„Výborně, ale kdo volal policii? Nikdo? To je chyba, musíte volat okamžitě. A proč už v okně není vylepena zpráva pro zásahovku o počtu raněných?“ ptá se lektor, bývalý elitní policista a instruktor střelby na Policejní akademii Stanislav Kazbunda, který na českobudějovické Střední škole informatiky a právních studií učí studenty, jak maximalizovat šance na přežití, když do školy vtrhne útočník.
V Česku jsou naštěstí útoky psychicky narušených jedinců ojedinělé. S útoky zejména ve Spojených státech se to nedá srovnávat, avšak přesto je nutné vzpomenout střelbu v minulém roce v Uherském Brodu (více si můžete přečíst zde) či útok ve škole ve Žďáru nad Sázavou (více zde).
A právě připravenost i pohotová reakce je v takových případech důležitá. Do českobudějovické školy mezitím vtrhli dva figuranti s (plynovými) pistolemi a žáci se mají zabarikádovat, a pokud by se střelec dostal do třídy, pokusit se jej odzbrojit. Hlavně nezkoprnět.
„Chceme děti naučit bezpečně myslet i v takových krizových situacích. A nejlepší je si to zkusit a uvědomit si své reakce,“ říká ředitelka školy Kateřina Cikánová.
A na to se během lekcí nazvaných Bezpečná škola zaměřuje Kazbunda, který zájemcům ze středních škol radí, jak se v podobných situacích zachovat. Českobudějovickým studentům čtyři hodiny přednášel teorii, ale aby si vyzkoušeli, jak mají reagovat, předvedl jim i praxi.
„Během mého povídání dovnitř vtrhává „útočník“ se zbraní akusticky i opticky simulující skutečnou zbraň. Používáme zbraň kategorie D, tedy laicky plynovku,“ řekl Kazbunda v rozhovoru pro iDNES.cz. „Děláme to proto, že většina lidí nikdy neviděla zblízka pistoli a neslyšela výstřel. Je dobré, když to vidí a slyší, uvědomí si, jak výstřel bouchne, čoudí.“
Jaké jsou ovšem možnosti, které člověk v okamžiku útoku má? „První a nejsprávnější reakcí je pochopitelně útěk. Člověk, nebo nedej bože dítě, se střelci, dospělému útočníkovi, těžko ubrání. Pokud není možné utéct, tak další reakcí v pořadí je schovat se. Podotýkám, že je rozdíl mezi úkrytem a krytem. Úkryt je něco, kde člověk není vidět. A kryt je něco, co může zabránit průniku střely. Je třeba uvažovat, jestli můj úkryt je zároveň krytem,“ říká Kazbunda.
Třetí, krajní možností je boj. „Když útočník vběhne do třídy, kde sedí třicet studentů, tak není možné utéct. Jediná varianta je sesypat se na něj a odzbrojit ho. Zní to zvláštně, ale je třeba ho zneškodnit jakousi živou vlnou,“ dodává Kazbunda (celý rozhovor si můžete přečíst zde).
 |
