Podobných smutných příběhů je mnoho a žádný z nich se nečte lehce. Přesto jen málokdo umí proměnit svůj nelehký životní úděl v něco dobrého a prospěšného, jako to plánuje čtyřiadvacetiletá Adriana. Vánoční sbírka jí může dát šanci na lepší budoucnost.
Adriana s rodiči v kontaktu není. Otce nikdy nepoznala, matka ji nevychovávala: hned po narození se ocitla v kojeneckém ústavu. Od dvou let žila u pěstounů, kde to ale nevyšlo a odkud ji v šesti letech odebrali a čekal ji rok v diagnostickém ústavu. „Upřímně si z toho moc nepamatuji, byla jsem ještě hodně malá a vzhledem k mému věku to se mnou nikdo neprobíral, ale byl tam nějaký problém s pěstounkou,“ svěřila se Adriana.
Až poté se Adriana dostala do Dětského domova v Kroměříži, kde žije dodnes. „Začlenění do zcela nového kolektivu dětského domova pro mne bylo ze začátku složité. Vybavuji si vzpomínku, kdy jsem byla v domově asi rok. Jeli jsme na hory, které nám platil sponzor, a já jediná nikdy nestála na lyžích. Učila jsem se lyžovat a moc mi to nešlo, brečela jsem a nemohla jsem pochopit, že ostatní jeli na veliký kopec a já jediná ne. Večer už jsem se ale všem chlubila, že taky jezdím,“ směje se Adriana.
 |
O domově mluví hezky, vzpomíná na svou oblíbenou vychovatelku, které se chodila svěřovat a která jí pomáhala i s velkými rozhodnutími. A také na partu dětí, jež s Adrianou spojoval stejný osud. „Vzpomínám si na svoje první moře, tuším, že to bylo v Rimini, kam nám sponzoři zaplatili zájezd,“ usmívá se.
Studium, nebo odchod
V prostředí kroměřížského dětského domova našla zázemí a dokázala najít i sílu a pevnou vůli, aby vystudovala Střední zdravotnickou školu v Kroměříži, obor sociální činnost, který ji hodně bavil. Aby měla v dospělosti lepší možnosti a aby mohla využívat zázemí dětského domova déle, rozhodla se Adriana pokračovat ve studiu na Univerzitě Tomáše Bati, kde nyní dokončuje magisterský program v oboru sociální pedagogika.
„Do Zlína nás šlo více, měli jsme tady takovou kamarádskou partu, což také hrálo roli při rozhodování. Zkrátka můj bezpečný kruh. Zůstali jsme tu nakonec se spolužákem dva, v roce 2022 jsem dokončila bakalářské studium a sociální pedagogika mne moc baví, takže v novém roce mne čekají závěrečné zkoušky a obhajoba magisterské práce,“ dodává Adriana.
Zaměstnání sociálního pedagoga ještě není ukotveno v zákoně a je na každé škole, zda si do svých řad nějakého najme. „Ale kromě školství mohu pracovat i v dětských domovech, kde mohu pomáhat dětem, jako jsem já. Mohu najít práci na úřadech v sociální sféře, a protože mám i předměty, jako je psychologie, sociologie a podobně, mohla bych najít uplatnění i v HR odděleních různých firem,“ přemýšlí Adriana.
„Kdybych přesně viděla svou cestu, život by se mi hodně ulehčil, ale zatím znám jen své možnosti,“ říká s tím, že doposud nemá rozhodnuto, kam přesně bude cílit. Prozatím sbírá praktické zkušenosti ve svém kroměřížském dětském domově, kde se svým bakalářským titulem už může vypomáhat.
A může také srovnávat, jak fungovaly domovy dříve, a jak fungují nyní. „Vím, že jsme bažili po sladkém, ale jako školské zařízení jsme dostávali takové to školní jídlo. Bylo zdravé, byl ho dostatek, ale my je tenkrát nedocenili, chyběl nám zkrátka cukr. Taky jsme často chodili na procházky do parku. Nebyly výlety do zábavních parků, aquaparků, kupovali jsme si zmrzliny z vlastního kapesného, teď už je vše lepší, což je dobře,“ srovnává Adriana.
Adriana na svých cestách
Dnes ve volném čase ráda vyjíždí po výletech a vyhlídkách, když mohou a studentský rozpočet jí to dovolí. Byla se podívat ve Vídni, nebo třeba v Budapešti. Ráda se dívá na filmy, hraje deskovky.
Samostatný start bude náročný
Jakmile Adriana dostuduje, ztratí oporu dětského domova. Celý její život už bude ležet jen v jejích rukách. Bude si muset najít novou práci i bydlení, a to všechno v relativně krátkém čase. A samozřejmě bude potřebovat nějaký obnos, aby zvládla zaplatit první dva nájmy, kauci, případně provizi makléři, vybavení bytu, aby zvládla vyžít, než přijde první výplata.
Hodně lidí si myslí, že děti v domovech jsou opuštění chudáčci bez rodičů vděční za každé pohlazení. Nebo naopak, že domovy jsou plné grázlů. Tyto mýty se snažím bořit.
Tam, kde jiným pomáhají rodiče, zůstane Adriana zcela bez pomoci. Přesto se na svůj nový start těší a i když stojí nohama na zemi, vidí jej optimisticky.
„Plánujeme s kamarádkou najít si byt v Brně, protože pro dvě bude bydlení levnější. To město znám, mám tam spoustu přátel, je dostatečně velké, aby mi nabídlo hodně pracovních příležitostí, a přitom blízko Kroměříži, ke které se stále vážu. Ale byty jsou tu drahé a především je jich málo, ty malé a levnější okamžitě mizí, člověk musí být rychlý,“ svěřila se Adriana.
Finanční plány i situace, které bude muset po odchodu z domova řešit, často probírá s vychovateli nebo s vrstevníky, kteří už mají podobný start za sebou. „Čeká mě diplomka, státnice, hledání bytu a práce zároveň, není toho málo,“ přiznává.
Nadace Terezy Maxové chce pro Adrianu vybrat alespoň 80 tisíc korun. Tyto peníze by Adrianě pomohly s úhradou kolejného v rámci posledního ročníku magisterského studia a dále při vstupu do samostatného života (kauce, první nájemné, vybavení bytu...). Pokud se nám společně podaří vybrat více, peníze nadace rozdělí dalším podobným příběhům.
