Alois Dubec a Jaroslav Klemeš dorazili pro vyznamenání osobně. Druzí dva hrdinové už nežijí, za Karla Kuttelwaschera převzala vyznamenání dcera Vee Darlingtonová, která přiletěla z Británie, také za Karla Janouška ocenění převzala rodina. Dubcovi prezident propůjčil řád Bílého lva II. třídy, trojici ostatních vyznamenaných pak řád I. třídy.
Průřez minulostí všech čtyř vojáků připomíná značnou šíři osudů českých vlastenců, kteří odešli bojovat proti nacistům na západní frontu.
Karel Kuttelwascher Podrobný profil nočního stíhače RAF jsme přinesli ke stému výročí jeho narození. |
Karel Kuttelwascher se co do počtu sestřelů stal vůbec nejúspěšnějším českým pilotem v barvách RAF - během nočních misí proti německým bombardérům se svým hurricanem sestřelil 18 německých strojů. Jednou se mu povedlo zlikvidovat tři za jedinou noc, během čtyř minut. Další dva nepřátelské letouny zničil předtím v bojích o Francii.
Práce nočních stíhačů byla mimořádně obtížná. Kuttelwascher lovil nad okupovanou Evropou německé letouny, často nasazující na přistání, když už nebyly osádky tak ostražité, bombardérům docházelo palivo a munice. Neměl radar, musel spoléhat na instinkt, postřeh, výcvik, štěstí či to, že Němce zradí svit Měsíce. A hlavně jen sám na sebe.
„Noční jestřáb“ či „Kut“ v tom patřil k nejlepším v celém Královském letectvu. Tabulky uvádějí jen pět nočních stíhačů s více sestřely, Kuttelwascher navíc všech vítězství dosáhl na jednomotorovém stroji bez radaru. Dvojnásobně získal britský Záslužný letecký kříž (DFC).
V poválečném Československu se stal leteckým instruktorem, kvůli rostoucímu vlivu komunistů ale v roce 1946 odešel do Velké Británie. O dva roky později se jeho chmurná tušení začala naplňovat. V Anglii létal s dopravními letouny, v roce 1959 zemřel na infarkt.
Karel Janoušek Profil jediného československého maršála na webu Valka.cz (s využitím informací historika Jiřího Rajlicha) |
Jméno leteckého maršála Karla Janouška není spjaté s kariérou pilota či sestřely v řadách RAF - ale byl to on, kdo ono československé letectvo v Anglii vybudoval. Pět let byl jeho nejvyšším reprezentantem v rámci RAF.
V době mnichovské krize byl brigádním generálem letectva a blížily se jeho 45. narozeniny. Krev legionáře ho v listopadu 1939 vyslala do dalšího odboje. Už ve Francii se snažil o vznik exilového letectva, podařilo se mu to ale až v Anglii, kde byl v době svého příchodu nejvyšším českým leteckým důstojníkem.
„Zůstává Janouškovou historickou zásluhou, že českoslovenští letci mohli v poměrně vysokém počtu zasáhnout již do bitvy o Británii, a to v řadách svých národních jednotek,“ zhodnotil Janouškovu aktivitu, která byla pro přílišnou „nezávislost“ trnem v oku ještě neustaveným politickým orgánům exilové vlády, historik Jiří Rajlich v monografii Na nebi hrdého Albionu.
Po návratu domů se Janoušek neshledal s částí rodiny, kterou vyvraždili nacisté, když se o jeho roli v RAF dozvěděli. V dubnu 1948 se pokusil odejít z komunisty ovládnutého Československa, provokatér bezpečnostních složek ho ale zavedl do pasti. Stát, za jehož svobodu bojoval, ho pak věznil dvanáct let, po jejichž uplynutí mu vyměřil důchod dvou set Kčs. Zemřel v říjnu 1971.
Alois Dubec Podrobný profil Aloise Dubce zpracoval portál Paměť národa. |
Alois Dubec do odboje zkraje války neodešel. Aby se vyhnul totálnímu nasazení, vstoupil na radu svého nejstaršího bratra, prvorepublikového četníka, do Vládního vojska, jak se nazývala smutná parodie na předmnichovskou armádu. Dubec vzpomínal, že se nikdy neúčastnil honů na parašutisty, mohl poslouchat britský rozhlas a případné dopadené uprchlíky „vladaři“ zase s přivřením očí pouštěli.
Když nacisté nasadili české „vladaře“ v zázemí fronty v Itálii v roce 1944, podařilo se Dubcovi a několika dalším přeběhnout k italským partyzánům, s nimiž se účastnil několika bojových akcí. Dostal se do Švýcarska a pak přes již osvobozenou Paříž do Anglie, kde se přihlásil k výcviku v RAF.
Připravoval se zejména k nasazení na Dálném východě, nakonec z toho ale sešlo a do bojů jako stíhací letec nezasáhl - absolvoval jen teoretický výcvik a několik seskoků. Z armády odešel do Vojenského zeměpisného ústavu a podílel se na vyměřování letišť, než kádrováci zjistili, že mají v řadách „zápaďáka“.
Dubce pak čekaly těžké nekvalifikované práce, krátce po srpnové okupaci v roce 1968 emigroval s budoucí manželkou do Švýcarska, které poznal za druhé světové války jako poměrně příjemnou zemi. Švýcaři schopného technika přijali s otevřenou náručí. V roce 1996 se Dubec přestěhoval zpátky do vlasti.
Jaroslav Klemeš Podrobný profil Jaroslava Klemeše zpracoval portál Paměť národa, další profil najdete pak na iDNES.cz. |
Jaroslav Klemeš je posledním žijícím ze 102 parašutistů, kteří za války v rámci „Zvláštní skupiny D“ seskočili do týlu nepřítele. O smrtelné nebezpečnosti těchto misí svědčí to, že se 49 z nich nedožilo konce války, řada dalších byla dopadena a konce války se dožila v nacistických věznicích. A pět mužů zradilo.
Klemeš byl příslušníkem čtyřčlenného výsadku Platinum, určeného k navázání kontaktu s domácí odbojovou skupinou Rada tří, udržování spojení s Londýnem a zajišťování prostoru pro shozy operačního materiálu. Skupina seskočila 17. února 1945 u Nasavrk.
Činnost skupiny Platinum byla velice úspěšná. Neztratila ani jednoho muže, ze zajištěných shozů získala asi 14 tun zbraní a výbušnin, udržovala kontakt s postupujícími spojenci a v závěru války prováděla diverzní a přepadové akce.
Také Klemeš se stal terčem komunistické perzekuce po Únoru. Propustili ho z armády, v letech 1950-1952 jej věznili, pak ho na rok poslali na nucené práce. Částečné rehabilitace se dočkal v roce 1968, úplné až po Listopadu.
