Máte spolu sice jen jedno dítě, ale na rozhovor s vámi přišli i synové z Petrova předchozího vztahu. O kolik hladových krků se teď doma tedy doopravdy staráte?
Aneta: To zní hrozně, hladové krky. No, jsou to tři bráchové.
Petr: Hodně teď doma vaříš, takže to je vlastně dost pravda.
Co si pan režisér doma rád poroučí, aby mu modelka uvařila?
Petr: Aneta vyniká v těch těžkotonážních věcech. Dělá například výbornou zapečenou kotletu s cibulí, tu mám rád. O víkendu byly halušky, ty byly obzvláště výborné, povedly se. Předtím jsem to normálně nikdy nejedl. Halušky má výborné, dává tam hodně slaniny.
Aneta: A hodně bryndzy.
Petr: Peče také perník, to mají rádi kluci i já. Prostě výborně to všechno dělá!
Aneta: Petr je hodnej a vděčnej.
Je to pravda? To vše zvládá modelka v kuchyni?
Aneta: Já jsem ze tří dětí, takže my jsme takhle celkem žili a fungovali. Máma hodně vařila, takže se to asi dědí z generace na generaci.
Jak jsou na tom vaše profese po roce koronaviru?
Petr: Televize běží a já osobně mám hodně práce. Ale samozřejmě mě mrzí, že se nehraje divadlo, kde mám také nějaké hry. Představení Federer–Nadal, které hrajeme v La Fabrice s klukama Markem Taclíkem a Kubou Prachařem, tak neběží, což mi je líto. Takže to není úplně bez následků. Ale mám to štěstí, že mohu dělat v audiovizuální tvorbě, byť nás tedy čeká premiéra mého filmu Zbožňovaný, která je v tuto chvíli naplánována na září.
Tam je zatím velká otázka, jak to bude vypadat. Jestli to vůbec bude, a pokud ano, zda to nebude negativně ovlivněné pandemií nebo lockdownem. Ale myslím, že já jsem ten poslední, kdo by si měl stěžovat na to, že je nedostatek práce. Mám spoustu kamarádu a znám lidi, na které to dolehlo daleko víc.
Všichni, kdo jsou zavření doma, sdílejí práci s partnery. Nestane se z vás náhodou po té mateřské scénáristka, Aneto?
Aneta: Ale to víte, že já po večerech dokážu být hrozně akční a různě mu kritizuji všechno možné. Ale určitě bych tedy neměnila. K jeho práci opravdu musíte mít talent od boha a myslím, že se s tím musíte tak trochu už narodit. Takže doma dokážu být velmi chytrá, ale pořád je to s velkým respektem.
Přesto, i když se na to Aneta necítí, dokázala vám, Petře, už někdy při psaní takzvaně vytrhnout trn z paty?
Petr: Nevím, jestli takhle přesně... Ale vím, že když jsem jí doma pouštěl film Přes prsty, tak nějaké poznámky k tomu měla. A je pravda, že na konci řekla, že ode mě čekala víc. To byla první reakce a to bylo tedy opravdu super příjemné. Později mi však dala nějaké konkrétní poznámky a je pravda, že jsme pár z nich opravdu zanesli a motivovalo nás to pak k jiným změnám ve střižně. Takže dramaturgyni určitě dělat může.
Své dítě nebudu nikam cpát, říká Aneta Vignerová |
Už jste měla tendence říct Petrovi, že byste chtěla nějakou aspoň maličkou roli?
Aneta: Já jsem hroznej trémista. Já si na to vůbec nevěřím, takže určitě nemám herecké ambice, že bych si řekla: chodím se scénáristou, tak ať mi něco napíše! Ano, taky mám občas ty svoje seky, že jestli by tedy pro mě něco zvládl udělat… Ale já bych na to prostě asi neměla. Nejsem vůbec takový exhibicionista.
Petr: Mně by to asi nevadilo, kdyby…
Aneta: Kdyby to bylo dobrý, že jo! (smích) Ale to je ta otázka.
Petr: To jsem vůbec nechtěl říct. Nevadilo by mi, kdyby Anetka v něčem hrála. Ale myslím, že se jí opravdu nechce a není to opravdu nějaký její velký sen být herečka. To je asi klíčové. Je to samozřejmě především její rozhodnutí.
Doma určitě krásně fungujete. Jak máte rozdělené povinnosti? Nebo se střídáte padesát na padesát?
Petr: Ne, nestřídáme se půl na půl. Anetka zajišťuje obzvláště v posledních měsících, kdy se mi nakupilo dost práce, většinu péče o syna. Já se snažím s malým občas vstávat ráno, když on třeba v noci řve a Anetka se potřebuje ráno déle vyspat třeba do devíti, desíti. Tak s ním vstanu v osm, dvě hodiny s ním jsem, což jsou naše nějaké společné chvíle. Byť jsem občas hlavou v pejru, fyzicky jsem doma dost, navíc teď v lockdownu. Syna si užiju docela hodně, takže je to v pohodě. Ale Anetka se té péči o něho věnuje daleko víc.
Aneta: Odůvodňujeme si to tím, že nás Péťa samozřejmě živí, já mám v uvozovkách opravdu jen tu péči o syna. A když přijedou kluci, tak je samozřejmě pohlídám. Myslím, že se to tak nějak očekává, že toho chlapa musím podpořit. I když je to někdy na sílu a taky se chytneme... Ale samozřejmě ho respektuji, protože se o nás stará, že ano.
Vignerová: Přemýšlela jsem nad plastikou prsou, ale hlava zvítězila |
Plánujete se vrátit k modelingu? Nebo se chystáte na stoprocentně rodinný život?
Aneta: Já nevím. Podle mě jsou mé největší ambice děti, to má význam. Modelingově jsem si nějaké svoje věci splnila a užila. Možná odejdu úplně, nemám ambice ještě někam jít a něco vytvářet. Mám v plánu udělat módní kolekci s Michalem Kováčikem a vymyslet něco na sebe, to by mě bavilo jako tvorba. Ale že bych se tady teď potřebovala vysekat na to, abych šla na přehlídku nějakého spodního prádla? Nemám ty ambice. Navíc modelingový svět v Česku má jiná měřítka než ve světě a já myslím, že to mám už tak trochu za sebou.
Řekl byste, že mateřství vaši partnerku opravdu hodně změnilo?
Petr: Já nevím. Myslím si, že přesně už když jsem Anetku poznal, ještě než otěhotněla, což nebyla moc dlouhá doba, tak už předtím měla pocit, že toho hodně udělala. Nechci říkat nějakou debilní větu typu, že už to má za sebou. I všechny pracovní věci si už předtím dost vybírala a dělala opravdu jen to, co chtěla. Což chce asi nějakým způsobem i nadále. Cítím to tak, že pro Anetu je důležité, aby ta věc dávala nějaký hlubší smysl. Určitě to není o tom, že by vzala za každou cenu všechno, aby někde exhibovala.
13. května 2021 |
