Latinská Amerika Nespokojení obyvatelé tlačili na své vlády
V Jižní Americe se lidé bouřili během roku na několika místech z nejrůznějších důvodů. Jedni chtěli svrhnout dosavadní vlády, druzí „jen“ požadovali levnější jízdenky. Demonstrace napříč kontinentem provázejí mrtví i ranění. Nepokoje zažilo Chile, Peru, Brazílie a další státy.
Chile: protesty odstartovalo zdražení jízdného
Zdánlivě nevinná věc, jako je zvednutí cen jízdného, rozpoutala v hlavním městě Santiago de Chile jedny z největších protestů v zemi za poslední léta. Zvýšení cen zdůvodnila vláda zdražováním energií a oslabením chilské měny.
Úřady kvůli protestům v hlavním městě brzy vyhlásily zákaz vycházení v době od desíti večer do sedmi ráno. Demonstrace nakonec přerostly v širší nespokojenost s vysokými životními náklady v hlavním městě. Za 46 dnů protestů zemřelo 23 lidí a dalších pět tisíc utrpělo zranění.
OBRAZEM: Chile, Barcelona, Libanon. Protesty ve světě |
Chile patří mezi nejbohatší a nejstabilnější země Latinské Ameriky. Bohatství je tam ale rozdělené nerovnoměrně. Častěji se tak ozývá volání po reformách.
Bolívie: latinské jaro, prezident utekl za hranice
Protesty ve středolatinské zemi rozpoutaly výsledky voleb. Eva Morales obhájil křeslo prezidenta, ve kterém seděl 14 let. Opozice ale označila volby za zmanipulované. Po několika protestech se střety mezi bolivijskými bezpečnostními silami a zastánci bývalého prezidenta Eva Moralese vyhrotily a ve městě Sacaba si vyžádaly nejméně pět mrtvých a 75 zraněných.
Analytici označují protesty za Latinské jaro. Bolivijský prezident Evo Morales totiž utekl do ciziny jako svého času tuniská hlava státu Zín Abidín bin Alí. Protesty se navíc rychle přelévaly přes hranice. Spekulace o vměšování velmocí na sebe nenechaly dlouho čekat.
Zemi nyní vede druhá místopředsedkyně Senátu Jeanine Áňezová, která po Moralesově útěku jako jediná členka vedení parlamentu neodstoupila.
Venezuela: Madura dohnala dlouhodobá ekonomická krize
Venezuela se dlouhodobě potýká s politickou a ekonomickou krizí. Protivládní a prorežimní síly se letos střetávaly také v ulicích Caracasu. Tisíce lidí v nich podporovaly opozičního lídra Juana Guaidóa, který vyzval ke svržení autoritářského prezidenta Nicoláse Madura a generální stávce. K protestům se schylovalo už na začátku roku. Madurovi začali zbíhat vojáci, na hranicích se střílelo, padli první mrtví. Naplno vypukly protesty v dubnu.
OBRAZEM: Štíty ze satelitů i sudů, Venezuelané se jimi chrání před policií |
Právě v dubnu začal Maduro mobilizovat milicionáře a měl podporu armády, která je pro budoucnost režimu klíčová. Maduro prohlásil, že armáda musí být připravena bojovat proti zrádcům a že opozice chtěla vyprovokovat krveprolití v Caracasu. Protestů se účastnily statisíce až miliony lidí. Oběti si protesty vyžádaly nejen ve venezuelské metropoli, ale i v dalších částech země.
Do situace se v červenci vložila také Organizace spojených národů. Podle Vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové zabily venezuelské bezpečnostní složky nezákonně tisíce mladých mužů. K tělům některých z nich přitom nastražily zbraně či drogy a manipulovaly s důkazy, aby se zdálo, že se bránili zatčení.
