"To dokazuje, jaký je státník," říká Vondra sice s úsměvem, ale je vidět, že to myslí na sedmdesát procent vážně.
Je zvykem říkat, že po koryfejích Havlech, Zemanech a Klausech přišla generace politických trpaslíků. Topolánek je však přinejmenším přerostlý trpaslík. Nejen postavou. Nejen rekordním počtem volebních vítězství a schopností se vrátit. I teď, když jeho člun brzdí toskánský protivítr, ho chce v čele státu nejvíc lidí. Loni na podzim byl přitom politická mrtvola. - čtěte Nejvíc lidí chce, aby po volbách vládl opět šéf ODS
Jeden z nejvýše postavených členů ODS říká: "Po prohraných krajských volbách to chtěl Topolánek položit. Chtěl to dát každému, kdo by si řekl. Ale když přišel Bém, Topolánek se zatvrdil: "Tobě to, Pavle, nedám." A pustil se do zdánlivě marné, až trapné bitvy.
Po tři čtvrtě roce nabral vítr do plachet. Jsou jeho soupeři, ať už uvnitř ODS nebo v ČSSD, tak měkcí, nebo je tak šikovný? Je veřejnost tak otupělá a cynická vůči Topolánkovým prázdninovým výstřelkům, nebo mu věří, že o nic nešlo?
V obou případech je pravda uprostřed. Je dobrý politik. Vystupováním fanfarón, vtipálek, ale v politice realista. "Na ty nemám," klidně přizná v soukromém rozhovoru, když se s ním bavíte o moci vlivových skupin. Nedělá si iluze o svých spolupracovnících. "Jdou mi po krku." Dokáže číst situaci a hledat východiska. Když o někom řekne "toho umím" nebo "toho zmáknu", platí to. Takového člověka přesvědčí. A použije k tomu všech prostředků. Jeho soupeři tvrdí, že i ilegálních.
Není politická améba. Sice snadno odstupuje od svých slibů: daňové přiznání na jednom listu papíru, ale v obrysech se drží názorů: je liberál s úsilím o malý stát a velkou svobodu jednotlivce. Když jde však o to, aby mohl vládnout, klidně počet ministerstev a trafik zvětší, aby si i koaliční partneři smočili zobáček. Dokáže dělat politické obchody jako nikdo druhý. Tak se bleskově dohodl s Paroubkem na Fischerově vládě.
Na druhou stranu soupeři nemají jeho váhovou kategorii. Uvnitř ODS se ukázalo, že Bém, když jde o vrchol, je bez šťávy a bez nápadu. Langer a Nečas se raději stáhli. A raketově neodstartoval žádný Topolánek II. Kdysi silný Václav Klaus neodhadl současné směřování ODS a urputnou snahou Topolánka potopit mu vlastně hodil záchranné lano. A Paroubek? Ten svého soupeře podcenil už při kampani v minulých volbách. Později, po prohře a poté, co Topolánek sestavil problematickou vládu, reagoval koženě a hystericky. Nedokázal využít sokových chyb a hlavně poklesků.
A aféry? Topolánek volí při jejich vysvětlování směs útoku a zatloukání. Nedělá nic špatného. S ředitelem všemocného ČEZ Romanem se schází na golfu, tak proč ne na jachtě. Dalík? To je nejslušnější člověk na světě. Když si se synkem odskočil zalyžovat do Alp vládním speciálem: Proč ne? To letadlo můžu používat, jak chci. Nahý v Berlusconiho vile? Jsem to sice já, ale je to fotomontáž. Křičí, že má soukromí a do jeho dovolených nikomu nic není. Účty za dům v Toskánsku neukáže, účty za loňský tryskáč až pod nátlakem. Nikdo na světě nekoupil ojeté volvo složitějším způsobem než on.
Jeho snaha chránit soukromí své složité rodiny však působí relativně upřímným, lidsky přijatelným dojmem. Kdo jsi bez hříchu, zvedni kámen, může si říci nad Topolánkem volič.
Na druhou stranu v době, kdy se Gross veřejně chlubí desítkami (možná stovkami) milionů, je veřejnost k jachetním výstřelkům shovívavější, než by bylo v zájmu společenského zdraví.
Kurzy sázkových kanceláří počítají s tím, že Topolánek prohraje parlamentní volby, zejména kvůli aférám. Zasloužil by si to. Kdyby si jeho soupeři ČSSD a KSČM zasloužili vyhrát.
V tom, že jim to hodně voličů nepřeje, je poslední tajemství Topolánkova přežívání...
