V pátek jste se s producentem Jiřím Prušou vrátil z šestnáct tisíc kilometrů dlouhé pouti Ruskem ve stopách československých legionářů. Co jste si odtamtud - z pohledu přípravy filmu - přivezli?
Určitě nějaké utřídění myšlenek a dojmy z těch samých míst, kudy se před téměř sto lety probíjeli legionáři. Podobnou zkušenost jsme vlastně s Jiřím Prušou udělali už loni, když jsme se byli podívat u Zborova, kde legionáři poprvé byli ve významném měřítku nasazeni v boji. I kvůli té zkušenosti jsme se vypravili na Sibiř, je to úplně jiné, když člověk vidí ta místa na vlastní oči a může se do toho vcítit.
Deník českých filmařů ze SibiřeDen za dnem po stopách legionářů |
Jak dlouhou trasu jste vlastně projeli? Odkud kam?
Začali jsme v Moskvě, což se tedy přímo k legionářské anabázi nevztahuje, a dostali jsme se až do Vladivostoku, odkud legionáři odplouvali po válce do Československa. Po cestě jsme navštívili místa, která byla pro legionáře důležitá: Alexandrovský most v Syzrani, který znamenal cestu z obklíčení bolševiků, Čeljabinsk, kde začala ona ‚bojová‘ část anabáze, Omsk, někdejší baštu odporu proti bolševikům, Irkutsk i Bajkal...
Když vás v Čeljabinsku zadržela ruská policie za filmování projíždějícího vlaku (podrobněji jsme o tom psali zde), říkal jste jim, že chcete točit film o legionářích?
To ne. Neměl jsem dojem, že by mi to v dané situaci pomohlo a nám navíc měl za chvíli jet náš vlak, takže jsme spěchali, abychom ho stihli. V této fázi příprav jsme prostě byli turisté.
Jaký mají Rusové pohled na legionáře?
Bylo to různé. Třeba Samara je hodně „rudé“ město. Tam legionáře nemají rádi, místní pop nám vylíčil, jak jim říkají Běločeši a jak místo nich mají památník místním, kteří v boji s nimi padli. Podobné je to v Uljanovsku - srpy, kladiva, socha Lenina. Oproti tomu třeba Kazaň je výrazně jiná, je to čisté město s dobrými silnicemi, sady, ale i upravenými lidmi... Na památníku nedaleko Kazaně se mluví o „československých legionářích“, nikoliv o Běločeších.
Čím bude práce na filmu nyní pokračovat?
Budeme psát druhou verzi scénáře - i na základě těch dojmů, které jsme si z Ruska přivezli. Kromě míst jsem poznal lépe ruskou mentalitu. Myslím, že touha Rusů po demokracii není tak silná, jak bychom si přáli. To mně osvětlilo i různé zvraty, kterými procházel příběh legionářů v Rusku.
Podívejte se na reportáž z natáčení filmu:
3. dubna 2015 |
