Je pravda, že motorka je váš dlouholetý sen?
„Přesně tak. Dlouho jsem po tom toužila a teď na jaře si jí konečně pořídím. Tak to dopadá, když Vám rodiče zakážou v 16ti udělat řidičák na „fichtla“, protože by prý zejména maminka zešedivěla, tak jsem si holt pár let počkala a když už, tak tedy pořádnou „dospělou“ mašinu.
Jak jste k této touze přišla? Motorky jsou většinou mužská záležitost.
Doteď jsem se spíš vozila jako spolujezdec řečený batůžek a musím přiznat, že od chvíle, kdy jsem na kamarádovu motorku sedla, jsem nepřestala vykřikovat: „Ano, je to nádherný, ale já to potřebuju řídit!
A jak jste na tom se řidičákem a s oblečkem na motorku?
Kompletní mot. outfit už samozřejmě mám, bez něj bych si na motorku vůbec nedovolila sednout. Cítím k těm strojům velký respekt a zodpovědnost. Absolvovala jsem v létě spoustu jízd, teď už mi chybí jen závěrečné zkoušky no a pak ta vysněná Kawasaki er6n. Chystám se na to už nějakou dobu, ale zatím jsem nenašla čas. V červnu jsem po třinácti letech odešla ze stálého angažmá ve Švandově divadle na volnou nohu, a od té doby se se mnou točí svět.
Takže motorka šla stranou a vy jste se vrhla do nových pracovních dobrodružství?
Přesně tak. Momentálně chystám nové projekty a produkce. Navíc začínám točit v novém seriálu Rapl, který bude volným pokračováním skvělého cirkusu Bukowski, kde mám krásnou a kontroverzní roli, takže se mám na co těšit.
Kristýna Frejová oblékla na focení model návrhářky Markéty Kopecké
Kristýna Frejová se v Paříži viditelně cítila jako doma
Opustila jste tedy Švandovo divadlo a šla vstříc novým zážitkům?
Švandovo divadlo dál chápu, jako svou „rodinu“ a jsem šťastná, že jsme se domluvili s Danem Hrbkem na tom, že budu dohrávat všechny inscenace, ve kterých jsem obsazena. Teď zkouším v Divadle Palace hru Únos, která bude mít premiéru začátkem října, dále spolupracuji s divadelním studiem Bouře Lexy Pyška a v produkci nově vzniklé společnosti Titans Lubora Vokrouhlického chystáme s dalšími milými kolegy spostu zajímavých tiulů, mezi kterými by měly být i věci mimo současný trend ryze komediálního žánru a připravujeme už i workshopy na zimu a příští léto.
Pracovní kolotoč se vám tedy rozjíždí. Užila jste si volno aspoň o prázdninách?
Ještě před prázdninami, které jsem strávila v Chorvatsku, na divadelních workshopech či na festivalu ve Slavonicích, jsem nafotila působivé snímky ve Francii. S fotografkou Lenkou Hatašovou jsem v červnu v Paříži navštívila hrob francouzské herecké legendy Annie Girardotové, u kterého vznikla fotografie pro její výstavní projekt V jiném světle. Pro mne to byl velmi silný zážitek, protože Annie je pro mne pojítko k mojí mamince (Věře Galatíkové - pozn. red.), která jí v českém dabingu propůjčovala ve všech filmech svůj hlas.
Kristýna Frejová v Paříži navštívila hrob francouzské herecké legendy Annie Girardot, u kterého vznikla fotografie pro výstavní projekt Lenky Hatašové "V jiném světle."
To zní velmi osudově. Možná to je pro vás nějaké znamení...
Návštěva jejího hrobu pro mne byla více než symbolická, a jak říkáte, opravdu může jít i o jakési znamení. Ještě předtím, než vůbec vznik nápad s fotografií na hřbitově jsem totiž začala přemýšlet nad tím, že na divadelní prkna převedu jeden z nejsilnějších filmů Annie Girardotové s názvem “Prožít si své peklo“. Dabovala ji v něm mamka a hlavní hrdinka v příběhu řeší únos své dcery, které je přesně tolik, kolik je dnes mé dceři a kolik bylo mně, když se film natáčel.
Jak vzpomínáte na svoje dětství? Ovlivnilo to váš přístup k dceři?
Rodiče nás obklopili láskou a pocitem bezpečí. To je, myslím, pro vnitřní základ nejdůležitější. Snažím se o to také, i když můj způsob výchovy je velmi odlišný.
S maminkou Věrou Galatíkovou jste měla velmi hezký vztah. Vzpomínáte na ni často?
Na maminku myslím každý den. Nejvíc na její ruce. Měkké, teplé a krásné. S lítostí a vztekem z jejího odchodu už jsem se vyrovnala díky meditaci. Když moje devítiletá dcera Ráchel mluví o babičce Věře, používá ji jako synonymum pro dobro, něco jako anděl strážný, což je vlastně krásné.
