Diváci vás mohli v poslední době sledovat v reality show Survivor. Ta vám obrátila život vzhůru nohama…
Minimálně třeba prst, ten mi obrátila vzhůru nohama. Já jsem začátek Survivoru měla hrozně těžkej, protože jsem chytla zánět močáku. Do toho přišla alergie na komáry, měla jsem v jednu dobu víc než sto štípanců, tam už jsem to přestala počítat. Poměrně rychle jsem si také vykloubila prst, to bylo dvanáctý den. Po zbytek pobytu jsem tam byla s rukou, která tolik nefungovala a měla jsem v ní obrovský zánět.
Byla jste v nemocnici?
Skončila jsem v nemocnici na vyšetření, pak mi píchali kortikoidy a antibiotika, takže v začátku Survivoru jsem se hodně ukrývala a byla jsem bez energie. Postupem času jsem se dostávala víc do té hry. Řekla bych, že jsem hrála dobře sociální hru. Fyzicky jsem na tom byla tak, jak jsem na tom byla. Pokud nejste připravený dlouhodobě dopředu, tak už se to tam nenaučíte. Ale myslím si, že i teď se to otáčí, co se týká diváků. Když se ve hře objevuji víc, mám trošku víc energie a mluvím o tom všem, dostávám pozitivní ohlasy.
Co se týká produkce a případných problémů, jako jsou štípance od komárů nebo vykloubený prst, jak se to řeší? Mávne se nad tím kolikrát rukou?
Já jsem se ze dne na den osypala a měla jsem takové divné boláky, ze kterých pořád něco teklo. Nevěděli jsme, co to je, samozřejmě jsme to řešili ještě s Barčou, s Kačkou a přišly jsme na to, že to budou neštovice nebo nějaká takováhle věc. Samozřejmě nad tím chcete mávnout rukou, tak vám píchnou do zadku injekci proti alergii. A protože zpočátku těch věcí bylo hodně a už jsem i sama vnímala, že jsem tam „ukňučená“, tak jsem to nechtěla řešit.
Takže když přišel zraněný prst, tak mi ho vlastně doktor zpátky „nandal“, zavázala jsem si to vždycky před soubojem a už jsem to neřešila. Když to ale bylo asi šestý týden a ten prst byl dvakrát tak velký a ohnutý, tak jsem říkala doktorovi, že už to tak snad zůstane a už ho nikdy nenarovnám. A on jen potvrdil, že to tak možná už opravdu bude napořád. Pak jsem přišla k dvěma jiným pánům doktorům a oba mi řekli, že už to mám opravdu doživotně a už s tím nebudou moct nic dělat. Řeší se tam operace, řeší se všechny možnosti, které pomohou a budou zároveň nejmenším zlem. To samé i s mojí pletí. Po komárech mi zůstaly tmavé tečky a jizvy, to prý by mělo být s nějakou pomocí do jednoho roku pryč. Ale ten prst už je napořád.
Spousta dalších účastníků Survivoru bude mít tedy nadosmrti třeba pigmentové skvrny, hyperpigmentaci, vy máte zdeformovaný prst... Podepisovala jste produkci souhlas s tím, že vědomě svou účastní riskujete podobná zranění? Zvažoval třeba někdo z vás podat stížnost nebo žalobu?
Ne, to absolutně ne. Šli jsme do soutěže, která je drsná. Je to nejdrsnější reality show na světě. Na začátku to bylo hrozně těžký. Myslela jsem, že nám nějak trošku víc pomůžou. Loni kolovaly různý drby, že někdo dostával jídlo nebo šel občas na hotel... Tak to vůbec. Oni nás prostě vysadili a buďte tu a poraďte si sami. Hned první týden jsme si museli sami sehnat a nasekat kokosy, nedali nám ani rýži, nic. Třetí den jsem si říkala, že to snad nemůžou myslet vážně, že už přece někdo musí přijít a pomoct nám. Nikdo nám ale nepomohl.
Sexuální život v Survivoru neexistuje, chyběla i ranní erekce, říká Švancara |
A co se týká žaloby?
Myslím, že kdo by chtěl žalovat televizi za nějaký projekt, je absolutní blázen. Zaprvé si tím zavřete dveře a za druhé pravda je taková, že s podmínkami soutěže předem souhlasíte. To, že já si to teď řeším po svojí ose a samozřejmě jsem z toho smutná a že to není úplně příjemné pro ego mít jizvy po těle, a když klukovi ukážu ruku, tak to není žádná paráda... Člověk musí přehodnotit priority a vyrovnat se s následky. Jenže to jsou věci, o kterých jsem se nikdy nikde nedočetla nebo mi je nikdo neřekl předtím, než jsem do Survivoru šla. Včetně toho, že dodnes nemáme s holkama menstruaci. Přijedete na ostrov a najednou vaše tělo kompletně vypne nebo přepne na jiný režim.
Jak dlouho jste se po návratu dávala psychicky dohromady, protože vlastně vaše ženskost i psychika jsou poznamenané?
Naskočila jsem hned do života. Do práce ne tak rychle, to asi až třetí, čtvrtý den jsem začala komunikovat s pracovním světem. Měla jsem obrovskou podporu rodiny i partnera, takže jsem neměla vůbec problémy psychického rázu. Občas se samozřejmě zastydíte, že jste po třech měsících někde „dodrbanej jak prase“, ale když máte kolem sebe lidi, který řeknou „Hele, to nevadí, to bude v pohodě“ a zasmějí se tomu, že „No, tak ten tvůj prst, OK, tak ten je teda vtipnej,“ tak to vlastně nakonec projdete s lehkostí.
Co odloučení s partnerem, bylo to náročné? Protože to je taková nechtěná zkušební injekce do toho, jestli vztah vydrží…
Byla to velká injekce a je to teď mnohem lepší, než to bylo předtím. Doufám, že mě už nikam nebude chtít posílat na další tři měsíce. Zpočátku mi moc chyběl a byl to i jeden z důvodů, které jsem tam neventilovala, ale i proto jsem chtěla domů. Říkala jsem si, že buď to vydrží a počká na mě, nebo ne a tím to bude alespoň vyřešené. A on počkal. Na začátku jsem opravdu chtěla domů. Pak už ne, pak už to byla herní strategie.
Bulvár píše, že další účastnice Survivoru Bára Mlejnková vám nemůže přijít na jméno. Jaká je ale realita?
Zrovna s Barčou jsme si včera napsaly. Vyšlo to tedy ode mě. Napsala jsem jí ve smyslu „pojďme si popovídat, byla to hra“. (Bára Karolíně v Survivoru v hádce vyčítala, že krade, lže a příliš „hraje“, stále tvrdí, že chce jít domů, i když to je jen taktika, pozn. red.). Mně to herně pomohlo a hodilo se mi to do karet. Ale lidsky mě to mrzí. Budu ráda, když jí někde potkám a sedneme si na kafe a popovídáme si o tom. Ona mi napsala to samé. „Hele, Kájo, já ti nepřeju vlastně nic zlého.“ Teď je myslím někde na dovolené. Doufám, že se ještě usmíříme. Ani pro jednu z nás to nebylo dobré, jak to lidi komentovali. Myslím, že lidi by se měli podívat do svého soukromí, protože kolikrát se hádají mnohem víc, než my dvě jsme tam na sebe vyprskly. Za mě už je to odpuštěno a myslím, že ze strany Báry to taky bude odpuštěné velice brzy.
Jsem na něj pyšná, říká Perkausová o bratrovi, který vyhrál show Survivor |
Velkým strašákem pro středoevropské fototypy je opakovaně si na sluníčku spálit kůži, z čehož může vzniknout rakovina. Jaká byla realita na ostrově? Maže vás produkce krémy s vysokým ochranným faktorem?
Nemůžu říkat úplně všechny informace. Ale já osobně jsem se připravovala opravdu poctivě. S mojí paní kosmetičkou jsme vymysleli takový fígl. Ona mi dávala opalovací krémy do solárka. A na místa, kde jsem předtím měla náznaky na pigmentové skvrny, jsme ještě dávaly kousíček alobalu, takže se neopálily. Do Dominikány jsem jela už hodně opálená. Měsíc předtím jsem se opravdu poctivě „solárkovala“ a brala jsem doplňky stravy.
Jaká je dnes Karolína Krézlová po účasti v Survivoru?
Řekla bych, že určitě vyrovnanější. Dokážu také lidem říct ne a dokážu si říct, co chci. Dříve jsem se vždycky snažila být hrozně hodná a lidi se mnou kolikrát vymetli. Kvůli tomu, jaký mám obličej, tak mě brali, že jsem mrcha. Nebo o mně zaslechli půlku informací a z toho si pak udělali obrázek. Pro spoustu lidí jsem neuchopitelná. Buď mě mají fakt rádi, nebo mě fakt nenávidí. Pořád se ještě smiřuji tady s tím, že nebudu úplně ten nejoblíbenější člověk ve společnosti. Ale určitě mě to posílilo.
Co se týká sociálních sítí, kde dostávám občas pořád nějakou „sodu“, tak s tím se učím pracovat. Lidi si možná někdy neuvědomují, že to zlo, které vám pošlou, posílají reálnému člověku, který má své vlastní reálné problémy. Místo toho, abychom si lidé o něčem v klidu napsali nebo popovídali a naopak našli k sobě nějakou sympatii, tak občas přehodí tu svoji bolest na někoho jiného.
Jak moc si teď musíte, pod hrozbou pokuty od televize, dávat pozor na jazyk?
Tím, že je to předtočené, tak je to hrozně těžké. Moc už bych lidem chtěla říct, jak to dopadlo a co se stalo. Ví to moji úplně dva nejbližší lidé a ti si pozor dávají.
