Lidé režimu nevěřili, že jsou v ulicích protistátní živly, říká historik

  13:00aktualizováno  13:00
Na demonstrace Palachova týdne je třeba se dívat v kontextu událostí konce komunismu. „Tenkrát nikdo nemohl vědět, kdy přijde,“ říká historik Pavel Mücke. Největší protesty proti režimu za dvacet let ochromily třetí lednový týden v roce 1989 pražské Václavské náměstí a režim je tvrdě potlačil.

Historik Pavel Mücke (10. ledna 2019) | foto:  Dan Materna, MAFRA

Proč komunistický režim v prosinci opoziční demonstrace povolil a v lednu zakázal? 
Prosincové události byly lakmusovým papírkem komunistických elit v čele s náměstkem federálního ministra vnitra a šéfem StB generálem Alojzem Lorencem, který inicioval nápad jednou demonstraci povolit a uvidíme, co se stane. Pak se ukázalo, že tohle nebude cesta, protože všechna veřejná vystoupení, která se odehrávají v centru Prahy, jsou pro režim kontraproduktivní. Scházejí se na nich novináři, vidí je turisté, jsou tam zástupci ambasád.

Proto přišla změna?
Následovalo rozhodnutí, že demonstrace povolovány nebudou a že se to bude řešit represí, zákazy, zavíráním organizátorů. Ale síla symboliky dvaceti let od upálení studenta Jana Palacha byla tak silná, že se lidé z disentu, ale hlavně mladší příslušníci řady nezávislých sdružení, jako byly České děti či Nezávislé mírové sdružení, nedali zastrašit a novou energií tak doplnili a obohatili dosavadní aktivity například chartistů.

Chartisté nebyli pro demonstrace?
Pro ně bylo využívání demonstrací ve veřejném prostoru relativně novým prostředkem, se kterým začali díky částečnému uvolnění tlaku režimu pracovat až v roce 1987. A pak v tom i díky osmičkovým výročím pokračovali.

Jak se tehdy lidé na demonstrace svolávali? Nebyly sociální sítě a telefon neměl každý.
Kdo měl telefon, byl ceněný jako svolavatel, ale z pohledu bezpečnosti zase představoval vítaný cíl. Šlo o jinou dobu, co se týká komunikace, tiskly se letáky, psaly se nápisy, informace se předávaly ústně a koneckonců jedno z hesel Palachova týdne bylo „Zítra zase tady“. Proti tomu neexistuje represivní informační obrana.

Pavel Mücke

Historik Pavel Mücke (40) je zástupcem ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Zaměřuje se na novodobé a soudobé dějiny, dějiny a pamět, orální historii. V roce 2017 se habilitoval na FSV UK – obor Moderní dějiny. Je autorem či spoluautorem řady publikací a odborných článků.

Historik Pavel Mücke (10. ledna 2019)

Kolik lidí na ně tehdy chodilo?
V tom se liší údaje organizátorů, nezávislých pozorovatelů a policejních složek. Začíná to v roce 1987 na tisíci, dvou tisících lidech, v lednu 1989 jich už mohlo být pět, možná i deset tisíc. Vzhledem k místu, kde se demonstrace konaly, je těžké rozlišit účastníky a kolemjdoucí. Na Václavském náměstí v té době vrcholil běžný provoz, lidi chodili z práce, za kulturou, na nákupy, pohybovali se zde turisté. Přesně se to asi nepodaří nikdy spočítat. Ale jádro demonstrantů mělo určitě tři až pět tisíc lidí.

Kdo byli organizátoři protestů?
Demonstrace byly do značné míry spontánní. Režim však za podněcovatele označil a posléze i odsoudil za Chartu 77 Václava Havla, Danu a Davida Němcovy či Sašu Vondru, za Nezávislé mírové sdružení třeba Janu Petrovou Marcovou, dále Otu Veverku či Stanislava Pence z Mírového klubu Johna Lennona či Petra Placáka z Českých dětí. Pak jsou zde mnozí „obyčejní“ lidé, zejména mladších ročníků, včetně řady postav budoucího listopadového studentského hnutí, kteří poprvé přicházejí na demonstraci pokojně uctít památku Jana Palacha a kteří třeba poprvé doslova „dostanou pendrekem“.

Měli organizátoři piety za Palacha nějaký plán?
Organizátoři plánovali, že se pietně položí květiny k pomníku svatého Václava. Měla to být malá akce, na kterou v průběhu týdne navazovaly další – pieta na pražských Olšanech a ve Všetatech, Palachově faktickém rodišti.

To se úplně nepovedlo.
Řada lidí včetně Václava Havla na nedělní demonstraci vzpomínala jako na původně „legrační přetlačovačku“ mezi policisty, kteří obstoupili pomník, a lidmi z disentu, kteří tam chtěli položit květiny. A do toho přicházeli lidé, co šli zrovna okolo. Najednou vznikla zničehonic demonstrace.

Proč byly zásahy proti protestujícím tak brutální?
Mělo to lidi zastrašit, aby se odtrhli od jádra organizátorů, ale pak se ukázalo, že je to kontraproduktivní. Následující týdny a měsíce ukázaly, že právě ti, kteří v této době dostali poprvé obuškem či byli spláchnuti vodním dělem, pak bez skrupulí přišli na další demonstrace. Získali demonstrantskou zkušenost a často na to i po letech vzpomínají jako na důležitý životní okamžik.

Pevnost Václavák. Palachův týden před 30 lety odstartoval cestu ke svobodě

Jak to vnímala společnost, ti lidé, co chodili kolem?
Reakce svědků zásahu nebyly moc pozitivní vůči režimu, byla to od něj velká chyba, že do toho zatáhl spoustu lidí, kteří by se vůči němu nevymezovali. Policisté často zasáhli i proti náhodným kolemjdoucím.

Co na to média?
Oficiální československá média jednoznačně informovala, že jsou to „protistátní živly“ a že se od nich mají pracující držet stranou. A varovala před účastí na jakýchkoliv demonstracích.

Fungovala tahle propaganda?
Řekl bych, že stále méně. Dovolím si rodinnou vzpomínku, mého otce jako dálkového studenta Vysoké školy ekonomické tehdy na studijním varovali, aby se vyhnul Václavskému náměstí, že se tam prý něco děje. On do té doby netušil, že se demonstruje, a pak se vyrazil podívat. Většinou se akce odehrávaly v Praze, spousta lidí z regionů, pokud neposlouchali zahraniční rozhlas nebo neměli jiné zdroje, tak netušila, co se v Praze děje, a to se začalo právě díky Palachovu týdnu měnit.

Přístup režimu k demonstrantům se během týdne měnil, proč?
Byly tam rozdíly, jeden den, ve čtvrtek 18. ledna, se to obešlo bez policejního zásahu, naopak v závěru týdne se násilí zase vrátilo. Režim měnil taktiku.

Demonstrovalo se jen v Praze?
Organizátoři počítali s výpravou do Všetat a pietní akcí na tamním hřbitově, kde je Palach pohřben. Po zásahu StB tam řada lidí ani nedojela, byla odchycena doma, po cestě, na nádraží. Mimo Prahu se represivním složkám dařilo pacifikovat protest snáz než v Praze.

Mělo to ohlas i v zahraničí?
Západní zahraničí ho odsoudilo, informovala o tom média, vedení KSČ a našeho státu to diskreditovalo.

Jak na protesty reagoval režim?
Byla přijata mimořádná opatření, Federální shromáždění zpřísnilo tresty za účast na demonstracích. Účastníkům hrozily velké pokuty nebo vězení v řádu několika měsíců.

Kolik procesů proběhlo?
Nejznámější jsou procesy s Václavem Havlem, Janou Petrovou či Otou Veverkou. Petrová byla odsouzena na devět měsíců nepodmíněně, Veverka dokonce na dvanáct, Havel byl nakonec odsouzen na osm měsíců. Lidé z okruhu „iniciátorů“ demonstrací dostali několikaměsíční tresty, další tresty čekaly na řadové demonstranty, kteří dostali podmínky. Celkem bylo při Palachově týdnu „zkontrolováno“ přes 1 400 lidí a zhruba tři sta jich bylo zadrženo a někteří z nich byli odsouzeni. Další tresty čekaly na lidi v zaměstnání či na studenty vysokých škol, které si volali na děkanát a vyhodili je. Byla jich pestrá škála.

Co bylo dál?
Začaly týdny sebereflexe, jak u režimu, tak u opozice. Režim zpřísnil tresty, vyhodnocoval zásah. Zjistilo se, že zásah v centru města je komplikovaný a pak byla snaha vytlačit akce z centra a třeba je i povolit někde na okraji.

Fotit události v roce 1989 mělo příchuť zakázaného ovoce, říká fotograf

A opozice?
Od té doby se iniciativám dostalo nových impulzů, byly aktivnější, vznikla řada zahraničních i domácích petic, třeba za propuštění odsouzených, přidávali se lidé, od kterých se to nečekalo – z kultury, novináři. Rozjíždí se spirála akcí, které jsou vůči režimu troufalejší. A i uvnitř režimu se rozjíždí osobní politické iniciativy lidí typu premiéra Ladislava Adamce, generála Lorence, mocného člena aparátu ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta či tajemníka Městského výboru KSČ v Praze Miroslava Štěpána, kteří rozehrávají svou autonomní politickou linku, protože vidí, že takhle to dál nepůjde a že je potřeba reagovat – buď z pohledu konzervativců vše „utnout“, nebo naopak z pohledu perestrojkových progresivistů režim zliberalizovat.

Změnilo to i komunisty, řadové členy strany?
Na střední a nižší úrovni se začalo diskutovat o tom, co vedení chce. Podle vzpomínek funkcionářů bylo vedení bezradné a komunisté nevěděli, co se děje, co mají od svých lidí chtít. Strana jako celek postupně trochu rezignuje na aktivní politiku a už se to naštěstí nikdy nedostalo třeba do mezí čínského scénáře represí. Tedy potlačit protesty třeba armádou.

Autor:

Do Evropského parlamentu v ČR kandidovalo 39 uskupení. Vyhrálo hnutí ANO (6 mandátů) před ODS (4), Piráty a koalicí TOP 09+STAN (po 3). Do parlamentu se dostaly i SPD, KDU-ČSL (po 2) a KSČM (1).

Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Alexandr Vondra, Marcel Kolaja, Luděk Niedermayer, Hynek Blaško, Tomáš Zdechovský


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Šesťačka vrazila učiteli facku, spolužáci útok podporovali a bavili se

ZŠ Za Chlumem Bílina

Fyzický útok proti jednomu z učitelů řeší od pátku vedení základní školy Za Chlumem v Bílině. Žákyně šesté třídy dala...

Česku hrozí povodně. Některé kraje zasáhne vydatný déšť

Obec Janská u České Kamenice

Česku hrozí povodně. Některé kraje zasáhne velmi vytrvalý déšť. Český hydrometeorologický ústav vydal v úterý dopoledne...

Ženy v ponorce. Námořníci si o nich vedli seznam plný sexuálních oplzlostí

Americká ponorka USS Hawaii na manévrech RIMPAC 2018 u Havajských ostrovů

Pouhé čtyři měsíce trvalo, než došlo na první problémy integrace žen do amerického námořnictva. Na palubě ponorky USS...

Vláda schválila zvýšení rodičovského příspěvku na 300 tisíc korun

Premiér Andrej Babiš na tiskové konferenci s ministryní financí za ANO Alenou...

Zvýšení rodičovského příspěvku z 220 tisíc korun na 300 tisíc korun od roku 2020 schválila v pondělí vláda. „Dospěli...

Zemřel Niki Lauda, trojnásobný šampion formule 1 a idol generací

Rakouský jezdec Niki Lauda (vpravo) a britský závodník James Hunt na velké ceně...

Trojnásobný vítěz mistrovství světa formule 1 Niki Lauda zemřel ve svých 70 letech. Rakouská tisková kancelář citovala...

Další z rubriky

Vlak na přejezdu smetl dodávku. Řidič utrpěl mnohačetné zlomeniny

Vlak se srazil s dodávkou kolem sedmé hodiny na železničním přejezdu ve Stráži...

Četné zlomeniny utrpěl řidič dodávky, která se ráno srazila s vlakem na přejezdu ve Stráži nad Nisou. Souprava jela od...

Euforie v ODS: Babišova koalice podle ní slábne, skokanem je exministr Vondra

Europoslanec Jan Zahradil oslavuje ve štábu ODS volební úspěch. (26. května...

Občanští demokraté ve volbách do Evropského parlamentu skončili druzí a mají dvakrát tolik mandátů než doposud....

Nezmizím do Bruselu, kopu za sever Čech, slibuje skokan eurovoleb Vondra

Alexandr Vondra

Z patnáctého místa kandidátky na druhé vynesly preferenční hlasy bývalého diplomata a ministra zahraniční a obrany...

Najdete na iDNES.cz