Ostré slunce a třicetistupňová vedra posledních dní vysušila půdu ve vojenském prostoru Libavá na maximum. Každý prudší pohyb okamžitě rozvíří všudypřítomný jemný prach, který se dostane doslova všude.
Pro vojáky převážně ze 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic a několik specialistů i jiných jednotek armády začíná další den přípravy na jejich půlroční nasazení v africkém Mali, kam odletí letos na podzim.
Stejně jako jejich předchůdci z jiných jednotek české armády budou chránit velitelství mise v Bamaku, doprovázet VIP osoby, podílet se na výcviku malijských vojáků na nedaleké základně Koulikoru a vyjíždět na několikatýdenní dílčí mise do odlehlých koutů této africké země.
Stále neklidná země
Cvičný konvoj, který od rána po křivolakých cestách vojenského prostoru Libavá doprovázíme v uctivé vzdálenosti, po čtyřech hodinách přesunů, několika zastaveních a rozhovorech s „místními“, které představují vojáci z jiných jednotek, míří zpátky na domovskou základnu v Přáslavicích.
Výcviková mise EU v Mali (EUTM Mali)
Zbývá jen pár kilometrů, pár minut cesty, která se vine z kopce úzkou soutěskou dolů do údolí. Hustý porost po obou stranách skýtá ozbrojencům, kteří chtějí konvoj přepadnout, ideální krytí.
Všechno jde velmi rychle, když se ozve ohlušující výbuch umocněný ozvěnou v soutěsce. „Kontááákt, zpátky, zpátky,“ hřímá velitel, jakmile se naráz ze všech stran objevují záblesky výstřelů útočníků. Prudká přestřelka netrvá dlouho, českým vojákům se daří z pasti uniknout za cenu několika zraněných a ztráty jednoho z vozidel.
Když se pak na místě incidentu po půl hodině objeví jiný z konvojů, jsou vojáci velmi opatrní. Už z velké dálky pečlivě zkoumají nepojízdný automobil a dokonce i nás, kteří jsme takříkajíc „mimo hru“. „Zajisti je. Fotí si nás a natáčí,“ udílí povely šéf této skupiny, než se konečně nechá přesvědčit, že opravdu nejsme součástí scénáře.
Situace v MaliNa severu Mali v roce 2012 povstali místní Tuarégové a spolu s Araby požadovali na ústřední vládě ovládané černošským obyvatelstvem z jihu země nezávislost. Neklidu využili také islamisté napojení na Al-Káidu, proti nimž však v roce 2013 zasáhla Francie. Separatisté později s vládou v Bamaku uzavřeli mírovou dohodu, na jejíž dodržování dohlíží mírová mise OSN. Podle tamního ministerstva obrany se situace na severu Mali po podepsání dohody zklidnila, maliská vláda ale stále nemá nad severními provinciemi plnou kontrolu. Bezpečnostní situace se ale v posledních dvou letech mírně zhoršuje i na relativně klidném jihu a západu země včetně hlavního města. Teroristické útoky se nevyhýbají ani hlavnímu městu. Malijská armáda zatím stále není schopná sama čelit tlaku islamistů. |
„Musí počítat s každou eventualitou, nemají tušení, co na ně během výcviku čeká,“ konstatuje Jan Brunclík, který dalšímu stodvacetičlennému kontingentu českých vojáků v Mali bude od podzimu velet.
V přípravě na africkou misi nechce nic podcenit. „Máme zpravodajské informace, jaké se tam pohybují skupiny, jak jsou vyzbrojené a jak útočí a tomu přizpůsobujeme výcvik, aby byl co nejblíže realitě. Analyzujeme každý předchozí incident,“ říká Přemysl Tvrdý, který bude řídit ochranu výcvikové základny v Koulikoru.
V neklidné zemi operuje řada islamistických teroristických skupin, z nichž nejvýznamnější je Ansar Dine, Boko Haram, Murábitún nebo Al-Káida v islámském Maghribu. V bývalé francouzské kolonii proto od roku 2013 působí kromě vojáků Evropské unie více než 10 tisíc členů mírových sil OSN z různých zemí.
Čeští vojáci se již v minulosti v Mali s ozbrojenci střetli. Například v roce 2016 při obraně hotelu v Bamaku, ve kterém mise EU sídlí. Za útokem stála skupina ozbrojenců, na hotel přímo zaútočil jeden muž vyzbrojený útočnou puškou a granáty. Češi útok odrazili a jednoho útočníka zneškodnili.
A v červnu 2017 zase dva týmy rychlé reakce českých vojáků zasahovaly proti teroristům, kteří se dostali do hotelového komplexu východně od hlavního města a zaútočili na hosty.
„Nejvíce se proto zaměřujeme na střeleckou a taktickou přípravu včetně boje v zastavěné oblasti, doprovody osob nebo střežení a obranu základen,“ říká Brunclík.
Kromě ochrany hlavního velitelství mise v Bamaku a doprovodu VIP osob a eskort se čeští vojáci podílejí na výcviku malijských vojáků a ochraně výcvikové základny v nedalekém Koulikoru.
Výcvik na stovky kilometrů
Novinkou v misi jsou od loňska dlouhodobé výjezdy na stovky kilometrů daleko. Takzvané kombinované vojensko-poradní týmy českých vojáků jsou při nich vysílány klidně na čtyři až osm týdnů ze základny do odlehlých končin země. Asi nejvzdálenější takové nasazení bylo ve městě Gao, přes 1 200 kilometrů severovýchodně od základny v Koulikoru.
„Probíhá tak výcvik malijské armády přímo na místě, kde je malijská jednotka nasazena. Týmy na místě radí, pomáhají a kontrolují určitý nastavený standard a samozřejmě se také prakticky podílejí na zabezpečení a ochraně okolí,“ popisuje dílčí mise Tvrdý.
Češi v misi EUTMČeští vojáci působí v Mali od roku 2013. Původně čtyřicetičlenný kontingent se postupně rozšířil. Od letošního jara je v misi nasazeno na 120 českých vojáků. Kontingent je rozdělen na dvě jednotky. První chrání velitelství výcvikové mise v Bamaku, doprovází velitele a štáb mise, zabezpečují velitelství, ochranu a doprovod VIP osob a MEDEVAC. Jádro jednotky tvoří vojáci 53. pluku průzkumu a elektronického boje a příslušníky 41. mechanizovaného praporu. Druhá jednotka chrání výcvikovou základnu Koulikoro, zajišťuje doprovody a ochranu příslušníků velitelství a podílí se na výcviku malijské armády. Čeští vojáci zde spolupracují převážně s francouzskými, německými a španělskými jednotkami. Jádro jednotky tvoří příslušníci 44. lehkého motorizovaného praporu, 53. pluku průzkumu a elektronického boje, Velitelství výcviku Vojenské akademie, velitelství 4. brigády rychlého nasazení, 42. mechanizovaného praporu a 14. pluku logistické podpory. Velitelem kontingentu je Marek Krajčík. |
Nejde tak o klasické patroly jako třeba v Afghánistánu, kde se vojáci vždy po několika hodinách či pár dnech vrátí do relativního bezpečí domovské základny. „Tady jsou měsíc pryč, musí si mnohdy vybudovat malou předsunutou základnu, někdy i v civilním objektu a kromě práce s malijskými vojáky ji také chránit,“ dodává Tvrdý.
Kvůli složitějšímu zásobování na velké vzdálenosti musí být podle něj všechno předem perfektně naplánované.
„Je to jiné klima, víme ale co to obnáší i vzhledem k údržbě techniky, výzbroje a hygieně,“ připomíná velitel Jan Brunclík. Sám má za sebou tři nasazení v Afghánistánu. Africkou misi považuje za výzvu a má k ní respekt.
„Zodpovídáme za lidi. Bezpečnostní situace je mírně zhoršená a proto klademe vysoké nároky na to, aby nás nic nemohlo zaskočit,“ doplňuje ho Přemysl Tvrdý a upozorňuje, že důkladná příprava probíhá i co se týká tamějších přírodních nástrah včetně například rizika onemocnění malárií přenášené komáry. „Je tam trošku jiná míra nebezpečí, než když sedíte tady u rybníka, protože bodnutí může mít následky na celý život,“ dodává.
