Nakolik se blíží realitě obecná představa lidí o vyhazovačích jako o holohlavých obrech s drsným výrazem?
Převážná většina lidí si nás představuje přesně takhle. Asi je to tím, že nás v klubu neslyší mluvit, protože přes hlasitou hudbu slyšíš zhruba na metr. Vidí jenom konflikty. A přímo aktéři toho konfliktu to omílají často, říkají, že jsme jednoduchý, hloupý, dementi. Vyhazovači nejsou tupci. Je to mýtus, kterej nevyvrátíš. Proti pomluvě nemůžeš bojovat.
Jak jste se dostal k práci vyhazovače?
Tenkrát mě oslovili kamarádi, co hlídali.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a zveřejňujeme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Děláte to jako přivýdělek, nebo na plný úvazek?
Přivýdělek, protože se tím slušně nedá uživit. Tady ti nikdo nezaplatí, aby sis tím vydělala. To bys musela dělat pro nějakou agenturu, ale tady žádná taková není. Nebo bys musela dělat osobní ochranu a ne stát někde v herně, tam berou úplný nic.
Pletou si vás lidi občas s policií?
Nepletou. Já mám na sobě společenský kalhoty, kravatu a košili s potiskem „security“ a jsem beze zbraně.
Chodí za vámi někdo pro pomoc, že ho například někdo obtěžuje nebo požaduje vyřešení konfliktu?
To víš, že jo. To je tvoje práce. Práce vyhazovače, to je hrozně širokej pojem. Není to jenom o tom, když někdo přijde pro pomoc. Často ani nemusí chodit, já si to hlídám sám. Kolikrát tam jsem dřív, než když někdo požádá.
Takže dokážete konflikt předvídat?
No jasný. To prostě vidíš z praxe. Jak jsem ti říkal, dělám to už šestnáct let. Navíc ty si to z profesionality sleduješ, abys předešla velkýmu konfliktu. Je rozdíl jít k hromadnýmu incidentu, proto si to musíš opticky hlídat. Reaguju na různý podněty, když se lidi rychle rozprchnou nebo něco bouchne. Říkám to proto, že za roh někdy není vidět. Ale když tam jdeš zavčasu, tak se to dá snáz vyřešit, než když tam budeš, jak to některý dělají, sedět v rohu, a jdeš tam, až když je tam nějakej problém, něco většího.
To musí být náročné na pozornost.
No je. I když tam s tebou budu takhle stát a bavit se, tak si stejně budu sledovat prostor a snažit se předejít problémům. Z praxe mám už otipovaný problémový lidi. Musíš to taky brát tak, že tam jsem sám. To většinou není problém, když se tam pere jeden s jedním, ale něco jinýho je, když tam jsou dva na dva, tři versus tři. Ale když to řešíš zavčasu, tak jde vyřešit všechno.
Často musíte komunikovat s opilými lidmi. Máte nějaké triky, jak je odpálkovat?
Za vyhazovačem furt chodí nějaký opilci a říkají nějaký svoje příběhy. A ty to ani moc nechceš poslouchat, protože tě to vlastně otravuje. Ale je na tobě, jak zareaguješ. Buď mu řekneš upřímně a razantně, že nemáš čas, a tím předejdeš tomu, aby tě otravoval, anebo řekneš, ať vydrží, že si jdeš projít prostor, jestli máš pořádek.
Když se vám lidé takhle svěřují, slyšel jste mezi opileckými řečmi i nějaký silný příběh?
Ono jim to ve třech promile přijde spíš srandovní, ale to víš, že ti tam každej říká příběhy, který by normálně neřekl. Alkohol umocňuje jeho emoce, stresy, tak se ti tam vylejvá.
Tomáš BlahoJe bývalý voják, v armádě strávil devět let. Byl několik měsíců na misích v Iráku a Kosovu. Jako vyhazovač si přivydělává šestnáct let, momentálně v pardubickém baru Quentin’s. Ve volném čase rád rybaří a zajímá se o střelné zbraně. |
Občas si z vás tedy dělají psychologa?
No samozřejmě. Tohle zažívají barmani a vyhazovači. Lidi za nima choděj a svěřujou se.
Dokážete odhadnout, jak moc je člověk opilý?
Když člověk spí, je úplně na plech a nereaguje na konverzaci, tak musíš zjistit stav zmáčknutím trapézu (sval na zádech, pozn. red.) prsty a podle reakce zhruba poznáš, jak na tom je. Někdy to hraje, potom reaguje velice rychle. Pokud nereaguje, tak ho musíš dostat slušně ven.
Taky musíš zvládnout zdravotní ošetření, nás to učili na vojně. Většina lidí neumí ani vyhodnotit, jestli je potřeba doktora nebo ne. Neví si rady. Jednou se stalo, že si pán zranil nohu o rozbité sklo a nikdo z kamarádů nevěděl, co má dělat. Tak jsem mu to ošetřil a poslal ho do nemocnice. Měl naředěnou krev, hodně to z něj teklo. Do týdne nám od pána přišlo oznámení, že chce náhradu za proříznutou botu.
Nejhorší je srážka s blbcem
S jakým typem hostů bývají největší potíže. Partičky mladých frajerů? Taťkové, co občas zajdou na jedno? Notorici?
Nejhorší je srážka s blbcem. A když je ten blbec ožralej, tak je to dvojitej náraz. Jsou to lidi, co si myslí, že jsou chytrý, ale ve třech promile mají úplně scestný názory. S tím se bohužel setkávám často. Když jdeš řešit danou věc s problémovým člověkem, tak musíš s každým jednat individuálně. Věř mi, není to sranda, skoro vždycky je ta situace vyhrocená. Musíš bejt dobrej diplomat a psycholog. V emocionální a stresový situaci člověk ztrácí krátkodobou paměť a na rovinu - tohle se ti nesmí stát a musíš reagovat rychle, jinak jsi tam za kašpárka a ztrácíš autoritu.
Ale nejvíc kuriózní mi připadají mladíčci, co nosí ty rovný kšilty, říkáme jim pánvičkáři. To jsou kluci, co už nezažili vojnu, a žijou ve virtuální realitě. Jednají se mnou drze a při tom mi brnkají kšiltem o bradu. Mentalitou a chováním jsou mistři světa, ale jediný, co dokážou, je cestou z hospody nakopnout značku.
Je tedy vaše práce náročnější psychicky?
Já ti to řeknu asi takhle. Když ti někdo ublíží fyzicky, tak jsi za dva tejdny zdravá, ale když ti někdo ublíží psychicky, tak se z toho nemusíš vzpamatovat nikdy. Takže ta psychická část je tam asi horší.
Bývají agresivní i ženy?
Jo. Vy ženský máte takovou výbušnější povahu, neumíte se tak krotit. Když slečně oponuješ verbálně, ztratí zábrany a začne na tebe třeba plivat, škrábat a myslí si, že když ona je ženská, tak ty nemůžeš nic. V takovejch situacích si musíš dávat bacha, protože slečna na tom fyzicky nikdy není líp než ty. Musíš jí stočit ruku a vyhodit ji. S ženskejma to bejvá nejhorší.
Perou se taky navzájem?
Myslíš baby? Ne v takovým měřítku jako chlapi. Vy se spíš pomlouváte a děláte si naschvály. Ale to víš, že se taky občas perou, není to tak, že by se dámičky nepraly.
Stává se často, že někdo nechce zaplatit?
Normální člověk si už pití nedá, když ví, že nemá na zaplacení. Neplatiči bývají arogantní typy lidí, co si tím chtějí něco dokázat, zamachrovat před slečnou. Dokazujou si akorát svoji hloupost. Když potom přijdu já a začnu s nima konverzovat, tak zaplatěj, ale oni nechápou, že tím zdržujou barmana a další lidi.
Řešíte často problém, že se do baru snaží dostat lidé, kterým ještě nebylo osmnáct?
To víš, že jo. Každou noc.
Snaží se vás někdy uprosit, abyste je pustil dovnitř?
Zkoušej to různě obejít. Třeba mi dávají občanku kámošky, který už bylo osmnáct. A pak je hrozně uražená, když se jí zeptám, jestli ji můžu zlomit, když není její. Po tý době, co tohle dělám, zhruba dokážu odhadnout, komu osmnáct bylo a komu ne, i když u holek je to těžší. Ale když si myslíš, že nějaký holce osmnáct nebylo a zeptáš se na občanku a hned slyšíš, že ji zapomněla doma, tak víš, která bije. Nejvíc mě vytáčí, když se jí kamarádi zastávají, že jí osmnáct bylo a lžou mi. Nechám je vymluvit a pak jim řeknu, ať jdou, že v baru se nalejvá alkohol, a tam mladiství nemají co dělat.
Občas se vám k vidění naskytnou nepěkné výjevy. Neztratil jste už iluze o lidech, o slušném chování?
Já nemám iluze. Vím, jak to chodí a už jsem ti říkal, že lidi jsou ovlivněný vším možným. Jsou takový, jaký jsou, jiný nebudou a já jsem s tím sžitej. Iluze mi berou spíš výslechy u policie, smyšlený vykonstruovaný frašky, který pro mě nepochopitelně projdou i soudem.
Byl jste někdy vyslýchaný?
Několikrát. A ten policista nikdy neřeší omáčku kolem, že vyhazovač člověku pětkrát slušně říká, že v baru se lidi bavěj, ne rvou. Řeší jenom trestnou podstatu věci, což někdy bejvá ublížení. To je právě někdy pro vyhazovače smutný. Přitom to nikdy není tak, že by si šel vybrat, komu vrazí. On je tam pro ochranu lidí a to někdy nejde udělat jen řečněním. A když se vyhazovač brání, člověk si pak zpravidla jede stěžovat na policii, kde řekne úplně opačnej příběh. A ty pak jenom sedíš a smutně koukáš. To se ti kolikrát chce brečet, když to posloucháš a víš, že jsi jenom hájila zájmy klubu a lidí. Ale policajta to nezajímá, ten to chce mít smetený ze stolu. A kouká na tebe jako na rebela, byť to tak není. Děláš práci za policistu v klubu a nevoláš je několikrát za večer. Ty nemáš zbraň a za zády plno kolegů. Jsi tam v drtivé většině sám a řešit to musíš.
To musí být frustrující.
Je, šíleně. Několikrát jsem stál proti křivýmu obvinění, ale kamarádi, co byli při tom, svědčit nepůjdou.
A co kamery?
Kamery jsou záležitost posledních let, dřív to v klubech nebylo. Ale kamera v hluku stejně nezaznamená verbální projev, příčinu. Vidíš jenom to, co následovalo. A slušná domluva nefunguje. Navíc tady v Čechách si z vyhazovačů nic nedělají, nemáme žádnou pravomoc.
Zažil jste někdy krizovou situaci, kdy jste se bál o své zdraví?
Pro vyhazovače je práce jako loterie. Ty nikdy nevíš, co se stane, a s tím tam jdeme. Vyhrocené situace tam jsou furt. Lidi jsou ovlivněný alkoholem, drogama, jsou podrážděný, vystresovaný z celýho týdne, přehnaně reagujou. Ve dvou to jde, ale já hlídám sám. Jsem tam s vědomím, že budu vždycky proti přesile.
Vytáhl na vás někdo zbraň?
Stalo se mi to. Jednou to zkoušel jeden taxikář z Hradce. Je to nepříjemný, může to opravdu udělat. Stál jsem už i proti noži. Ale osmdesát procent lidí nic neudělá, mají to jenom pro svůj pocit.
Lidé teď kvůli protikuřáckému zákonu chodí před podnik na cigaretu. Stává se častěji, že si obyvatelé okolních domů stěžují na rušení nočního klidu?
To je šílený. Je to nejnešťastnější zákon, kterej jsem v poslední době viděl. Já ti něco řeknu a řeknu ti to z praxe, z centra dění. Lidi musej chodit ven, a tak prostě jdou. Furt nám tam jezdí městská policie nebo někdo volá, že venku je hluk. Není, oni mluví stejně jak teď my, jenže v noci je to slyšet. Chtějí, aby děti neviděly, že lidi kouřej, ale zároveň vyženou kuřáky, který byli izolovaný v baru, kam mladý nesměli, ven, aby kouřili před nima. My sice děláme v noci, ale běž se projít přes den třídou Míru (v Pardubicích, pozn, red.). Uvidíš maminku s kočárkem, jak na ni fouká plno kuřáků, protože je holt vyhodili. A v klubu ten kouř přerazí veškerý pachy - pot, toalety. Teď to vnímáš.
Navíc všichni mají tendenci chodit ven se sklem, což u nás nejde, protože nepotřebuješ, aby byl před klubem bordel. A lidi to nerespektujou, protože si chtějí dát skleničku a cigaretu, patří to k sobě, mají na to návyk. S tím jsou problémy, řeším to furt. Je to zlo a nepřijde mi to vůbec demokratický. Je to razantní a diskriminační. Jestli chtějí říkat, že žijeme v demokratický zemi, máme mít kuřácký a nekuřácký restaurace a ať si člověk vybere, kam chce jít. Ať už posedět, nebo pracovat.
Když pracujete v baru, máte pak ještě chuť zajít si ve volném čase s přáteli na skleničku?
Já nepiju. Nikdy jsem do hospod nějak nechodil. Navíc mám svoje normální zaměstnání přes týden, o víkendu ještě tohle, je to časově náročný, takže osobní život strádá. To taky nikdo z těch kluků, co do toho jdou, nevidí, proto končej. Zvlášť, když mají nějakou přítelkyni. Ta to určitě těžce nese.
Změnu času mám každý týden
Co se vám líbí na práci vyhazovače?
Tam asi není nic, co by se mi líbilo. Povolání vyhazovače je jedno z nejtěžších, tam není nic pěknýho. Ty tam nejednáš s normálníma lidma, jsou arogantní, ješitný, podnapilý. Neřešíš normální situace. Řešíš vypjatý, emocionální situace a musíš to vyřešit diplomaticky, protože nemáš jedinou pravomoc. Není to jednoduchý. Tahle práce není pro každýho, každej to nezvládne. A když si mladý kluci myslej, že budou vyhazovat, že si najdou místo ve společnosti, tak většinou skončej do půl roku, do roka.
Musíte v práci celou dobu stát, nebo si občas můžete sednout?
To je na tobě. Ty tam musíš bejt od do, je to třeba sedm hodin a určitě tam nemusíš celou dobu stát, můžeš si i sednout.
Jak se udržujete v kondici?
Teď už se neudržuju skoro vůbec. Dřív jsem cvičil hodně, chodil jsem do posilovny. A když chodíš pravidelně, tělo si to pamatuje.
Neobrací vám práce v noci život vzhůru nohama?
Já jdu spát na sedm hodin, stejně jako ty. Akorát je spím v době, kdy jsou lidi vzhůru. Teď už mi to tolik nevadí, ale dřív jsem dělal přes den, a když jsem o víkendu chodil na sedmou spát a v týdnu na sedmou vstával, tak to bylo nepříjemný. Ale tělo si zvykne. Směju se lidem, když se rozčilujou kvůli jedný hodině, když se mění čas. Já si to otáčím každej tejden, a ne o hodinu, ale naruby.
Moje místo v ČeskuPtáme se všech hostů seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Já mám tohle jako bejvalej voják trochu posunutý, byl jsem všude možně, i na několik měsíců. Takhle to nemám, že bych nějaký místo bral srdcově. A jednoduše dobře mi je v okruhu rodiny. |
Od kdy do kdy pracujete?
Řekněme od desíti do pěti, ale taky to záleží na konkrétních dnech. Někdy je to slabší, někdy silnější. Podle toho, kolik je lidí. Není to striktní jako zavíračka v supermarketu.
Zažil jste někdy nátlak ze strany blízkých, abyste změnil práci, protože se o vás bojí nebo chtějí, abyste s nimi trávil víc času?
Jelikož to dělám už šestnáct let a takovou dobu nemám víkendy, tak nemám ani čas, abych nějak utužoval vztahy s partou kamarádů. Mám kamarády vesměs všude, protože pracuju s lidma, takže všude někoho znám. Přítelkyně to samozřejmě vždycky vnímají trochu jinak, těm to obecně vadí. Myslí si, že se do baru chodíš taky bavit. A ty to přitom jako vyhazovač vidíš úplně jinýma očima.
Hlídal jste i jinde než v baru? Třeba na festivalech?
To víš, že jo. Na festivalech, na koncertech, hernách. Dělal jsem i osobní ochranu.
Pracuje v Česku i nějaká vyhazovačka?
O žádné nevím. Jsou slečny, co si myslí, že když je problém, přepnou a dovedou ho vyřešit. Ale tak to není. Vy ženský jste jinak fyzicky stavěný a vyhazovače dělá i to, jak vypadá. Lidi pak nemají takovou tendenci tě v nějakým opojení zkoušet. Kolegy menšího vzrůstu si lidi dobírali, i když byli jinak dobře stavěný, uměli bojový sporty. Ale oni si mysleli, že když je malej, tak nic neumí.
V kolika letech zhruba končí kariéra vyhazovače?
Žádná hranice není. To je na tobě, jak opotřebovaná se cejtíš. Spíš končej kvůli těm situacím, o kterejch jsme mluvili.
