Kolikrát denně si čistíte zuby?
Doma ráno a večer. Plus to obvykle ještě dvakrát stihnu v ordinační době.
Kvůli zbytkům jídla?
Spíš mám jen vnitřní potřebu, na jídle to úplně nezávisí. Naopak si někdy jdu vyčistit zuby i před obědem, aby mi víc chutnalo. Stejně tak si zuby zásadně čistím ještě před snídaní.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Poznáte, když pacient lže o tom, že si zuby čistí minimálně dvakrát denně?
S nadsázkou? Poznám to pomalu ode dveří. Sondou sice nenajdete na zubech povlak, pokud si je dotyčný před příchodem vydrhl, dásně ho ale prozradí. Když v oblasti krčků zůstává povlak, jsou zarudlé a krvácivé.
Jak často do vašeho křesla někdo usedne, aniž by si předtím vyčistil zuby?
Téměř se to nestává. Pokud se někdo hygienou nepolíbený přijde registrovat, v zubech samozřejmě najdete příšerné věci, ale když mu vše vysvětlím a při návštěvě dentální hygieny to udělají znovu, příště je vše v pořádku.
Nikdy jste pacienta neposlala, ať si jde chrup vyčistit?
V ordinaci sice máme za pět korun jednorázový pastou už naimpregnovaný kartáček, pokud jde někdo rovnou z práce a zapomene si svůj, ale téměř nikdo si ho nekupuje. A že bych to někomu nařídila? To ne.
Kolik pacientů vám denně projde ordinací?
V průměru deset až dvanáct, což je ve srovnání se situací před dvaceti lety, kdy byl systém jinak nastavený, velký rozdíl. Dřív lékaři museli zvládnout i třicet lidí denně, byli zhuntovaní, nešťastní a tím pádem klidně i protivní. Všechno je o komunikaci, a ta šla dřív právě kvůli přetíženosti často stranou. Také nebyly materiály, možnosti, ani dostatek anestetik, jen hromada bolavých a nespokojených pacientů. Dnes už je to pro nás zcela nepředstavitelné.
Traduje se, že zubařů se lidé bojí ze všech doktorů nejvíc. Je to tedy spíš pozůstatek z minulosti?
Vždy je to o lidech. Pokrokové metody nahrávají tomu, aby se zubařů už nikdo bát nemusel. V ordinacích najdete mladého „rasa“, který je velice šikovný, ale neusměje se, nevcítí a nebude jemný, stejně jako všemi zbožňovanou hodnou starší doktorku. Každý by si měl zvolit lékaře, který mu vyhovuje.
Jak často někdo k vám přichází se „smrtí v očích“?
Řekla bych, že lidé, kteří mají ze zubaře velké obavy, dřív nebo později skončí právě u mě (smích). V naší kartotéce byste asi nenašla člověka, který by řekl, že se ke mně bojí chodit. Většina nových pacientů přichází na doporučení, a i když jsou na první návštěvě často vyděšení, daří se nám získat jejich důvěru. Na druhou chodí s úsměvem, na pátou už nosí bonboniéry.
Žádného pacienta se neděsím
Stalo se vám někdy, že pacient dostal hysterický záchvat a nemohla jste dokončit rozdělanou práci?
Že bych nemohla dokončit ani základní úkon, o němž vím, že dotyčnému pomůže, se naštěstí nestalo. Nicméně i když používám kvalitní anestezii, pokud pacient přijde s velikým akutním zánětem, anestetika do tkání kvůli hnisu a kyselému pH někdy hůř prostupují a zákrok nemusí být stoprocentně bezbolestný. Do takového stavu ale poctivý pacient nedojde.
Kousl vás někdy pacient?
Samozřejmě ano, jedna moc šikovná a extrémně rychlá rok a půl stará slečna. Od té doby si již dávám větší pozor.
Mladým lékařům se na vesnici či do menších měst moc nechce. Vy jste se před dvěma lety z Brna přestěhovala na vesnici a ordinaci máte opodál v Černé Hoře. Jste mezi spolužáky výjimka?
Vždy jsem měla pocit, že jsem v tomhle divná. Dlouho jsem byla odhodlaná, že z Brna uteču, nerada jsem tam bydlela i pracovala, chtěla jsem na venkov. Teď mám doma koně i další zvířata a jsem šťastná. Kupodivu ale nejsem jediná, velká část spolužáků z ročníku se šest let od promoce vrátila z velkých měst domů. Našetřili si a už mají dost schopností, aby si otevřeli vlastní praxi.
Takže prognózy, že na venkově nebudou lékaři, nejsou tak děsivé?
Péče se centralizuje, ale moje osobní zkušenost je, že se mí vrstevníci vracejí domů, což je moc fajn. Pokud stát či obec půjde mladým lékařům jen trochu naproti a bude je motivovat, aby se mohli vrátit, určitě to nebude tak zlé.
Proč vás zlákala zrovna zubařina?
Maminka je zubařka a lákalo mě to odjakživa. Když jsem si mohla vybrat, jestli chci vstávat ráno v pět, jet s mámou do práce, sedět v koutě a koukat jak pracuje, nebo jít do školky, vždy jsem volila první možnost.
Jakého typu pacientů se děsíte nejvíc?
Neděsím se nikoho, vše se dá zvládnout. Chrup už dnes umíme dát do uspokojivé podoby vždy. I pacientům, kteří kvůli špatné zkušenosti na zubaře zanevřeli, dvacet let nikde nebyli a znají už jen akutní stavy a pohotovosti. Takovému člověku samozřejmě vyhubuji, že to nechal dojít tak daleko, ale nemůžu říct, že by mě tato práce bavila méně než kterákoli jiná. Hodně vysvětluji, když pacient vše pochopí a přistoupí na navrženou léčbu, už se bát nebude a naopak bude svědomitě chodit na prohlídky.
Veronika Paulíčková
|
Jaký zubařský úkon vás baví nejvíc a který naopak provádíte nerada?
Nerada provádím ošetření akutních stavů u cizích, neznámých pacientů - nikdy nevíte, co se může stát, a adrenalin vyhledávám raději při sportu než v ordinaci. Nejraději mám ukončení terapie - když pacient odchází „hotov“ a spokojený.
Máte tendenci instruovat rodinu a přátele v péči o zuby?
Jsem hodně profesně postižená a po večírku nebo na Silvestra jsem schopná nad ránem všechny donutit, ať si jdou zuby vyčistit. (smích)
Setkala jste se se snahou vybělit si podomácku zuby nějakým absurdním způsobem?
Pacientka mi hlásila, že si teď bělí zuby černým uhlím. Zkušenost s tím nemám a nevím, jak by to mělo fungovat. Jedině by snad částečky černého uhlí měly abrazivní funkci, že třeba díky nim něco vydrhnete, ale úplně se mi to nezdá.
V jednom dílu americké reality show jsem viděla, jak manželé pili kávu brčkem, aby si vybělené zuby nezabarvili. Co si o tom myslíte?
Neumím si představit, že by se pigmenty nachytaly na stěnu brčka a do úst nedoputovaly. Když si někdo nechá vybělit chrup a chce si ho udržet co nejdéle, měl by se vyhýbat barevným potravinám - třeba červené řepě, červenému vínu, černému rybízu, kávě, černým i zeleným čajům, což docela je otrava. Zuby mají vlivem stravy tendenci vracet se do původního odstínu a je potřeba tomu pomáhat ověřenými způsoby domácího bělení.
Práce v horším standardu? Nemám z ní radost
Jak často s vámi pacienti polemizují o navrženém postupu?
Moc ne, občas se nám některý z důchodců snaží diktovat, jak máme ordinovat - v kolik a jak přijde. Takového člověka rychle uvedeme v obraz a pacienti, s nimiž to na začátku zaskřípe, pak obvykle spolupracují nejlépe. Snažím se najít kompromis, aby se mi práce chtěla dělat, abychom s ní já i pacient byli spokojení a aby si dotyčný, když to přeženu, nemusel brát hypotéku.
Předchozí díly |
Jak moc lidé naříkají, že bílé plomby neplatí pojišťovna?
Zas tolik ne. Výkony moderní stomatologie dnes v ceníku zdravotních pojišťoven vesměs vůbec nenajdete. Pokud chce pacient moderně ošetřené zuby, ve stávajícím systému nemá nárok ani na příspěvek od pojišťovny, a to ani na těch pár desítek korun, které čerpá jiný pacient, jemuž zubař udělá „zastaralou“ hrazenou amalgámovou výplň. Myslím, že to není úplně fér.
Hodně se řeší, zda by vůbec bezplatná „sociální výplň“ měla zůstat zachována. Jaký je váš názor?
Když přijde pacient, který nemá peníze, respektuji to a výplň udělám, avšak nedělá mi radost ošetřovat zub v nižším standardu než v tom nejlepším, který umím. Je to o prioritách - buď si zajdete třikrát do měsíce ke kadeřníkovi, anebo zaplatíte lepší plombu.
Skloionomerní cement, o kterém uvažují jako o náhradě amalgámu, navíc není mechanicky odolný. U nejchudších pacientů do toho půjdeme s rizikem, že za tři roky zub budeme převrtávat, protože se uštípne. Nenaplňuje mě dělat plomby, u nichž nelze garantovat, že se nepokazí, nevypadnou, nezmění barvu, neulomí se a zůstanou hezké. Aby měl každý pacient nárok na nejlepší plombu, kterou zubař umí, a platila by mu ji pojišťovna, však není reálné.
Stalo se vám někdy, že si člověk někdy nechal udělat nákladné ošetření a pak se neměl k placení?
Čas od času se stává, že pacient nějaké nákladné práce neuhradí a pak se s ním musíte handrkovat. Je to nepříjemné, ale tohle se stává v každém byznysu. Pacient se třeba nechá desetkrát telefonicky uhánět, ale většinou zafunguje korespondenční lístek s výzvou. Pohledávky jsou vymahatelné stejně špatně jako všude jinde, základem je mít podrobnou dokumentaci.
Jak jste se jako mladá lékařka vyrovnávala s nedůvěrou pacientů?
Nikdy se mi nestalo, že by se někdo zvedl z křesla a řekl, že se ode mě nenechá ošetřit. Všechno lze vyřešit komunikací, když pacient vidí, že přesně znáte postup, a ví, co ho čeká, vůbec nemá pocit, že je pokusným králíkem.
Nemyslíte, že někteří zubaři na komunikaci do jisté míry rezignují, protože vědí, že pacientů je tolik, že za nimi stejně budou muset jít?
Stojím si za tím, že zubařů je u nás dost. Ti, co nejvíc křičí, že nejsou a péče není dostupná, jsou spíš nepoctivci, kteří nejsou ochotní do zdraví svých zubů investovat čas – dvakrát třikrát denně je čistit a občas jít na dentální hygienu.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Domov mám nedaleko Kunštátu, kam jsem se přestěhovala před dvěma lety. Cítím se tam doma od první vteřiny, kdy jsem tam přijela s realitním makléřem. Do Brna se určitě vrátit neplánuji, vracím se tam jen na návštěvy za rodinou a za kulturou. Druhým místem jsou jakékoli hory, ráda je navštěvuji v létě i v zimě, na lyžích či na kole. |
Dřív nebyla osvěta ani důraz na prevenci. Člověk si zuby nečistil, s problémem přišel bez objednání, odseděl si pár hodin, bolavý zub mu vytrhli a měl pokoj. Dnes je minimum lékařů, kteří by byli ochotní takto pracovat. To nelze, aniž byste za pár let vyhořeli - nebude vás to naplňovat. Dnes jsou lékaři podnikatelé se vším, co k tomu patří, a byznys si mohou postavit, jak si přejí.
Sdílíte názor čerstvého předsedy České stomatologické komory Romana Šmuclera, že si za své kazy každý může sám?
Do jisté míry určitě. Při pohledu na kus dortu se vám zuby nezkazí. Kazí se, pokud na nich necháte plak, ve kterém žijí bakterie. A když bakteriím permanentně dodáváte cukr, kazy se tvoří a rostou. Pokud však budete mít velice dobrou ústní hygienu, jednou za čas si necháte na dentální hygieně odstranit zubní kámen, pigmentaci a změřit krvácivost dásní, dvakrát ročně budete chodit na prevenci, tak když už přeci jen nějaký kaz vznikne, odhalíme ho velmi brzy ještě malinký a po spravení může zub třeba dalších deset let bez jakýchkoli potíží fungovat.
Kolik procent populace nemá žádný kaz?
Z deseti třicátníků, kteří se přijdou registrovat, má možná jeden chrup zcela bez výplně a někdy ani to ne. Soudím však podle podle malého vzorku několika stovek svých pacientů - ošetřuji všechny od nemluvňat po seniory. Lidé bez kazů zase nezřídka mají potíže třeba s paradontózou a dásněmi.
