Máte všechny prsty?
Mám, jsem kompletní. Zraněn jsem naštěstí nikdy nebyl.
Mívají pyrotechnici kvůli detonacím častěji poškozený sluch?
Používáme ochranné pomůcky a od výbuchů jsme poměrně vzdálení. Pochopitelně při nějaké mimořádné události, kdyby došlo k výbuchu v době, kdy si to nepřejeme, je sluch ohrožen, nicméně při běžné činnosti se snažíme být dostatečně daleko. Větším nebezpečím je, že přicházíme do styku s trhavinami, povýbuchovými zplodinami, které zrovna zdraví nepřispívají.
Také může dojít ke kontaminaci, když manipulujete s některými látkami jako třeba trinitrotoluenem, který pokud je ve formě prášku, takzvaně šupinkového tritolu, může pyrotechnik vdechnout a silně poškozuje játra. Z toho důvodu se musí používat ochranné pomůcky, ale v praxi nikdy nevyloučíte, aby se toho člověk nenadýchal.
Měl jste někdy při akci strach?
Ani ne, vždy víme, co za munici máme před sebou a jak budeme postupovat. Spíše cítím velkou zodpovědnost. Musí se zajistit vyklizení území, evakuace, zvážit, aby nevznikly škody při ničení munice. Některá je totiž v takovém stavu, kdy se nedá převézt a musí se zničit na místě. A těžko můžete obrovský prostor několika set metrů uzavřít neprodyšně. Musíte mít přehled, přesto si říkáte, jestli tu někde není schovaný houbař nebo si někdo někde nezdřímnul.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Takže je to odpovědnost za ochranu životů a zdraví osob. Musíte mít jistotu, že nepoškodíte produktovod, například plynové potrubí. Tyhle věci si musíte ověřit. Není vždy jednoduché zajistit, že žádná střepina nevyletí a nepoškodíte někomu majetek. Vždy je potřeba zhodnotit situaci a přijmout taková opatření, aby tato nebezpečí pokud možno nenastala.
Proč jste si vybral povolání pyrotechnika?
Vedl mě k tomu zájem ve vojenské technice a historii, který jsem měl od dětství. Už dříve jsem se v této oblasti vzdělával a nechtěl jsem u policie dělat nic jiného. Mám možnost svým způsobem zasahovat do dávno skončených válek. Je to pro mě zajímavé už jen z pohledu, že člověk najde munici na místě, kde ví, že probíhalo nějaké bojové střetnutí. Například nedaleko Bolatic jsem znal přímo místo, kde německé tanky vedly palbu proti 1. československé tankové brigádě, a podařilo se tam najít munici pocházející právě z německých tanků.
Cíleně tedy hledáte na místech, kde víte, že probíhaly bitvy?
To ne, tímhle se nezabývám. Nicméně je spousta takzvaných hledačů kovů, sběratelů, kteří hledají relikvie z války a často nás volají na nálezy munice. Jedná se o velice rozšířený koníček a značně nám přidává počty výjezdů. Je záslužné, když někdo něco takového najde, tak nám zavolá. Na druhou stranu se stává, že někdo nechce s municí nic mít, tak ji opře o strom a nechá ji tam, ať ji najde někdo jiný. To je samozřejmě špatně, protože zpravidla je munice funkční a některé druhy jsou po odjištění velmi nebezpečné.
Stává se, že si lidé munici odnesou domů?
Bohužel ano. Setkáváme se s různými vyšinutými jedinci, kteří si ji berou domů a časem to vyjde najevo. V rámci činnosti vyjíždíme na domovní prohlídky zajišťovat munici k takovým sběratelům. Taky jezdíváme do domů, kde bydlel někdo, kdo s municí přicházel do styku a skladoval ji, a po letech se najde. Často to bývá inertní munice z továren, co si na památku vzali technici, když pracovali ve Škodovce a zkoušeli nějaké zbraně.
Zažil jste nějaký kuriózní případ, co lidé s municí dělají?
Vzpomínám si na člověka, který se snažil povolit zapalovač v dělostřeleckém granátu způsobem, že ho nahříval elektrickou svářečkou. Když máte něco zrezlé a zahřejete to, tak to povolí, ale je hloupost zkoušet to s municí, protože je na teplo velmi citlivá. Takže mu bouchla a bohužel zemřel.
Tomáš ŠústekNarodil se v roce 1978, vystudoval Univerzitu obrany v Brně. Od roku 1999 působil v armádě, o deset let později nastoupil k policii. Jako pyrotechnik pracuje sedm let. Nyní zastává funkci vedoucího odboru munice Pyrotechnické služby Policie ČR. Má rád historii, techniku a přírodu. |
Další případ byl na jižní Moravě, kdy jeden sběratel dost neodborným způsobem uřezával zapalovač a místo svěráku použil ruku svojí maminky. Maminka držela, on řezal a bohužel to také bouchlo a oba zemřeli. Lidé jsou nepoučitelní a pro některé má munice asi magickou moc. Nevnímají ji jako prostředek k zabíjení lidí.
Jejich cílem je munici zneškodnit? Nebo zkouší, co vydrží?
Většinou z ní chtějí udělat „exponát“ do sbírky, snaží se z ní dostat trhaviny. Při tom se zpravidla dopustí chyby, která je stojí život.
Musel už jste někdy od bomby utíkat?
Naštěstí ne.
Ještě dnes narazíme na výbušninu z prusko-rakouské války
Kde se dá v Česku najít nevybuchlá munice?
Obecně v místech, kde byla vedena intenzivní vojenská činnost. To znamená Opavsko, silně kontaminováno je celé území na jih od Brna a pak oblasti, které byly hodně bombardované jako Plzeň nebo Mostecko, kde měli Němci ke konci války výrobnu syntetického benzínu. To pro ně bylo strategicky důležité vzhledem k tomu, že ztratili veškerá naftová pole, takže se snažili vyrábět pohonné hmoty synteticky z uhlí.
Hodně munice je také v místech, kde docházelo ke kapitulaci německé armády. Hlavně v Čechách, kde byla německá armáda obklíčena. Tam kde vojska zastavila boj, odhazovala munice do příkopů a do dneška, když se po letech čistí silniční příkopy, se najde nejen munice, ale i součástky výstrojí. Snažíme se teď vytvořit speciální mapu, abychom měli přehled pyrotechnické zátěže.
Nejvíce munice tu tedy zůstalo po druhé světové válce?
Ano, nejvíce od Sovětů a Němců, v menší míře z období první republiky, která je pro mě nejzajímavější, něco z první světové války, občas dokonce i prusko-rakouské války z roku 1866. V loňském roce objevili munici z této války v olomoucké pevnosti. Dělníci prováděli výkop a probourali se do sklepení, kde našli několik granátů.
Byly funkční?
Tehdy se plnily černým střelným prachem, který na sebe hodně váže vodu a ta ho znecitliví, takže pravděpodobně funkční nebyly, ale máme je ve sbírce. Je to spíše historická záležitost.
A ostatní munice, kterou jste výše zmiňoval?
Tak devadesát procent je ostré.
Hrozí na území Česka nějaké nebezpečí s ohledem na nevybuchlou munici?
Největším nebezpečím jsou angloamerické letecké pumy, které jsou vybavené chemickými zapalovači. Odjišťovaly se působením acetonu, který rozleptal celuloid, čímž došlo k uvolnění pojistných mechanismů a puma vybouchla. Využívalo je britské a americké letectvo k bombardování průmyslových území, kdy docházelo k samotnému výbuchu až po několika hodinách či dnech. Cílem bylo, aby se k nim jednotky, které je měly zlikvidovat, nemohly přiblížit, a protivník tak nemohl obnovit provoz v napadených závodech.
Ovšem tyto pumy se někdy neodjistily a jelikož celuloid po několik desítkách let začne sám degradovat a rozpadat se, může dojít k samovolnému výbuchu. Naposled se tohle stalo ve Vídni před dvěma lety. Víme, že u nás byly nasazeny tyto pumy při bombardování jižní Moravy a severních Čech. Ale není jich u nás tolik jako v Německu.
Je nějaká munice, ke které byste se chtěl dostat?Mě zajímá období první republiky, takže zvláště letecká munice. Rád bych se setkal s plejádou leteckých pum, které se vyráběly ve Škodových závodech a bohužel jsou jejich nálezy poměrně vzácné.
Jakou nejsilnější výbušninu jste zneškodňoval?
Jednalo se o trhavou leteckou pumu FAB-100. Jinak největší puma, kterou náš odbor zneškodňoval, byla tisíciliberní americká letecká puma. Odpovídá ekvivalentu pumy ráže pěti set kilo.
Dá se zobecnit, jak dlouho trvá zneškodnění jedné munice?
To je velmi individuální. Něco je snazší a člověk s tím má zkušenost, takže se to vyřeší poměrně rychle během desítek minut. Jindy můžete likvidovat munici celý den, když jde například o nález letecké pumy v nějaké aglomeraci, musíte evakuovat obyvatele a provést další bezpečnostní opatření k eliminaci ničivých účinků a až poté se přistupuje k zneškodnění.
Jezdíte pomáhat i do míst mimo Česko, kde se válčilo?
Společně s policejními potápěči jsme likvidovali munici v řece Sávě na území Bosny a Hercegoviny, kde je po válce v letech 1991-1995 pyrotechnická zátěž stále aktuální. S bosenskými partnery máme nyní rozjednaný další projekt ohledně likvidace vybombardovaných leteckých skladů, které tam měla bývalá jugoslávská armáda.
Pyrotechnik nesmí být hazardér
Když si řeknu, že se chci stát pyrotechnikem, můžu se přihlásit? Nebo je nutné, aby byli uchazeči u policie?
Je potřeba, aby měl uchazeč pět let praxe u policie. Je vyhlášeno poměrně náročné výběrové řízení, které se skládá z pohovoru a pyrotechnického zátěžového testu, to je první předpoklad.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Narodil jsem se v Československu, takže se cítím doma v českých zemích i na Slovensku. |
Z čeho se test skládá?
Jde o teoretické znalosti z pyrotechniky, zajímáme se, zda má dotyčný přehled v legislativě, interních aktech řízení, zajímá nás jeho fyzická zdatnost. Když udělá zátěžový test, dostaví se k výběrovému řízení, kde komise posuzuje jeho vlastnosti, dosavadní průběh služby, jestli je technicky nadaný. Následně jde ještě na psychologické vyšetření, kde se domněnky komise potvrdí nebo ne.
Je těžké přes výběrové řízení projít?
Poměrně ano. Dá se říct, že většina kandidátů je neúspěšná a docela dlouho trvá, než se najde vhodný jedinec. Je důležité, aby nebyl hazardér, aby byl schopný rozhodovat se v kritické situaci s přehledem a splnit úkoly, které se od něj očekávají. Musí být schopný převzít velení a řídit činnost na místě, pokud pracuje ve skupině. Takže požadavky jsou celkem přísné.
Pokud uspěje, čeká ho ještě rok náročných kurzů. Týkají se nauky o výbušninách, municích, nástražných výbušných systémech a technických prostředcích, které se používají. Musí být schopen číst technické výkresy a z nich pochopit princip poměrně složitých mechanismů, které se nacházejí v zapalovačích. Součástí každého pyrotechnického kurzu je i praktický výcvik s výbušninami, který probíhá na stálé trhací jámě Ralsko.
Sledujete, jak bývají pyrotechnici ztvárnění ve filmech? Odpovídá to realitě?
Moc je nesleduji. Nicméně jsem slyšel o filmech, které byly poměrně vydařené, byla v nich základní pravidla, která se dodržují. Ale pokud myslíte taková klišé, kde sledují odpočítávání a vždycky se stříhá drátek, tak to je nesmysl.
Pyrotechnici v ČRU policie působí přibližně 150 pyrotechniků. Kromě pyrotechnické služby, která měla loni přes 1 500 výjezdů, jsou odborníci na likvidaci výbušnin i u dalších policejních složek –krajských zásahových jednotek, útvaru rychlého nasazení, ochranné služby nebo inspektorátů cizinecké policie na letištích, řekl iDNES.cz Tomáš Šústek. Další odborníky má armáda. |
Takže není pravda, že stačí přestřihnout modrý nebo zelený drátek?
Zpravidla se to dá zajistit takovým způsobem, aby přestřižením nedošlo k odpálení nálože. To není žádný problém.
Používáte na zneškodňování munice roboty?
My ne. Používají je kolegové na nástražné výbušné systémy při prověřování podezřelých předmětů a případné manipulaci s nimi. Používáme ale například dálkově ovládaný odšroubovač pro vyjímání zapalovačů bez přítomnosti obsluhy.
Jak těžký je pyrotechnický oblek?
Váží zhruba 35 kilogramů.
Využívá se hodně?
Rozhodně, hlavně u nástražných výbušných systémů. Při prověřování podezřelých předmětů nikdy nevíte, u čeho stojíte.
Myslíte na práci, když jezdíte třeba na dovolenou do Chorvatska nebo do oblastí, kde by mohla nějaká munice být?
Myslím. Je pravda, že jsem byl v Řecku a viděl jsem nějaký kus šrotu a hned mě napadlo, že tam je asi munice. Člověku to zůstává v hlavě.
