To už jistě došlo i Jiřímu Paroubkovi, který ještě v pátek sliboval geniální fintu, jíž by přelstil volební výsledek a vrátil vládu do rukou sociální demokracie.
Po prezidentově projevu má o jistotu víc. Pokud někdy opravdu počítal s tím, že mu Václav Klaus půjde na ruku, přepočítal se.
Klaus není schizofrenik. Hlava státu se nehádá s čestným předsedou strany. Chytrý politik našel cestu, jak jejich zájmy dokonale skloubit.
Bylo přece správné, že prezident po parlamentních volbách jmenoval premiérem vítěze, i když ten neměl k dispozici většinu. Co mohl chudák dělat jiného!
Je logické, že ho nechá dlouho vládnout v demisi a počká si na výsledky komunálních voleb, když se nic chytřejšího nerýsuje v dohledu.
A je naprosto přirozené, že když volby vyhraje ODS, nabídne druhou šanci k jednáním o kabinetu právě jí... Ne, ne, od prezidenta nedostanou sociální demokraté zadarmo ani milimetr půdy...
Jestliže však po víkendu jejich naděje schlíply, neznamená to, že jsou slabým hráčem. Tím spíš, že jejich prohra byla sladká.
Pořád je nepředstavitelné, že by se dala vláda postavit bez nějaké čestné dohody s nimi. A výměnou za ni mohou pořád požadovat hodně. Jaká tedy může vzniknout vláda? Zkusme věštit.
1. Velká koalice.
ODS a ČSSD mají dohromady v rukou nejen všechny trumfy, ale všechny karty. Mohou se shodnout na reformním kabinetu "národního zájmu". Mohou přepsat ústavu, změnit volební systém, zavést přímou volbu prezidenta, prosadit důchodovou a zdravotní reformu.
ČSSD by musela o dva kroky ustoupit a podpořit zásadní body středopravého programu ODS, jako je rovná daň a dalekosáhlé úlevy pro živnostníky. Zato by zůstala u vesla a polská stopa by najednou dočista vychladla, jako by nebyl žádný Doležel...
Šance na takové vládnutí je však nepatrná. Topolánek a modří vůbec se pořád víc a víc utvrzují v tom, že korektní smlouva s voličem se jim vyplácí. Ta spočívá v tom, že nedělají kotrmelce a neodchylují se příliš od svých slibů. Ve velké koalici by strčili hlavu do oprátky.
2. Menšinová vláda ODS.
Dohoda o ní byla už pět minut před podpisem. Pak se ukázalo, že Paroubek blufoval a zároveň vábil Kalouska.
Po volbách se tato varianta vrací. Paroubek je slabší a nemůže držet soupeře pod krkem. Ani případný třetí pokus ve Sněmovně už není pro něj po Pohankově dezerci lákavý.
Kabinet ODS, kterému by mohl z parlamentních pozic tvrdě šlapat na paty, je dobrá možnost. Pravda, už by si teď nemohl diktovat pět nestraníků, ale pořád lepší než předčasné volby, v nichž si ČSSD nevěří.
Menšinový kabinet například na dva roky může být přitažlivý i pro ODS - ta se na vládnutí těší.
3. Úřednická vláda.
Přesto půjdou modří do vyjednávání s představou překlenovací úřednické vlády do voleb na jaře 2007. Utkají se se dvěma problémy. Sociální demokraté se proti takovému řešení postaví celou svou vahou a malé strany z něj budou chtít vytěžit maximum. Ale pak je v našem ústavním systému ošemetné k takovému výsledku dojít.
Přesto stojí za to, aby jej ODS prosadila. Proč? Lepší ještě půl roku bezvládí či polovládí než čtyři roky zfalšovaného a nesolidního vládnutí. Nové volby navíc dávají stejné šance oběma stranám. Za půl roku budou zapomenuty Paroubkovy přešlapy i Topolánkovy triumfy. Předčasné volby nejsou prohrou ani pro jednu stranu, ale jsou výhrou pro občany.
