Útoky narušených jedinců v Česku naštěstí nejsou na denním pořádku. Přesto nelze říct, že by se tento fenomén České republice zcela vyhýbal, což dokládá předloňská střelba v Uherském Brodě (více zde) či útok ve škole ve Žďáru nad Sázavou (více zde), při němž žena ubodala šestnáctiletého chlapce. Během lekcí nazvaných „Bezpečná škola“ vysvětluje Stanislav Kazbunda zájemcům z řad středních škol, jak se v podobných situacích zachovat.
Má smysl teoreticky se připravovat na útok šíleného jedince? Není člověk, který se ocitne v takové situaci, ochromen strachem tak, že na všechny poučky beztak zapomene?
Samozřejmě se musí počítat s tím, že člověk, a zvláště dítě, které není trénované v nějakých bojových aktivitách, strne a nedokáže nijak reagovat. Ale v případě, že třída dětí v minulosti slyšela, jak se má ideálně reagovat a zažila simulovaný útok, je pravděpodobné, že alespoň některému z nich se to v případě reálného útoku vybaví. Nepočítám s tím, že by všichni reagovali správně a vždycky by to dopadlo tak, že všichni vyváznou maximálně s prostřeleným ramenem. To se děje jen ve filmech.
Stanislav Kazbunda Narodil se v roce 1973 ve Štěkeni. Přes 20 let působil jako příslušník Policie ČR v Útvaru speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování. V současnosti působí ve firmě CROM Consulting s.r.o., kterou založil. Působí rovněž jako lektor odborných předmětů na Policejní akademii ČR a instruktor střelby. |
Zmínil jste simulované situace. Během lekcí tedy předvádíte útoky?
Ano, tu situaci navozujeme. Během mého povídání dovnitř vtrhává „útočník“ se zbraní akusticky i opticky simulující skutečnou zbraň. Používáme zbraň kategorie D, tedy laicky „plynovku“. Děláme to proto, že většina lidí nikdy neviděla zblízka pistoli a neslyšela výstřel. Je dobré, když to vidí a slyší, uvědomí si, jak výstřel bouchne, čoudí. U vojáků by takové cvičení nemělo význam, protože ti se se zbraněmi setkávají běžně. Pro běžné studenty a civilní frekventanty kurzu to je ale přínosná zkušenost.
Opakovaně se ukazuje, že když začnu přednášet a dovnitř poprvé vlétne figurant se zbraní, všichni sedí a jen koukají. Když se to pak opakuje po několikáté, tak už dělají to, co by měli.
Co to tedy je? Jaké základní rady studentům dáváte?
Zaručený návod, jak se zachránit před šíleným útočníkem nebo teroristou, neexistuje. My studenty učíme, jak v takové situaci alespoň maximalizovat své šance na přežití. Nejprve popisujeme typy situací, které by se mohly odehrát. Poté řešíme tři typy reakcí.
První a nejsprávnější reakcí je pochopitelně útěk. Člověk, nebo nedej bože dítě, se střelci, dospělému útočníkovi, těžko ubrání. Pokud není možné utéct, tak další reakcí v pořadí je schovat se. Podotýkám, že je rozdíl mezi úkrytem a krytem. Úkryt je něco, kde člověk není vidět. A kryt je něco, co může zabránit průniku střely. Je třeba uvažovat, jestli můj úkryt je zároveň krytem.
Za zamčenými dveřmi tedy v krytu nejsem...
Určitě ne. I nejslabší zbraň dveře bez problémů prostřelí. Některé ráže proniknou i stěnou místnosti.
Jaký je onen třetí typ reakce v případě, že nelze utéct ani se schovat?
Poslední a úplně nejzazší možnost je bojovat. Když útočník vběhne do třídy, kde sedí třicet studentů, tak není možné utéct. Jediná varianta je sesypat se na něj a odzbrojit ho. Zní to zvláštně, ale je třeba ho zneškodnit jakousi „živou vlnou“. Když se na něj vrhne jeden nebo dva lidé, dostane je. Ale když jich bude deset, tak trefí dva nebo tři, ale ostatní přežijí. Je důležité, aby se našel alespoň jeden vůdčí typ, který akci vyburcuje. I když pak pravděpodobně půjde první na ránu a zemře. Jenže kdyby to neudělal, zemřel by stejně.
Jak úspěšná je strategie předstírání mrtvého?
To rozhodně není stoprocentní jistota. Na záznamech z útoků, které třeba ani nebyly veřejně publikované, je často vidět, že střelec jde a do ležících lidí dává pro jistotu ještě další ránu. Zkušenosti z předchozích útoků, například předloni v Nairobi (více zde), dokládají, že pokud je cílem vystřílet co nejvíce lidí, udělat co největší škodu, tak střelec metodicky znovu obchází už ležící oběti.
A co situace, kdy uslyším střelbu z jiných místností v budově? Jak v tu chvíli reagovat?
Pokud střelba probíhá v budově a vy jste v přízemí, je nejlepší vyskočit z okna a utéct. Pokud jste v pátém patře, není kam utéct a za dveřmi se ozývá střelba, je nejlepší varianta zamknout a zablokovat dveře. Útočník je samozřejmě může prostřelit. Ale také se může stát, že pokud jsou uvnitř všichni potichu a je zamčeno, zkusí vzít za kliku a pak půjde dál. Nemá důvod se tam dobývat, protože vedlejší třída bude jistě otevřená. Problém je, že současné normy, zejména norma požární ochrany říká, že dveře se nesmí zamykat a musí být otevíratelné směrem ven, aby je děti mohly případně rozrazit a utéct. Otázkou je, co je potenciálně víc nebezpečné. Myslím, že statistiky by v tomto ohledu mluvily ve prospěch hasičských předpisů, což má logiku. Teroristických útoků u nás není tolik.
Ale z mého protiteroristického pohledu jsou samozřejmě dveře otevíratelné ven špatně. Jediná varianta, jak je zablokovat, je vzít pásek, dát ho za kliku, táhnout za něj a tím dveře držet zavřené. Další postup, který vyučujeme, je vylepit na okno papír s popisem situace, například: „Je nás tady dvacet, všichni jsou v pohodě.“ To hodně usnadňuje práci záchranných složek. A samozřejmě okamžitě volat policii.
Podle studie 160 útoků v USA, kterou před třemi lety publikovala FBI, ovšem ve více než polovině případů celý incident skončí ještě dříve, než policie dorazí. Většina útoků skončí do pěti minut.
To je pravda. Vystřílet zásobník je otázka několika sekund nebo minut, ale rozhodně ne desítek minut. Akce často končí tím, že se útočník sám zastřelí. Nebo spáchá takzvanou sebevraždu policistou. To znamená, že když postřílí lidi, má „splněno“ a ví, že už nemůže dělat nic jiného než se nechat zastřelit, vyrazí proti zasahujícím policistům se zbraní v ruce. Ti ho, když na ně míří, pochopitelně zastřelí. Často se pak zjistí, že už nemohl vystřelit, protože měl prázdný zásobník.
Závěry studie útoků v USAV roce 2013 americká FBI vydala analýzu 160 útoků se střelnou zbraní, které se ve Spojených státech odehrály od roku 2000:
|
Říká se, že při útěku z místa útoku by měl mít člověk ruce nahoře.
Ano, měl by vybíhat tak, aby nebyl identifikovatelný jako pachatel, tedy s rukama nad hlavou. A musí poslouchat zasahující jednotky. Když bude totiž vybíhat vlna lidí ven, musí policie počítat s tím, že střelec mohl zahodit zbraň a běží mezi studenty ven.
Jak se obrana liší v případě útoku řeznou zbraní, jako tomu bylo například v roce 2014 ve Žďáru nad Sázavou?
V principu je postup stejný. Samozřejmě u palné zbraně je dosah neomezený, což u nože neplatí. Ale na druhou stranu u nože funguje zvláštní psychologický efekt. Většina lidí, kteří nikdy neviděli palnou zbraň, se jí nebojí tolik jako nože. V seriálech totiž mnohokrát viděli, jak se celý díl střílí, padnou stovky ran a nikomu se nic nestane. V reálu to tak není. Každý, kdo někdy zažil střelbu, ví, že stačí jedna rána a je z toho hromada krve a křiku, i když se jen „štrejchnete“. Většina lidí to ale nezažila. Každý se ale někdy při krájení mrkve říznul nožem do prstu. Reakce běžných lidí na nůž je tedy kupodivu daleko vyděšenější než na pistoli.
Lekce na školách pořádáte spolu s instruktorem systému sebeobrany krav maga. Myslíte, že by základy sebeobrany měly být zahrnuty v tělesné výchově?
Rozhodně by to ničemu neškodilo. Problém je v tom, že ne každý je k tomu způsobilý. Tím nemyslím fyzickou způsobilost - sebeobranu zvládne každý, kdo umí chodit. Mám na mysli duševní způsobilost. Ne každý to „má v sobě“. Použití zbraně, sebeobrana, útok, to vše je především záležitost mozku, ne fyzických schopností. Pokud člověk není schopen říznout do masa, je mu nůž k ničemu.
Myslím si ale, že umět se ubránit, umět zareagovat, když mě třeba někdo napadne na ulici, se vždycky hodí. Konkrétně izraelský styl krav maga je takový kompilát toho, co funguje v praxi. Některá bojová umění používají sofistikované techniky, které ve filmu vypadají krásně, jako přemety, salta, kopání do hlavy. Ale jejich reálná použitelnost je diskutabilní. Když nebudete mistr mistrů, tak tu techniku stejně nebudete umět použít. Je proto dobré naučit se pár věcí, které fungují.
