Až se v obývacím pokoji Singerových z Železnice na Jičínsku v pátek večer rozzáří vánoční stromek, bude k nepřehlédnutí.
Osvítí ho spousta obrovských žárovek. To proto, aby ho viděl i Tadeáš. Šestnáctiměsíční chlapec se narodil nevidomý a dokáže rozlišit jen světlo a tmu.
"Manžel kvůli tomu vyrobil na stromeček speciální osvětlení. Chceme, aby z Ježíška to naše sluníčko také něco mělo," vysvětluje Jindra Singerová. I kdyby pod stromečkem už sama nenašla ani jeden dárek, nebude litovat.
"To nejkrásnější, co nás mohlo potkat, jsme už letos dostali," říká Singerová. "Tím nejkrásnějším" má na mysli právě Tadeáše. S manželem si odložené dítě přinesla z kojeneckého ústavu 28. února.
Tadeáš "v tom" není sám. Za letošek našlo nový domov 786 opuštěných dětí: Ježíšek už jim zkrátka letos ten nejkrásnější dárek nadělil.
Doma už se Tadeáš vyzná
Tadeáš je už na světě rád. Aspoň to před pár týdny svým novým rodičům sám naznačil: poprvé za svůj život se ve své postýlce sám od sebe nahlas rozesmál.
A ještě při tom tleskal. Doma už se vyzná. Když leze nebo zkouší první kroky, pečlivě se vyhýbá všem "nábytkovým" překážkám. "Manžel je řezbář, takže pro něj vymýšlí a vyrábí speciální hračky pro nevidomé děti," říká Tadeášova nová matka.
Pod stromečkem tak Tadeáš najde třeba obrovskou ozvučenou a osvětlenou krabici. Když se do ní hodí těžká kulička, prosviští připravenou dráhou a cestou úžasně rachtá.
Na chvíli, kdy svého budoucího syna poprvé viděla, Jindra Singerová nikdy nezapomene. "Nejhorší bylo vydržet ten měsíc, než nám ho dali domů," vzpomíná.
Klára bude na Vánoce doma
Být to na sociálních pracovnicích, strávila by dvouletá Klára letošní Vánoce v kojeneckém ústavu. Stejně jako ty loňské.
Úředníci totiž chtěli dceru bezdomovkyně pobytem v ústavu "zanonymnit", aby její pravá matka nové rodiče (které by jí stát našel za několik let) neznala. Tento záměr jim ale zmařil soud. Klára má díky tomu už půl roku nový domov, který jí našel Fond ohrožených dětí.
"Přivezli jsme si ji 6. května. Tehdy uměla říci jen máma a táta, cestou domů z Prahy do Polné na Jihlavsku jsme ji dokázali naučit ještě slovo babí. Jak ji moje máma viděla, rozplakala se radostí," vybavuje si den, kdy si Kláru přivezla domů, Jana Havránková.
Svou malou dceru prý nikdy nikomu nedá. Takže dál bojuje s úředníky a možná už za pár týdnů, zamítne-li odvolání sociálních pracovnic soud, bude Klára opravdu už jen a jen její. "Je ohromně rozumná a chytrá, rychle se všechno učí," říká šťastná matka.
Na příchod Ježíška (i když rodině to nejhezčí také už v květnu nadělil) je u Havránkových už všechno nachystané. Klára pod stromečkem najde opravdový kočárek. "Psaly jsme o něj Ježíškovi spolu, tak myslím, že to vyjde," plánuje Jana Havránková.
Lucie do ústavu nemusela
Jen za letošní rok soudy vzaly z rodin a nařídily ústavní výchovu u 1378 dětí do 15 let. A dalších devět tisíc jich v ústavech zůstává roky. Čerstvě narozená Lucie proto může mluvit o štěstí.
V pondělí si ji - ve třech a půl týdnech - odvezli domů na Olomoucko noví rodiče. Čtyřkilový "dárek" na ně už čekal zabalený v košíku. Za to, že nestrávila v ústavu ani jeden jediný den, možná jednou Lucie poděkuje ženě, která ji přivedla na svět a musela ji odložit.
Žena, jejíž totožnost zůstane utajená, dítě den po porodu přinesla do Fondu ohrožených dětí. A měla jediné přání. "Řekla nám, ať její dceři najdeme rodinu. A také, že nesmíme dopustit, aby ji dali do ústavu. Soud jí to přání splnil," říká Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí.
