Podle Cindy Crawfordová její rodiče John a Jennifer Sue vždy toužili mít kluka. „Nejsem si jistá, jestli chtěli čtyři děti, ale rozhodně chtěli syna. Můj táta chtěl syna, a tak čtvrté dítě byl kluk,“ řekla modelka v podcastu Kelly Corrigan Wonders: About your mother.
Když pak její bratr v roce 1975 zemřel, modelka se svými dvěma sestrami trpěly těžkým pocitem viny a dlouho se vyrovnávaly s následky rodinné tragédie. „Myslím, že jsme měly velký pocit viny. Byla tam ta vina, že ostatní děti zůstaly žít. Hlavně proto, že jsme věděly, jak moc táta chtěl syna a my jsme měly pocit, že to měla být jedna z nás,“ pokračovala.
Presley Gerber, Kaia Gerberová, Cindy Crawfordová a Rande Gerber (Paříž, 29. září 2017)
Cindy Crawfordová je přesvědčená, že ve společnosti se nedostatečně mluví o smrti a truchlení. „V naší kultuře se o smrti nemluví a nemluví se ani o tom, co říct někomu, kdo někoho ztratil. Mnoho lidí to prostě ignoruje, nebo o tom nechce mluvit, protože nechce dotyčného rozrušit,“ míní.
Modelka si v posledních letech uvědomila, že se jí nedostalo podpory, která by jí v tomto tragickém období emocionálně pomohla. „Můj kouč mi nedávno položil otázku: Co jste v té době potřebovala slyšet a neslyšela jste? Já si uvědomila, a moje máma to nemohla vědět, bylo jí 26 let a zrovna přišla o své dítě, ale já potřebovala slyšet: Ano, jsme strašně smutní, že Jeff zemřel, ale jsme nesmírně rádi, že ty tady jsi,“ prohlásila.
Když se supermodelka po bratrově smrti vrátila do školy, nikdo jí nic neřekl. „Bez legrace, až na jednoho kluka, který mi řekl: Viděl jsem v novinách, že tvůj bratr je mrtvý. Je to pravda? Řekla jsem si: Páni. Bylo to tak do očí bijící, ale on nevěděl, co má říct. Byli jsme ve třetí třídě,“ vzpomínala.
Crawfordová má dceru Kaiu (22) a syna Presleyho (24) s manželem Randem Gerberem (62). Dětem se snaží pozorně věnovat a citlivě přistupovat vůči tomuto tématu, když na něj přijde řeč. „Moje obě děti bohužel přišly o kamarády kvůli autonehodám, fentanylu a všem těm šílenostem, které teď tyto mladé děti zažívají. Vždycky se ptají: Co máme říct? A já se snažím, aby našly ta správná slova.“
„Nemyslím si, že jsem v deseti letech věděla, že je bratrova nemoc smrtelná, neměla jsem žádnou blízkou zkušenost se smrtí a nerozuměla jsem jí. Můj bratr to tenkrát věděl. Máma mi řekla, že ho našla na židličce v jeho pokoji a zeptala se: Co děláš? A on: Modlím se. Ona: Za co se modlíš? On odpověděl: Za to, že až umřu, budeš v pořádku. Jako máma si vůbec nedokážu představit tohle slyšet od svého dítěte,“ uzavřela Crawfordová.
