a režisér Václav Marhoul na aukci výtvarných děl pro UNICEF
Spousta vašich obrazů se ale úspěšně prodala.
S prodejem jsem začala hlavně proto, že jsem chtěla pomoct spolku Svoboda zvířat RC Prešov, který zachraňuje psy a kočky z romských osad, týrané, nechtěné, nemocné. Takže jsem polovinu výtěžku darovala vždy jim.
Pomoc potřebným je další velké téma vašeho života. Prý jste kdysi byla tak trochu součástí řádu sester Matky Terezy?
Pomáhala jsem jim jako dobrovolník asi šest let. Mise sester je zaměřená na pomoc nejchudším z chudých. Ale já už se dnes několik let soustředím na pomoc zvířatům. A to proto, že ona se sama neumí bránit. Ale podotýkám, že za mne je jedno, komu člověk pomáhá, hlavně ať pomáhá.
Když už jsme u toho, kolik máte doma psů vy?
Čtyři fenky. Maču, Olinku, Theu a Bibi. Dvě z romské osady, jednu z války z Ukrajiny a jednu zachráněnou od množitele.
Není to moc?
Není. (smích)
Jiří Macháček a Bela Schenková
Vaše charitativní akce jsou proslulé, prý na své zahradě pro přátele a známé pořádáte velké akce s koncertem ABBA revival.
To už je ale asi minulost. Často přišla třeba stovka lidí, tančilo se jedlo, pilo. Každý přispěl a výtěžek putoval na zvířata. Trávník ale po takové akci většinou vzal za své, z bazénu jsme ráno vytahovali kelímky, ale bylo to úžasné.
Tento rok jsem se rozhodla přesunout do divadla La Fabrika, jejíž majitelé Richard Balous a Zuzana Špitálská mi velkoryse nabídli tento úžasný prostor. Teď 5. června tam pořádám party a aukci výtvarných děl významných českých a slovenských výtvarníků jako Kintera, Nikl, Plesl, Lhotský, Róna, Lipavský, Forman, Kriššák. Škapa, Parásková, Krňanský, Rittstein, Černický, Dúbravský a další. Musím se pochválit, dala jsem dohromady neuvěřitelnou sbírku!
Všichni autoři nadšeně reagovali, když se dozvěděli, že se myslí i na čtyřnohé. Licitátorem a moderátorem večera bude Jirka Macháček, o kulinářskou stránku věci se postará náš kamarád Jorge, šéfkuchař z Bahamských ostrovu a bude i diskotéka a tombola. A pozor, mysleli jsme na všechny. Vyvolávací ceny budou jak lidové, tak exkluzivní. Každý si přijde na své a může nám pomoct. Více se o akci dozvíte na stránkách La Fabriky.
Vypadá to, že váš životní směr je jasný. Co je v něm pro vás nejdůležitější?
Moji blízcí. Ať rodina, či přátelé. A taky humor a nesobectví. Bez toho se nehneme z místa.
