Potkáváme se krátce po premiéře hry Bach a synové v Divadle na Vinohradech. Jak dopadla?
Skvěle! Přitom jsem byl hodně nervózní, protože jsem necelé dva roky žádnou novou hru nezkoušel. Hodně jsem totiž natáčel a požádal vedení o volno. Byl jsem nesvůj i proto, že má role je náročná a zabírá velký časový úsek od mladého chlapce po dospělého člověka. A také jsem si kladl otázky, jak můj výkon přijmou nejen diváci, ale i náš soubor, jestli si dokážu místo v něm opět obhájit. Myslím, že se to povedlo, stejně jako celé představení. Když spadla opona, následoval bouřlivý potlesk ve stoje. Ta reakce diváků nám doslova vzala dech. Až tak, že jsme trochu pokazili děkovačku. (směje se)
Ve velké rychlosti dát člověku řetízky vyžaduje zkušenost a rutinu. A mně to opravdu dlouho nešlo, dokonce jsem jednomu kolegovi málem „uškrtil“ v poutech ruce.