Co má studijní poradce v náplni práce?
V podstatě hledá řešení na míru. Radí studentům, jestli ten který důvod může stačit pro udělení výjimky, když žádá třeba o další termín zkoušky či postup do dalšího semestru, přestože nemá dost kreditů. Musím vědět, co lze a nelze podle vysokoškolského zákona a řady dalších předpisů povolit. Vyučujícím a vedení fakulty zase radím, podle kterých paragrafů o žádostech rozhodovat, čímž je odstíním od složitější byrokracie.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Kolik času student u vás v kanceláři průměrně stráví?
Většinou kolem hodiny a půl. Největší nápor je na začátku semestru, kde se řeší zápisy, registrace předmětů. To přijde za den i šest studentů. Pak je rušno v období zkoušek.
Studijní oddělení tedy řeší jednoduché dotazy a na studijním poradci jsou závažnější problémy?
Tak nějak. Naučit se tuto práci není otázka měsíce ani roku, plnohodnotně ji můžete dělat po třech čtyřech letech, když už máte potřebnou sumu znalostí a zkušenosti. Mám výhodu, že jsem nedávno dostudoval a už při studiu jsem působil jako poradce, těžko bych studentům radil, kdybych si to sám nezažil.
Máte doktorát z informatiky. Do firmy vás to nelákalo, když je o ajťáky v komerčním sektoru rvačka?
Jsem rád v kontaktu s lidmi a pomáhám jim. Ve firmě zpravidla sedíte od rána do večera u programování, v mezičase možná stihnete nějakou poradu, ale pozitivní výsledky pro lidi tam zdaleka nejsou tolik vidět, vy něco vytvoříte, ale se zákazníky pak komunikuje někdo jiný.
Nevnímá to spousta IT specialistů spíš jako výhodu?
Je pravda, že se v IT pohybuje hodně introvertů a někteří studenti mají trochu obavy přijít za mnou svůj problém řešit do kanceláře osobně. Bojí se, aby se neznemožnili, raději upřednostní komunikaci po e-mailu či přes Facebook. Přes sociální sítě jde aktuálně asi většina komunikace. Já i kolegové se však snažíme bublinu trošku odbourávat.
Jak to myslíte?
I jako IT specialista musíte v praxi umět odprezentovat navržené řešení. Ve výuce je spousta týmových projektů, kde se snažíme nutit studenty spolupracovat, aby se museli sejít osobně.
S čím za vámi studenti chodí nejčastěji?
Když nezvládnou předmět, nedostanou zápočet a nesplní minimum kreditů, takže jim hrozí ukončení studia. Z důvodu dlouhotrvající nemoci se dávají výjimky skoro automaticky, jednou jsme například řešili studenta, kterého srazil z bicyklu nůž uvolněný ze sekačky na trávu - byl skoro rok v nemocnici. Naopak ujetí autobusu opravdu není legitimní důvod absence na zkoušce.
Mají příchozí už zjištěno, co jim projde a co ne?
Většinou ano. Nejčastěji vyloží svůj problém a na rovinu řeknou, že nemocní bohužel nebyli, jestli se to dá nějak řešit. Problémy jsou často velmi osobní, takže je moc nechtějí rozebírat, protože se stydí. Jako důvod se objevuje rozvod rodičů, stěhování, psychické zhroucení po rozchodu s partnerem, nezvládnutí skloubení školy a práce...
Když nebudu mít papír od psychiatra, těžko asi můžete psychické zhroucení brát v potaz. Máte někdy podezření, že si student vymýšlí?
Nemůže to fungovat tak, že si student vymyslí pohádku a projde mu to. To by pak chodili všichni a studiu by to ubíralo na váze. Je potřeba najít hranici přípustnosti, někdy skutečně stačí pár indicií o tom, že student těžkým obdobím prošel. Proděkani, kteří o tom rozhodují, jsou velmi chápaví.
Snažíte se studentům pomoci legitimní důvod najít?
Ano, ptám se na veškeré okolnosti. Mnohdy napíše do žádosti důvody, které nelze uznat a naopak ty, které by mu mohly pomoci, opomene.
Na e-mail odpovím v noci i během dovolené
Zmínil jste nezvládnutí studia kvůli práci. Asi většina studentů IT už při studiu pracuje, je to tak?
Už student, který má za sebou první ročník, je pro firmy velmi lukrativní. Má základní znalosti a jsou schopni ho zaškolit. Může sice dělat nejpodřadnější programátorskou práci, ale i to se firmám při nedostatku lidí hodí. Některé studenty zlákají, začnou s menším úvazkem, ale rychle si ho nechají navýšit a pak zjistí, že studium nezvládají. V takovém případě udělení výjimky zdaleka není samozřejmost.
Řešíte to s firmami?
Máme firemní partnery, kteří pokud se kdekoli ve škole chtějí prezentovat, musí podepsat etický kodex, že studentovi, pokud ho zaměstnají, umožní dostudovat – dají mu prostor na učení a zkoušky. Tříleté studium si sice třeba protáhnou na čtyři roky, ale zase vycházejí ze školy s praxí a deseti pracovními nabídkami. Všichni absolventi mají okamžitě práci.
Jaroslav Dytrych
|
Jsou nějací notoričtí problémoví studenti, kteří chodí každý semestr?
Jen málo jich chodí opakovaně, snažím se jim vždy vysvětlit širší kontext problému a upozornit je, na co si dát příště pozor, aby dalším potížím předešli.
Obracejí se na vás studenti i mimo pracovní dobu?
Studenti či jejich rodiče někdy volají i o půlnoci nebo o víkendu, že propásli nějaký důležitý termín. Snažím se jim vyjít vstříc a dokud se to dá vydržet, mobil obvykle nevypínám (smích). Když věc hoří, odpovím na e-mail klidně i v noci nebo v průběhu dovolené. Kolikrát strávím prací i osmdesát hodin týdně.
Jak často za studenta komunikuje rodič?
Jen když nastane mimořádná situace – třeba hospitalizace. Rodič podle aktuální legislativy ani nemá právo se bez plné moci dozvědět, jak si student ve škole vede. Musím se hodně hlídat, abych nesdělil něco nepovoleného, mohu však jejich potíže vyslechnout a poradit v obecné rovině.
Určitě se najdou případy, kdy si rodič chce ověřit, jestli dítě ještě stále studuje – například pokud jde o placení alimentů.
Jsou takoví, kteří to zkusí. Na tohle je potřeba dávat velký pozor - je v zájmu studenta nic nesdělovat. On je ten, který je tu s námi a nevíme, jaké má s rodiči vztahy.
Vraťme se k sociálním sítím. Někomu s anonymním profilem na Facebooku asi taky nelze podávat konkrétní informace.
Nemohu sdělovat informace ke konkrétnímu studiu, když nemohu ověřit, že na druhé straně skutečně sedí daný student, obecné rady poskytnout můžu. Ve virtuálním prostředí se student nebojí zeptat na jakoukoli drobnost, která ho tíží. Denně zodpovím všemi kanály včetně tohoto i několik desítek dotazů.
Sledujete dění ve studentských facebookových skupinách?
Komunikuji s nimi i přes uzavřené studentské skupiny založené fakultní studentskou unií, kde se jim snažím srozumitelně přibližovat studijní pokyny či novinky.
Musíte některé studentské příspěvky uvádět na pravou míru?
Pokud byl někdo vyloučen a napíše negativní zprávu, že se to stalo neprávem, někdo mu ukřivdil, někteří tomu uvěří, přitom neprávem se nic takového neděje. Podobné příspěvky musím dementovat a trpělivě vysvětlovat. Snažím se studenty vést k tomu, aby si informace ověřovali a raději se vyučujících sami zeptali.
Mění sociální sítě i vztah student-učitel?
Na Facebooku se objevuje hrozné množství textu a spousta balastu, student si zvyká na úplně jiný mód čtení a komunikace. Během chvilky prolétne obrovské množství obsahu a raději než aby chvilku trpělivě hledal, napíše zprávu a zeptá se – po síti je to jednoduché. Potom se však víc bojí osobního kontaktu, protože má pocit, že je to něco oficiálního, na co se musí dobře připravit.
Do těchto privátních skupin se asi vyučující většinou nedostanou. Co když tam narazíte třeba na znění testových otázek z minulých let?
Vždy, když si další ročník založí novou skupinu, uveřejním příspěvek, že pokud narazím na něco podobného, budu se tvářit, že to nevidím a nikdy to nepoužiji proti studentům. Tak je to podle mě korektní a správné. Pokud bych řekl vyučujícímu, že se mezi studenty šíří jeho zadání a měl by ho tím pádem změnit, byl bych sám proti sobě, protože příště už mě studenti mezi sebe nepustí. Tohle nechávám na pokoji, snažím se studentům pomáhat a rozhodně nedělám nějakého donašeče.
Jak to je se studentkami ajťačkami?
Snažíme se lákat nové a v posledních letech jich přibývá. Nedávno jsme vedli kampaň „FIT dívkám sluší“. Třeba manželka lituje, že sem nešla, při rodičovské by doma mohla pohodlně programovat. Elektronový mikroskop si těžko vezme domů.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Narodil jsem se v Třebíči, ale hlubší vztah k ní nemám. Stejně tak nemám nijak zvlášť blízko k Rosicím, kde bydlím. Přilnul jsem především k Sudicím na Třebíčsku, kde jsem strávil jako kluk spoustu času s dědou v truhlářské dílně. Na dovolenou jezdím nejraději do Pasohlávek u nádrže Nové Mlýny. |
Chodí za vámi studenti i s prosbami, které se netýkají školy typu dnes nemám kde spát, nevěděl byste o něčem?
Kdyby se to stalo, tak půjde na kolej (smích). Ne, na nic podobného si nevzpomínám. Nanejvýš jsem studentovi dával nějaké tipy pro rekonstrukci bydlení.
Máte na starosti i tvorbu rozvrhů zkoušek a výuky pro celou fakultu. Co to obnáší?
Není to legrace, vstupuje do toho ohromná spousta věcí. Některé předměty se vyučují mimo naše budovy, studentům se nesmí krýt povinné předměty, vyučujícím s malými děti není ideální dávat výuku brzy ráno ani pozdě večer, je to složité a nemohu si dovolit žádné chyby. Stejně tak je to s rozpisem zkoušek.
Takže aby studenti neměli v pátek výuku a mohli jet domů na víkend, není priorita při tvorbě rozvrhu?
Tohle kritérium je v žebříčku hodně dole (smích).
Požadavky, co se může a nemůže krýt, asi „nasypete“ do nějakého programu, který vygeneruje výsledek?
Takhle to nefunguje. Programů je sice velké množství a některé se vyvíjely jako studentské práce, ale na jejich nasazení nemáme podmínky. Požadavky musíte dokonale popsat, aby vypadl dokonalý rozvrh. Jak ale posoudíte kvalitu? Člověk je schopen vidět věci, které program neuvidí a ve finále rozvrh skládám ručně. Pokud má být pro lidi, je potřeba zachovat faktor lidskosti.
Jak odpočíváte po takto mentálně vyčerpávající práci?
Volného času mám málo, většinou si beru kratší dovolené, u moře jsem nikdy nebyl. Nejlépe si odpočineme na výletech po českých městech, které spojujeme s rekreací na naturistických akcích - koupání v plavkách je hrozně nepříjemné, nezdravé a člověk to celý den nevydrží. Nedávno jsme byli na akci Věstonická Venuše v Pasohlávkách, kam se rádi vracíme. Tento typ odpočinku v přírodě vyhledává hodně lidí se zodpovědnou prací.
