Jaroslava Brabcová Pecharová o práci a manželovi
ČÍM MĚ FRANTIŠEK ZAUJAL
Modrýma očima a důsledností. Při natáčení reklamy na začátku devadesátých let přišel kameraman a začal zkoumat kostýmy z rubové strany. To jsem nikdy nezažila.
(František: Maminka byla dámská krejčová a já byl díky ní nedobrovolně vyučený.)
Jaroslava Brabcová Pecharová Jaroslava Brabcová Pecharová s manželem Za svou kariéru navrhla kostýmy pro spoustu filmů. Na place se často potkávala a potkává s Františkem. Vystudovala textilní návrhářství v Brně, pracovala ve Filmovém studiu Barrandov a v České televizi. Za film Bathory získala Českého lva v kategorii výtvarný počin. Stejný snímek jí vynesl i slovenské ocenění Slnko v sieti. |
PROČ NÁM TO KLAPE
Možná proto, že František nikdy neslyšel otázku: Kde jsi byl? U nás je na prvním místě pocit svobody. Nikdy mi nedělalo problémy pochopit, že po natáčení nejede domů, ale musí si třeba ještě hodinu s někým povídat. Dali jsme se dohromady před třiceti lety. Často jsme se potkávali při práci a dobře se znali. To nám dopřálo výhodu vztahového klidu bez vysvětlování a zpovídání se.
CO MÁME SPOLEČNÉ
Jsme nesmírně zodpovědní. Nepamatuju si, že by jeden z nás někdy přišel pozdě nebo nesplnil, co si dal za úkol.
KDE MÁME LVY
Františkův první Lev stojí ve výklenku v letní kuchyni a zbylí tři se na něj dívají z okna z takzvané třinácté komnaty. Tam dáváme věci, které máme rádi, ale do interiéru se nehodí. Takový pokoj pro radost.
CO JE NAŠE TRADICE
Trhy a bazary. Skoro každou neděli navštěvujeme trhy v Ředhošti na Litoměřicku, což je kousek od nás. Kolikrát narazíme na úplný poklad, vždycky si něco odvezeme. Třeba jen hrneček za dvacet korun.
ORIGINÁLNÍ DÁREK PRO MĚ
Jednou jsem dostala multikáru – sklápěčku, protože ji zrovna potřeboval na stavbu.
(František: Jarka se práce kolem stavby nebojí.)
A umím si ji zpříjemnit. Když jsem jela pro kari sítě, přesahující části jsem nazdobila mašličkami, takže místo jedné bezpečnostní jich za mnou vlálo asi dvacet. Skoro jako ve filmech Juraje Jakubiska.
KDY UDIVUJU ZEDNÍKY
S ohledem na naši zálibu v rekonstrukcích jsem založila už hodně zahrad. Protože probíhající stavba je na pohled ošklivá a protože rostliny potřebují svůj čas, sázím už během oprav. Takže mezi stavební sutí sázím třeba hortenzie. Zedníci si myslí, že jsem se zbláznila, ale čas ukáže, jak se to vyplatilo.
MŮJ NEJNÁROČNĚJŠÍ PROJEKT
Nejvíc energie jsem dala do filmu Bathory. Pro něj jsem vytvořila nejvíc kostýmů, přičemž jsem typ výtvarníka, co si nejraději i posledního komparzistu obléká sám. Rok jsem byla v práci sedmnáct hodin denně. Nejtěžší kostým jsme šili narychlo na chodbě kláštera v Telči, protože se scéna točila o tři měsíce dřív, než bylo v plánu.
F. A. Brabec o bydlení a fotografování
JAK SE MI NATÁČEL GUMP
Při prvním dílu jsem se pocitově vrátil do devadesátých let k filmu Jízda, který se natáčel absolutně svobodně a s minimálním štábem. Mám rád, když je parta malá, protože díky tomu každý bere film víc za svůj. Gump mi umožnil si to zopakovat. A navíc jsem nikdy nedělal žádné pokračování.
F. A. Brabec Nedávno přilákal lidi do kin na film Gump - jsme dvojka, což je pokračování rodinného snímku s psím hrdinou v hlavní roli. Jeho kameramanský i režisérský životopis čítá hodně položek, najdeme v něm i hudební videoklipy. Má tři České lvy za kameru, a to díky filmům Kytice, Jízda a Král Ubu. Je podepsaný i pod několika scénáři. F. A. ve jméně znamená František Antonín. |
MŮJ VZTAH KE PSŮM
Pejskařem jsem se stal v šesti letech díky starší sestře, která si přála psa, aby měla důvod chodit ven a na Kampě balit kluky. Když ulovila prvního, starost přenechala mně a mamince. Od té doby jsem měl psů několik. Když jsem poznal Jarku, měla kocoura, na kterého jsem byl alergický. Problém vyřešily injekce. Teď s námi žije třináct koček a jeden pes z útulku.
PROČ NEBYDLÍME V PRAZE
Jsem z Malé Strany a kdysi jsem si myslel, že budu Pražákem celý život. Názor jsem změnil, když se stala turistickou atrakcí a já čekal na pivo v hospůdce za řadou cizinců. Pak jsem bydlel na Vinohradech a ve Vršovicích a Praze přestával rozumět. Stále častěji jsem prchal na chalupu na Okoř. Vlastně jsme se tam nenápadně přesunuli. Pak jsme v sousedství objevili zchátralý mlýn, postupně ho opravili a přestěhovali se.
MY A OPRAVY DOMŮ
Stali se z nás milovníci rekonstrukcí, rádi zachraňujeme rozpadlá stavení. Po zchátralém mlýnu jsme opravili statek z roku 1789, kde teď bydlíme. Dali jsme dohromady už pět domečků, některé jsme prodali a za utržené peníze koupili další. Opravy vždycky zaberou roky, všechno zařizujeme sami, ale výsledek za to prostě stojí.
CO ZACHRAŇUJEME TEĎ
Letos chci pořádně pohnout s rekonstrukcí domečku na náměstí ve Velvarech, kde budeme mít s Jarkou ateliér. Po kousíčkách taky opravujeme někdejší barokní špitál v Budyni nad Ohří. Bydlet se v něm nedá, ale úplně vidím, jak uvnitř funguje galerie a na zahradě se scházejí výtvarníci.
KDY SAHÁM PO FOTOAPARÁTU
Pořád je ve mně komplex zneuznaného fotografa. Když mě nevzali na FAMU na fotografii, byl jsem uražený. Dokonce jsem si šel stěžovat. A víte, co mi bylo řečeno? Pane, vy nejste fotograf, nýbrž kameraman. Poznali to z mých fotek, na kterých byli skoro výlučně lidi. A ty rád fotím dodnes.
JAKOU PRÁCI JSEM ODMÍTL
Dostal jsem nabídku režírovat Kajínka, ale jeho téma není moje parketa a Petr Jákl byl toho filmu tak plný. S nadsázkou se dá říct, že já a Jarka jsme stvořili pana režiséra. Přemluvili jsme ho, aby se režie ujal sám.
