„S manželem máme dvě 21leté dcery, dvojčata Ivonu a Moniku. Ivona vystudovala hotelnictví a Monika studovala obor cukrářka. Jejím velkým snem je otevřít si vlastní cukrárnu. Osud jí však vložil do cesty takové překážky, které ji vrátily na samotný počátek,“ napsala maminka Moniky Ivona Šmahajová v úvodu sbírky na Doniu.
První problémy se objevily začátkem roku 2019, kdy bylo Monice sedmnáct let. „Měla velké bolesti hlavy, dávali jsme jí Ibalgin a další léky. Potom ale začala několikrát týdně zvracet ve škole. To už jsme si říkali, že je něco špatně,“ popsala Šmahajová první příznaky.
Češi vybrali přes 100 milionů na nemocného Martínka. Je to zázrak, těší otce |
Magnetická rezonance, kterou Monika podstoupila v květnu 2019, odhalila dva nádory na mozku. Po vyšetření byla dívka převezena do Fakultní nemocnice Brno, kde o týden později podstoupila na Neurochirurgickém oddělení operaci.
„Operace trvala sedm hodin a nedopadla podle představ. Lékaři museli přerušit tepnu, která vyživovala nejen nádor, ale také část levé strany mozku,“ uvedla maminka Moniky.
Po zákroku ležela dívka týden na ARO v umělém spánku, lékařům se jí totiž kvůli ischemii a krvácení v dutině lebeční nedařilo probudit. „Každý den jsme za ní jezdili a snažili se ji pomoct naší přítomností. Věřili jsme, že nás nějak vnímá,“ uvedla Šmahajová. Monika byla následně přeložena na JIP, předtím jí ale lékaři při tracheotomii zavedli kanyly do dýchací trubice, aby mohla bezpečně dýchat.
Sbírka Pomozte Monice |
Teprve po několika dnech na JIP se Moniku podařilo podle její maminky probudit. „Přišla další těžká rána. Dcera nás nevnímala, oči měla zavřené, nehýbala se, neotevřela ani ústa,“ popsala Šmahajová. Situaci komplikovaly i záněty a vysoké teploty, které odezněly až po dvou týdnech.
„Monika nefixovala objekty kolem sebe, nás jako by vůbec nepoznávala,“ dodala. Monika navíc zápasila i s bolestivou spasticitou, neboli kontrakcemi svalů, které nedokázala ovlivnit. „Intenzivně jsme využívali bazální stimulaci, při které jsme Monice vyprávěli to, co prožila, pouštěli oblíbenou hudbu a videa,“ vylíčila Šmahajová.
„Při jedné z návštěv nás začala konečně očima pozorovat a to nás společně s informací, že se jedná o nezhoubný nádor, naplňovalo optimismem,“ uvedla Šmahajová. Po několika týdnech na JIP se dívka začala hýbat, podle jejích rodičů šlo ale spíše o náznaky pohybu levé strany těla.
Pět měsíců v nemocnici
Monika strávila na JIP v FN Brno sedm týdnů. Poté byla převezena do Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, kde jí lékaři zavedli PEG (endoskopicky založený umělý vstup do žaludku, pozn. red.). „Dokázala vypít kávovou lžičku vody a postupně také lžičku přesnídávky. Na její tváři se občas objevil úsměv a to nás znovu nabilo energií a chutí každodenně bojovat za její uzdravení,“ uvedla maminka Moniky.
Pro Moničinu léčbu je podle jejích rodičů důležitá hlavně rehabilitace. Pomohla například hyperbarická komora v Městské nemocnici Ostrava. Právě při pobytu v přetlakové komoře Monika poprvé zvedla hlavu z lůžka, zlepšil se také pohyb levé ruky a nohy.
V nemocnici strávila Monika celkem pět měsíců, poté ji čekal dvouměsíční rehabilitační pobyt v Hamzově léčebně v Lužicích. Díky spolupráci odborníků se Moniku podle její maminky podařilo rozhýbat a posílit její svaly. Situaci ale komplikovaly bolesti kloubů.
Monika v nemocnicích strávila celkem pět měsíců.
Domů se Monika poprvé dostala v prosinci 2019. Její stav vyžaduje 24hodinovou péči, její maminka tak musela dát výpověď v zaměstnání. „Všechno jsme museli doma přeorganizovat a museli jsme si zvyknout na úplně jiný režim,“ popsala Šmahajová.
Rehabilitační pobyty dívce podle její maminky velmi pomáhají, Hamzovu léčebnu proto navštívila ještě jednou, následovaly i pobyty v Sanatoriích Klimkovice. Díky rehabilitaci se Monice podařilo posílit střed těla a částečně rozhýbat levou ruku i nohu. Začala také rozcvičovat obličejové svaly. Součástí pokusu o návrat do normálního života je také ergoterapie a logopedie.
Monika je i po několika letech od operace stále ležící, špatně mluví a vyslovuje. „Cestu ke zlepšení nám komplikují nepříjemnosti v podobě kalcifikací, které způsobují velké bolesti,“ vysvětlila Šmahajová.
Lékaři proto Monice dvakrát operovali levý loket, letos v listopadu postoupila i operaci pravé kyčle. „I když pořád cvičíme, měla hrozné bolesti. Určitě se to zlepšilo, pořád to není ono, ale tu nejhroznější bolest máme snad za sebou,“ doufá Šmahajová.
Rehabilitace je drahá a pojišťovna ji nehradí
Zlepšení Moničina stavu je podle odborníků možné, je k němu ale potřeba další rehabilitace. Dívka by podle lékařů měla třikrát týdně rehabilitovat doma, vhodné jsou také rehabilitační pobyty dvakrát do roka.
„Peníze chceme použít na domácí fyzioterapii. Chodí k nám fyzioterapeutka a hodina terapie stojí 700 korun. Nejlepší by bylo, kdyby k nám chodila každý den, bohužel je to hodně peněz,“ vysvětlila Šmahajová s tím, že s Monikou cvičí i její rodiče.
Právě cvičení s fyzioterapeutkou Monice podle její maminky pomáhá dostat se zpátky na nohy. „Chodí k nám skoro dva roky a je úžasná. Nedovedu si představit, že bychom na to byli sami, to bychom nezvládli,“ řekla Šmahajová.
Adriana vyrůstala v dětském domově. Potřebuje pomoci s životním startem |
Část peněz půjde také na rehabilitační pobyt v centru ADELI na Slovensku. „Tři týdny tam stojí 250 000 korun i s doprovodem. Pojišťovna toto vůbec neplatí. Chtěli bychom také znovu na rehabilitační pobyt v Klimkovicích,“ uvedla Šmahajová s tím, že částka pokryje i rehabilitační pomůcky.
„Je to běh na dlouhou trať. Když jsme byli podruhé v Klimkovicích, tak se Monika snažila hýbat pravou nohou, kterou má postiženou celou. Zvedla nohu, jako by vykopla. Říkali jsme si, že je to úžasné, takže jsme to pořád opakovali a opakovali. Ten pobyt nám vždy něco dá. Je to sice malinký pokrok, ale pro nás je úžasný,“ dodala maminka Moniky.
Rodiče Moniky sbírku založili začátkem listopadu s cílovou částkou 440 tisíc, do vydání článku se podařilo vybrat přes 380 tisíc korun. „Moniko, myslím na tebe a přeji hodně sil,“ napsala jedna z dárkyň. Další dívce přejí štěstí i brzké uzdravení. „Mončo, miluju cukrárny a moc ráda bych se do té tvé podívala a dala si něco dobrého. Držím palce,“ vzkázala další dárkyně.
