Je věk patnácti let tím správným mezníkem, kdy začít přemýšlet o svém budoucím profesním a osobním životě?
Vypíchl bych dva pohledy. Jeden má mladý člověk, druhý rodič. Pokud jde o mladého člověka, tak ano, je fajn o sobě přemýšlet. Ale většinou slyším, že úplně nevědí. Ani v pozdějším věku. Spíše mají střípky, nebo říkají, že budou právníkem, protože jím je i táta.
A pohled rodičů?
Měli by si všímat, co jejich dětem jde. Podporovat je, aby se rozvíjely. Ale nedělat jim z toho koncentrační nebo výcvikový tábor. Je to příklad mého dětství, ale děje se to v rodinách často, že jsou rodiče velmi ambiciózní a chtějí pro dítě to nejlepší. Často to ale přeženou.
Dají jim kurzy angličtiny, kroužky, stáže v Anglii, Německu. Děcko je vytížené, že ani nemá možnost pochopit nebo slyšet svůj vlastní hlas a co mu jde.
Ambiciózní rodiče mohou děti přetížit. Ty pak sice mají znalosti a mohou v budoucnu být manažery nebo doktory, jenže jim často chybí schopnost být empatičtí nebo umět komunikovat. Setkáváte se s tím?
Odhadl jste to krásně. Jde o to být mezi lidmi, komunikovat s nimi i v případě, že jste třeba introvert. Může to být aktivita v Sokole nebo herní kroužek.
Umět komunikovat a zvládat, že ne všichni jsou z vás nadšení nebo vám řeknou něco nepříjemného, je velmi klíčové. Kolikrát se mi stává u lidí, kteří jdou na super školy typu Oxford a podobně, že jsou v něčem velmi šikovní, ale pak narazí. Je tam velký tlak na práci ve skupinkách, konkurence. Nebo musí prezentovat svůj návrh, a tam to skřípe.
Kolikrát můžete být šikovní v právu, umět recitovat paragrafy, ale je to k ničemu, protože nedokážete fungovat s lidmi a nikdo vás nebude poslouchat.
Hlavně mějme důraz na duševní zdraví. Když to přeženeme a budeme z toho dělat koncentrák a výcvikový tábor, a dítě moc nemluví nebo neumí pracovat se svými emocemi, pociťuje tlak. Může mít úzkosti, což ohrozí jeho duševní zdraví. Mnoho mladých pak dochází na terapie nebo berou antidepresiva, protože jsou šikovní, ale neustáli velký tlak.
Nakousl jste téma introvertů. Máte ze své praxe zkušenost, že i introvert může bariéru překonat a stát se extrovertem?
Introverze je jedna z pěti vlastností podle metodiky Big five (velká pětka, pozn. red.), která charakterizuje naše fungování mezi lidmi. Je tam i schopnost zvládat stres, míra otevřenosti novým zkušenostem a podobně.
Odborník radí, jakou školu vybrat žákům, aby neskončili „na dlažbě“ |
Ale správně to znamená, že introvert spíše rád pracuje sám, nebo vyhledává menší skupinku lidí, které dobře zná. Může se v ní projevovat jako extrovert. Zvládne odprezentovat něco na poradě, ale pak je rád sám a dobíjí baterky. Třeba i já jsem poměrně introvertní.
Často k tomu dochází v pubertě, kdy máme citlivé období. Hormony, člověk dospívá, poznává se. Má první osobní pracovní nebo milostné zkušenosti. Dá to člověku zabrat, a může o sobě přemýšlet, že je introvert, ale taky jim být vůbec nemusí. Může to být ostýchavost nebo vám chybí někdo, s kým byste si mohl povídat.
Část dětí ví, co je baví a co chtějí dělat. Jsou ale i takové, které se o nic konkrétního nezajímají, nic je nebaví a nemají pocit, že by měly silné stránky nebo talent. Co byste jim poradil při výběru školy?
Je to rozšířený jev. Může to být tím, že jsou zahlcené, mají úzkosti nebo problémy v rodině. Nemají pak kapacitu řešit, co jim jde a nejde, když doma mají problémy nebo nedej bože násilí či dlouhodobou nemoc.
Mladí lidé mi často říkají, že nevědí, co dál. A já jim odvětím, že to je super. Když nevíte, můžete to objevovat. V takovém případě je na místě práce s kariérovým poradcem.
Co mohou udělat pro to, aby se lépe poznali?
Občas stačí kariérní workshopy. Když to nepomáhá a člověk chce jít na školu, vybíral bych rozhodně něco, co má širší základ a obecnější zaměření. Když žák neví, co by rád dělal, ale je víc humanitně zaměřený, baví ho dějepis, společenské vědy, vybíral bych humanitní studia.
Další možností je, že ne všichni musí jít rovnou do školy. Velmi populární je jít do pomaturitního studia nebo existuje formát Gap year (přestávkový rok, pozn. red.). Pojem pochází z Ameriky a Německa, u nás je málo. A například na absolventech maturitního ročníku v Bavorsku před časem testovali, že šli po škole na stáž do neziskovky.
Organizovali akce a starali se o druhé. Měli poté lepší přehled o tom, co by chtěli. Získali praktickou zkušenost - nemusí být vyloženě v oboru, ale kvalita jejich rozhodování nebo volba byla efektivnější.
Konkurence roste - vyberte správnou školu |
Co se může stát těm, kteří jasnější představu nemají?
Více než šedesát procent studentů v Česku nedokončí bakalářské studium, v některých oborech čísla atakují osmdesát procent - jde například o technické obory. Většinou z důvodu, že si studenti špatně vybrali obor, nic o něm nevědí, nemají pro to předpoklady, nebo měli nerealistické představy.
Nejvíc jede právo nebo psychologie. Očekávají, že budou sedět na gaučíku a povídat si s lidmi o poslání. Najednou mají statistiku, neurovědy, matematiku, úvod do psychologie. Přijde deziluze, protože měli pocit, že to bude kecáníčko, a najednou je to věda.
Pokud tomu rozumím, často dochází k procitnutí z romantické představy?
Ano. Některé školy se už delší dobu snaží informovat o tom, jak to vypadá v konkrétních oborech. Ze strany mladých lidí je čím dál tím víc i zájem o kariérové talentové programy, kde většinou řešíme, jak to v oborech vypadá.
Těší mě, že existují různé platformy, například karierko.cz nebo Národní soustava povolání a další, kde je přehled zaměstnání, jejich popis a tak dále. Máme se o co opřít, ale stále to není dost. Jsou tady desetitisíce mladých lidí, kteří o tom nic nevědí. Máme práce jako na kostele.
Do práce se můžete i těšit, učí žáky o výběru povolání hospodářská komora |
Existuje velké množství profesí a druhů práce a člověk dnes může dělat cokoliv. Není to spíš komplikace, protože v minulosti takový výběr nebyl, což s sebou asi neneslo tolik problémů?
Funguje rozhodovací paralýza. Když mám strašně moc věcí, nevím, co si vybrat. Nebo chci všechno. Dokonce se může člověk začít chovat jako skokan, že skáče z práce na práci. Při výběru povolání vždy říkám dvě věci. Je důležité vědět svůj směr na základě talentu a toho, co vám jde.
Ale to nestačí. Spousta lidí pohoří na tom, že musí najít ještě formu - obor a povolání, jaká mi to umožní. Když se řekne komunikace, tak můžete dělat to, co dělám já nebo vy, ale můžete dělat i na poště u přepážky.
Je dobré si vyzkoušet, jaké formáty a směry mi sednou. Obrovskou roli hrají krátkodobé stáže třeba na střední škole. Je mnoho platforem včetně XFLOW.cz, kde si studenti mohou vyzkoušet povolání nebo práci třeba na pár dní.
Jak to řešíte u vás?
Posíláme lidi na exkurze do firem na základě jejich silných stránek, aby si vyzkoušeli třeba formát ve velké a střední firmě a pak v neziskovém projektu, aby zjistili, co jim sedne.
Proč?
Bez těchto zkušeností se můžete jen velmi těžko rozhodnout. Když vám řeknu, že vám možná sedne práce v IBM, a možná na úřadě práce, tak vám asi nepomůžu. Ale když o sobě víte, že vám víc vyhovuje práce ve stabilním kolektivu, potřebujete mít své jisté a trochu konzervativní prostředí, a máte k tomu například několikadenní zkušenost-stáž...
Na internetu si člověk může udělat test osobnosti nebo jaká profese mu bude vyhovovat. Jsou tyto testy relevantní?
(směje se) Jsem k nim obezřetný. Když mám skupiny nebo mladé lidi na konzultacích, zařazuji testy osobnosti nebo profesní orientace až po nějaké době. Pokud neznáte sám sebe, můžete odpovídat různě. Pak bude výsledek zkreslený. Může to být i škodlivé.
PŘEHLEDNĚ: Interaktivní mapa středních škol, s počty zájemců a statistikami |
V čem?
Chybí záruka odbornosti, že to dělali experti. Dává smysl obrátit se na kariérní centrum v rámci školy. Nedávno jsem měl konzultaci s jedním klukem, který s maminkou chtěl řešit silné stránky a výběr školy. Říkali, že dělali testy, a nic jim to nedalo.
Kolikrát dojde k tomu, že člověk vyplní test podle toho, jak by se chtěl vidět nebo jak to chce máma. Potřebujete někoho, kdo tomu rozumí a přeloží vám výsledky.
