Poslední prvorepublikový důstojník patřil k legendám odboje - jeho pohnuté osudy umocnilo i nelidské zacházení, kterého se mu po komunistickém puči dostalo od vyšetřovatelů. Podlehl rakovině mateřského znaménka.
"Je to strašně smutné, je to obrovská ztráta. Vídal jsem se s ním poslední dobou docela často, do poslední chvíle byl vitální a veselý. Když si nedávno zlomil nohu, volal mu Jiří Stránský a ptal se ho, co dělal, odpověděl mu: 'Já nějak blbě vidím.' Přitom byl posledních osm let svého života slepý, takže si zachoval humor až do konce," řekl iDNES.cz ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa.
Fotogalerie |
Sedláček také obdržel historicky první Cenu Paměti národa, kterou toto sdružení uděluje. " Neustále dokazoval, že svoboda a lidská důstojnost nejsou pouze prázdná slova," dodal Kroupa (Sedláčkův životní příběh z dílny Post Bellum čtěte zde).
"Pan generál Sedláček byl příkladem vojenské důstojnosti, skutečným a pravým vojákem, z jehož slov i činů byla patrná zásadovost, věrnost a láska k vlasti a k armádě," uvedl prezident Václav Klaus.
"S generálem Sedláčkem odešla výrazná osobnost našich moderních dějin. Tím výraznější, že nikoho takového už nemáme. I přes vážný stav jsem věřil, že tak, jak to dokázal už mnohokrát ve svém životě, se s chorobou dokáže poprat a zvítězí," řekl ministr obrany Alexandr Vondra.
"Nesmírně aktivní a optimistický životní přístup pana generála a jeho vůle bojovat i s nepřízní osudu jsou a zůstanou zdrojem inspirace nejen pro české vojáky, ale věřím, že i pro generace Čechů," nechal se slyšet premiér Petr Nečas.
Termín posledního rozloučení s generálem Sedláčkem oznámí ministerstvo obrany v nejbližších dnech. Už se ale ví, že to bude s vojenskými poctami.
Devět dní chůze sem a tam, zhroucení a pendreky. A pak sedm let na uranu
Generál Sedláček se narodil 8. ledna 1918, tedy jen několik měsíců před vznikem Československa. Do armády nastoupil dobrovolně, Vojenskou akademii v Hranicích těsně před válkou vystudoval jako jeden z nejlepších. Odešel z ní v hodnosti poručíka dělostřelectva.
Po okupaci odešel v roce 1940 do zahraničí - balkánskou cestou nejdříve do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. V létě 1944 byl převelen do Sovětského svazu, účastnil se krutých bojů na Dukle a poslední válečnou zimu prožil po porážce Slovenského národního povstání v horách.
Zřejmě nejkrutějším obdobím prošel po komunistickém puči. Noví páni země, za niž Sedláček válčil na západní frontě - což byla po Únoru umístěnka do pekla - byli důkladní. Vynucené přiznání k činnosti v "protistátní skupině Irena" z něj vytloukli v nechvalně známém hradčanském "Domečku". Nekonečných devět dní a devět nocí ho nechali chodit po cele tam a sem, než se zhroutil vyčerpáním.
Není snad ani příliš překvapivé, že vyšetřovatel Jaroslav Řičica před lety prohlásil, že Sedláčka nikdy nebil a že trpí ztrátou paměti. Generál se naopak na Řičicovu surovost, fackování a pendrek pamatoval velice dobře. Nakonec dostal doživotní trest a kromě věznic se za ním na sedm let zavřela brána uranového lágru Bytíz na Příbramsku.
Z vězení vyšel Tomáš Sedláček při amnestii v roce 1960, rehabilitace se dočkal po roce 1989. Působil jako předseda Československé obce legionářské, za své zásluhy dostal Řád T. G. Masaryka, Řád M. R. Štefánika, dva válečné kříže a medaili Za chrabrost.
