Pro jaké ženy jste primárně tvořily šaty?
Aneta: Pro hodně vysoké, krásné, ambiciózní a ty, co mají zkrátka rády módu a eleganci. Myslím, že v tomto duchu jsme se držely. Hlavně jsem šla i po takové té „mojí“ konfekci, co mi tu chybí.
Co konkrétně na českém trhu chybí?
Martina: Co chybí? Hodně dobře se u nás prodávají různé šaty, ale i kalhoty. Na trhu opravdu chybí například různé délky kalhot. My nemáme problém dělat jak zkrácené, tak prodloužené. Máme vlastní výrobu a děláme věci s tím, aby byly zajímavé. Já osobně nemám ráda klasické věci. Mám ráda, když jsou trošku jiné a liší se od ostatních značek, co tu už jsou.
Vnímáte Anetu Vignerovou jako jednu z mála našich modelek, která má takový vkus a cit pro módu, že dokáže navrhovat své věci?
Martina: Aneta mě baví pořád. Má takový jiný, vytříbený styl. Má ráda i pánskou módu. Je to prostě zajímavé a je to jiné. Myslím si, že připravila něco, co bude lidi bavit, budou v tom rádi chodit a cítit se v tom dobře, což je důležité.
Nenavrhovala jste kolekci taky už s ohledem na to, že jste maminkou?
Aneta: Syn Jiřík už má dva roky, takže se snažím už samozřejmě chodit i do společnosti. Člověk nechce být pořád jen v teplákovkách. Snažila jsem se proto vytvořit i takovou vlastní „teplákovku“, která má nádherný materiál a můžete si ji vzít jak na pracovní oběd, tak na večer. Stejně tak ale i volnočasově. Vůbec jsem přitom ale nekoukala na to, jestli jsem máma. To asi ne. Všechny materiály jsou hodně vkusné a přitom vlastně velmi pohodlné.
Kde berete energii a inspiraci na tvoření?
Aneta: Velká inspirace je pro mě právě tady Marťa. Když člověk vidí to její nasazení… Tu kolekci vlastně z velké části tvořila ona. Já jsem vlastně už jenom přišla k finále.
Já mám na starosti péči o syna, partner nás živí, říká Vignerová o Kolečkovi |
Takže asi ví, jak delegovat čas.
Martina: Ano, mám tři malé děti, takže ho musím umět delegovat. Mám kolem třiceti zaměstnanců, takže se snažím. I když ale Anet tvrdí, že to byla zčásti moje práce, tak ne, nebyla. Opravdu jsem se koukala na její vkus, aby opravdu to byla ona a její věci. Aby je ráda nosila, aby se to líbilo. Aby tam opravdu z velké části bylo to „její já“.
Aneto, jste stále tak energická jako dřív? Nebo máte dny, kdy si řeknete, že už nic nebude a všechno domluvené ten den rušíte?
Aneta: Po večerech už toho moc nedělám. Už nemám moc co rušit. Ale zrovna teď mám období s malým Jiříkem, kdy si říkám, že je to prostě skvělej parťák. Vždycky se už těším na to večerní spaní. Mateřství toto všechno určitě mění, o tom žádná.
Váš partner, režisér Petr Kolečko, dovede pomoci, pohlídat a přebalit?
Aneta: To víte, že jo. Musím říct, že Jiříček se narodil skoro v karanténě, takže jsme byli všichni často spolu. Myslím, že nám to jako rodině hodně pomohlo. Protože normálně by se to určitě nedělo. Takže jsem za karanténu vlastně i tak trochu ráda. Petr se umí postarat, jasně. Hlídá Jiříčka i právě teď. Měl by mě tady vyzvednout. S Jiříkem jsou parťáci. Péťa má hrozně rád sport, takže spolu na něco pořád koukají a Jiřík je taky fanoušek. Je to hrozně vtipný.
Své dítě nebudu nikam cpát, říká Aneta Vignerová |
Budete se snažit výchovu vést tak, aby z nich vyrostli jedinci, co se dokážou sami o sebe postarat a rozjet třeba i vlastní byznys?
Aneta: Samozřejmě, kdo by to nechtěl, dítě je priorita.
Martina: Každý rodič chce pro své děti to nejlepší.
Ptám se z toho důvodu, že v Čechách se kolikrát dědí jak popularita, tak i byznys…
Aneta: Jiříček je od malinka celkem vídaný, nezakrývala jsem ho nějak dekou, nebo podobně, když už jsem prostě v tomhle světě šoubyznysu. A že se dědí byznys? A tak zase, proč ne? Myslím, že když rodiče něco vytváří, je pěkné, aby i děti v tom našly zalíbení a třeba šly později ve šlépějích táty nebo mámy.
Setkáváte se na sociálních sítích i s kritikou vaší výchovy dětí?
Aneta: Já vůbec. Musím říct, že lidi, co mě tam sledují, jsou super. I když sem tam dávala nějaký příkrm pro syna, jak se tomu říká, takové ty taštičky kupované, tak ty ženské byly hrozně fajn a psaly, že je to normální. Neukazuji věci vyumělkovaně, snažím se ukazovat život tak, jak ho reálně žijeme.
13. května 2021 |
