Než začala epidemie, byla sedmašedesátiletá seniorka ze Šumperska zvyklá na pravidelné návštěvy rodiny. Když se ale v Česku objevily první případy nemoci covid-19, dcera s vnuky přestala jezdit – bála se, aby ženu nenakazila. Kontakt tak udržovaly pouze telefonicky.
Izolace na seniorku dopadla tak závažně, že se pokusila o sebevraždu. Předávkovala se léky, které brala. Protože ale kontaktovala dceru, která okamžitě zavolala záchrannou službu, nedošlo na nejhorší. „S ohledem na krátkou dobu po požití léků a rychlý výplach žaludku se ženu podařilo zachránit,“ vylíčil primář Nemocnice Šumperk Marián Olejník, který ženu ošetřoval.
Seniorka si kvůli izolaci sáhla na život, až pak ji dcera vzala k sobě |
Po zlepšení stavu seniorky a propuštění z nemocnice si ji dcera vzala k sobě. A podle Olejníka to pacientce viditelně zvýšilo chuť do života, o kterou ji předchozí izolace zcela připravila.
Tento příběh má sice šťastný konec, rozhodně ale není jediný. Pokusů o sebevraždu v řadách seniorů přibývá.
Jen třeba pracovníci tísňové linky pražské organizace Život 90 řešili loni třináct takových případů. S dalšími desítkami se setkali pracovníci organizace Elpida. A také podle primáře Olejníka šlo v případě seniorky ze Šumperska o modelový příklad – na jejich jednotce intenzivní péče skončilo za poslední „koronavirový“ rok už několik seniorů, kteří se pokusili zabít.
Aby se necítil sám, poslouchá rádio
Příkladů lze najít celá řada. Třeba pan Zdeněk, kterému pomohli právě v organizaci Život 90. I on přemýšlel nad ukončením svého života. Nemá totiž dobré vztahy s rodinou, jeho pár známých má nyní svých starostí dost. A k tomu všemu se přidaly zdravotní potíže a skutečnost, že se panu Zdeňkovi špatně chodí.
Smutný a opuštěný se cítil i před koronavirem. S epidemií se ale jeho psychický stav ještě zhoršil. Začal se cítit odstrčený od zbytku společnosti. Aby se necítil tak sám, poslouchá celé dny rádio. A když začala být situace kritická, obrátil se na tísňovou linku Života 90.
Na koho se obrátitSeniorům nabízí svou pomoc řada organizací, jako je třeba zmíněná Elpida či Život 90. Kromě krizové intervence nabízí třeba druhá zmíněná projekt Přátelských návštěv, který spojuje osamělé seniory s dobrovolníky, kteří se s nimi stýkají. V současné době tak činí alespoň skrze moderní technologie. Linka seniorů organizace Elpida je určená pro seniory, ale i jejich příbuzné a pečující. Linka je anonymní a bezplatná, volat mohou osoby v nouzi na telefonní číslo 800 200 007. Čtyřiadvacet hodin denně se lze bezplatně dovolat i na linku Života 90, a to na čísle 800 157 157. |
Podle Anety Šebkové ze Života 90 byla na jejich lince osamělost častým tématem vždy. Nyní ale pozorují nárůst počtu hovorů. „A to, co se hlavně změnilo, je, že samota, kterou lidé prožívají, a pocity, které nám popisují, jsou hlubší a intenzivnější,“ popsala.
Stejně jako panu Zdeňkovi jim pak pomáhá už jen to, když si mohou promluvit s dalším člověkem. Klidně i na dálku, přes telefon.
Socioložka: Covid vytváří prostředí pro rozdmýchání mezigenerační války |
„Dříve jsme měli asi třicet hovorů denně. Teď jsme na stovce,“ popisuje zase psycholožka a zástupkyně vedoucí Linky seniorů, kterou provozuje organizace Elpida, Klára Gramppová.
Kromě sebevraždených myšlenek jde i o další psychické potíže či strach z nákazy. Část volajících již má dokonce plán, jak svůj život ukončit. Další jsou psychicky na dně, drží je nad vodou jen představa doby „po pandemii“ a snaha neublížit svým blízkým.
Sama popsala další případ. V posledních dnech opakovaně komunikuje se seniorkou, která trpí takzvaným syndromem přeživšího. Koronavirem se totiž nakazila ona i její manžel. Oba měli těžký průběh a dostali se do nemocnice. Ona přežila, její partner ne. „Nyní už je doma, má dlouhodobé následky. A situace je pro ni hrozně těžká. Neměli děti, takže je na to sama. A dělá si výčitky, že ona přežila a on ne,“ řekla Gramppová.
Ničivý dopad osamělosti
Přes to všechno jsou případy pokusů o sebevraždu jen pomyslnou špičkou ledovce. I když si totiž na život senioři sáhnout nechtějí, osamělost a špatný psychický stav si vyberou svou daň. „Často se setkáváme s tím, že to lidé prostě vzdají, už nemají chuť dále žít a to, jak chátrají po psychické stránce, má přímý dopad na jejich fyzické zdraví. Prostě se rozhodnou umřít,“ popsala Šebková za Život 90.
To je případ třeba důchodkyně z Olomoucka. Té před dvěma roky zemřel manžel poté, co roky zápasil s rakovinou. A jelikož většina její rodiny žije na druhém konci republiky, zůstala ve velkém bytě sama.
Dálková výuka může škodit. Dětská psychiatrie hlásí razantní nárůst pacientů |
Než přišla epidemie, celou situaci zvládala. Chodila pravidelně na kávu a na víno s kamarádkami, účastnila se aktivit pořádanými tamním domovem seniorů či chodila do knihovny a četla si.
Když se ale Česko poprvé uzavřelo, začala na ni situace dopadat. Nemohla najednou trávit čas se známými, měla strach z nemoci a každý den hned po probuzení ji trápily úzkostné stavy.
Situace vygradovala v dubnu, kdy se jednoho dne po probuzení vůbec nemohla hýbat. Zvládla si jen přivolat sanitku. A v nemocnici lékaři určili, že problémy jsou psychosomatického původu. „Poté jsem začala navštěvovat psychiatričku a užívat prášky. Řekla mi, že je to dopad i několikaleté zátěže související s manželovou nemocí,“ popsala důchodkyně. I její příbuzní se proto poté rozhodli vzít si ji k sobě, nehledě na epidemické riziko.
Fenomén třetí čtvrtiny
Podle Gramppové z Linky seniorů ale můžou psychické potíže způsobit takové zhoršení fyzického zdraví, že dojde až k úmrtí.
„Nejzávažnější to asi bylo v domovech pro seniory, kde byla část z nich sama na pokoji, případně ho nesměla opouštět. Volají nám lidé, kteří se cítí velmi osamělí, a proto se zhoršuje jejich zdravotní stav. Zároveň víme i o statistikách úmrtí v domovech pro seniory, které se změnily nejen v důsledku covidu, ale i v důsledku sociální izolace,“ popsala.
Během nouzového stavu přibylo lidí s depresemi a úzkostí, tvrdí studie |
Situace je nyní podle ní o to horší, že procházíme takzvaným fenoménem třetí čtvrtiny. Ten označuje stav, vyznačující se zdánlivě bezdůvodným zhoršením nálady, morálky a výkonnosti, ke kterému dochází za polovinou nějakého úkolu či třeba právě krizového stavu. V takovém okamžiku totiž dochází k vyčerpání, současně je však vidina konce stále příliš vzdálená.
A projevuje se i fakt, že vakcinace, na kterou se řada lidí upínala, pokračuje pomalu. „Pozorujeme, že i ti, kteří byli ještě loni na podzim aktivní a zachovávali si pozitivní mysl, už ztrácejí na svém optimismu. Mnozí z nich spoléhali na řešení v podobě očkování, ale už nyní vidíme, že se očkovat nestíhá a někteří lidé čekají na termín už druhý měsíc,“ popsala Šebková.
V současnosti dostalo první dávku vakcíny 78 procent lidí ve věku nad 80 let, kteří se k očkování zaregistrovali. Obě dávky obdrželo 21 procent lidí v této věkové kategorii. Lidí starších 80 let je v ČR zhruba 440 tisíc, zaregistrovala se ale jen asi polovina. Senioři tvoří nejvíce ohroženou skupinu, průměrný věk těch, kteří nákaze podlehnou, je 79 let.
„Volající mají permanentní pocit úzkosti a zoufalství, objevují se depresivní nálady. Mají pocit, že se nedožijí konce pandemie, že na ně nevyjde očkování včas, že zemřou na koronavirus. A zároveň bilancují to, že se izolují od svých blízkých, aby se nenakazili, ale jejich život ztratil kvalitu, kterou doposud měl,“ souhlasí Gramppová.
Očkování seniorů nad 70 let začalo v březnu:
26. února 2021 |
