Strana, která by stála na těchto dvou mužích, by měla naději vykvést. Nové strany totiž zatím pod baldachýnem těch starých, velkých, usychají.
Čeští voliči jsou v regionu výjimkou. Od revoluce volí stále skoro stejně. Sázejí na vyzkoušené kulhavé herky. Politici mají nízkou popularitu. Důvěra v instituce se blíží nule. Většina občanů považuje své zástupce za zkorumpované a nepracovité. Přesto mají pořád titíž obehraní muži (skoro vždy jsou to muži) větší důvěru než ten, kdo chce přinést změnu.
Poláci už dávno rozmetali porevoluční politický systém. Slováci se nechali oslovit Ficovým Smerem. V Rakousku bodoval ještě nedávno Jorg Haider. Rozložení stranických sil se výrazně změnilo i v Maďarsku.
V Česku patří malé strany ne do pohádky o Šípkové růžence, ale o Popelce. Nikdo si jich nevšímá a prince také nemají. Svědčí o tom průzkumy veřejného mínění před volbami do europarlamentu. Žádná z nových či menších tradičních formací nemá šanci.
O výhru se přetahují ODS a ČSSD, komunisté jsou na svém, lidovci a zelení sice dýchají ztěžka, ale dýchají. Ostatní jsou hluboko, ale opravdu hluboko v poli politických poražených.
Jako by se to nedalo změnit. Protievropským stranám, jako jsou svobodní občané Petra Macha či Libertas.cz, kam přijal mág Železný (a zlatý) Vlastimila Vířivku Tlustého nepomáhá ani výslovná přízeň široce populárního prezidenta Klause.
Straně Věci veřejné zas sympatický program a tváře známých osobností, jako je Radek John. Miloš Zeman neposílil tenké preference Strany důstojného života, kterou vede jeho kamarádka Volfová, ani o chlup.
Záplavu billboardů, které možná zaplatil straně Olgy Zubové neznámý ctitel, nepůsobí, stejně jako konkurující záplava, kterou možná zaplatil Janě Bobošíkové známý manžel.
K ničemu je energie a odborná a politická zdatnost Lukáše Macka a Jany Hybáškové, stejně jako jednoznačný a přitažlivý program liberálů. Ti k němu dokonce marně novinářům balí fidorku, aby ho lépe prodali.
Přitom dva tyranosauři, ODS a ČSSD, zklamali, jak to jen jde. Uzavřeli potupnou opoziční smlouvu, která postavila neprodyšný stan nad čachry a čachříky. Plivali po sobě tak, že i sprosťákovi je stydno. Jsou umazaní od skandálu skoro tak jako hrdina Milionáře z chatrče po tom, co vylezl z latríny.
Voliči nadávají, přesto je se skřípěním zubů volí. Jedni Topolánka, aby nevládl Paroubek. Druzí Paroubka, aby nevládl Topolánek.
Může se proti praještěrům prosadit jakýsi savec, sice zatím v menšině, ve skutečnosti však vyšší vývojový stupeň politické kultury? Zatím se zdá, že nikoliv.
Pokud se totiž kníže Schwarzenberg přeci jen ještě jednou pustí do boje, nevznikne nejspíš autentická strana, ale záchranný pás pro Topolánka. V současné situaci je vítězství oranžovorudých v předčasných volbách prakticky jisté. Jejich ústavní většina možná.
Kdyby však Kalousek s knížetem kandidovali po boku ODS, skoro jistě by byla ČSSD poražena. A i kdyby měla levice ve sněmovně převahu, vládu by sestavoval Topolánek, což by mu dávalo šanci aspoň na důstojnou velkou koalici.
Český volič si tak nejspíš ještě na prince (či princeznu), který ho probudí, počká.
