O pár let později s ním přišly další televizní hity, třeba seriál Pojišťovna štěstí. V poslední době opět netočí a je s tím smířen: „Rád bych pracoval, ale jsem už důchodce. Nikdo mě nepotřebuje,“ říká v rozhovoru.
Mám pocit, že když se do lesa zavolá Jiří Adamec, jako ozvěna se z něj vrátí Sanitka. Vnímáte to také tak?
Já Sanitku vnímám především jako svoje další, nejvydařenější dítě.
Koho z herců jste považoval při obsazování za svůj osobní pilíř?
Jako herečku jsem nejvíc odjakživa obdivoval Janu Hlaváčovou. Byla pro mě českou hvězdou číslo jedna, a proto jsem ji často obsazoval a velmi rád s ní trávil čas. Vždy patřila mezi ojedinělé zjevy, stejně jako Jiřina Jirásková. Sázkou na tutovku pro mě bývala „Bohdalka“, nezaměnitelná osobnost, vzdělaná a chytrá ženská. Tu svoji komplexnost dokáže promítnout do postav, které nemají hranic. Je to takový Karel Gott své profese. V mužské polovině lidstva jsem žádného vyloženého favorita neměl, i když jsem pracoval se spoustou vynikajících herců. Nikdy jsem ale nikoho z nich nevnímal jako trčící monstrum kvality. Za pilíř české kultury jsem považoval především Karla Gotta. Zanechal v naší zemi stopu, jakou bude velmi obtížné zopakovat. Otázkou je, jestli se vůbec někdy najde někdo, kdo by byl schopen ho napodobit, nebo dokonce zastínit.
Dodnes mě mrzí, že se mnou nemluví mé děti z prvního manželství, protože jsem se rozvedl s jejich maminkou. Když jim napíšu SMS k narozeninám, ani mi nepoděkují.
