V televizi opět každou sobotu běží pořad StarDance, ve kterém působíte od samého začátku. Letos ovšem nesedíte za stolem porotců, ale po letech jste opět na parketě. Co vás napadlo jako první, když tato nabídka přišla?
Nevěřil jsem tomu – myslel jsem, že je to skrytá kamera. Napadlo mě, že se mě možná chtějí zbavit, tak mě posílají na parket, abych se znemožnil. Mám skvělou ženu, která ve StarDance také několikrát tančila. Očekával jsem, že mi účast bude spíše vymlouvat, ale nestalo se. Řekla mi, že by bylo vlastně fajn, kdyby tam byl někdo starší. Probíral jsem to i s dětmi a také byly nadšené. Nakonec jsem tedy kývl a půl roku si to strašně vyčítal. I když na druhou stranu mi přišlo hezké, že do mě pořadatelé vkládají důvěru. A teď jsem šťastný. Musím říct, že vzít si v padesáti taneční boty a kalhoty a něco koukatelného předvést je moc fajn pocit.
V první řadě StarDance jsme byli neskutečně skvělá parta lidí. Pořád jsme něco vymýšleli, byla strašná legrace, zkrátka jsme se chovali jako malé děti.
