Začíná to jako běžný rozhovor. Dva muži stojí proti sobě, jeden přidržuje za obojek psa. Klidná rozmluva se však mění v hlasitou hádku, která vrcholí pokusem o napadení. Ohrožený muž vypouští proti útočníkovi psa, agresor se ho snaží křikem a náznaky úderů zastrašit. Pes však nepřestává bojovat.
Pak křik ustane a pes zákus povolí, když do sporu zasáhne zkoušející. Napadený a agresor totiž nejsou nepřátelé. Jedná se jen o jeden z deseti cviků, kterými se prověřuje povaha budoucích armádních psů.
„Pes by neměl být bázlivý, musí umět zadržet pachatele, ale všechno provádí na povel,“ vysvětluje v areálu Centra vojenské kynologie Chotyně náčelník Andrej Vítek. Právě tady v sousedství státního hradu Grabštejn na Liberecku česká armáda své psy cvičí. Dvě výcvikové jednotky je připravují na rozdílné úkoly.
Strážní a hlídkoví psi mají hlavně vyhledat a zadržet pachatele. „Musí v nich být přirozená agresivita,“ říká Vítek. Naopak specialisté na pachové práce jsou klidní psi s kořistnickým pudem a výdrží.
Za smrt psa odměna
Na Grabštejně vojáci cvičí psy jak pro potřebu armády, Vojenské policie a Hradní stráže, tak i pro Vězeňkou službu.
Psi jsou jako příslušníci armády už desítky let nezastupitelní. Upozorní na skryté nebezpečí, propátrají budovy, najdou výbušniny, zbraně i drogy. V první světové válce hojně vyhledávali raněné. Významnou roli sehrávají v bojích dodnes. Mnohdy až takovou, že třeba ve Vietnamu dostávali vojáci Vietkongu odměnu za každé ucho amerického psa s tetovacím číslem. K nejslavnějším psům dnes patří Cairo, který ve speciální neprůstřelné vestě pomáhal jednotce amerických Seals dopadnout Usámu bin Ládina.
Padlý voják v Afghánistánu byl nadšený kynolog, in memoriam ho povýší |
Služební psi mají při zahraničních operacích i psychologický efekt. V muslimských zemích jako Afghánistán či Irák se totiž místní lidé velkých psů bojí. Pro muslimy je to nečisté zvíře, a dvojice voják–pes je tak obyvateli vnímána jinak než u nás.
„V Iráku se tradovalo, že se psem nechtějí zemřít. Byli jsme tak ve větším klidu, že se nikdo nevyhodí do vzduchu, i když se později ukázalo, že to tak docela pravda není,“ vzpomíná náčelník chotyňské skupiny výcviku Petr Dam, který se armádní kynologii věnuje už patnáct let.
Vysoké nároky
Armáda si vybírá do služby jen německé a belgické ovčáky, případně jejich křížence ve věku od jednoho do tří let. Požadavky má přísné: jakmile u jediné z deseti disciplín dostane nula bodů, končí.
U budoucích hlídkařů je důležitý plný zákus a přirozená agresivita. „Musí mít základy kousání a zvládnout i kontrolák,“ upozorňuje Dam. Kontrolák, neboli hladké zadržení, je pro diváky efektní cvik, není však vůbec snadný. Pes ho provádí v plné rychlosti, nesmí se ze zákusu utrhnout, ani polekat nápřahů obušku či případných ran. „Při cviku figurant vyjde ve vzdálenost sto kroků z úkrytu, má ochranný rukáv a psovod ho vyzve k zastavení, poté povelem vypouští psa k zadržení,“ popisuje Dam.
S padlým vojákem se vrátili i Bred a Doky Čeští kynologové se účastnili misí v Kosovu, Iráku či Afghánistánu. Před měsícem se z afghánského Šindándu vrátili i tříletý německý ovčák Bred a dvouletý belgický ovčák Doky. Působili tady se svým psovodem, štábním praporčíkem in memoriam Tomášem Procházkou. Ten byl 22. října na základně Šindád v afghánské provincii Herát zabit vojákem v afghánské uniformě. Oba psi budou ve výcviku pokračovat, mají vybrané nové psovody. „Psi jsou v pořádku. Pes smrt psovoda může vnímat, ale oni jsou mnohem odolnější než my,“ říká náčelník Centra vojenské kynologie Chotyně Andrej Vítek. |
Součástí testování je i zadržení v budovách, štěkání na povel, reakce na střelbu a pohyb na různém povrchu jako parkety, dlažba či linoleum; psi se nesmějí bát neznámého prostředí.
„Zkouší se přechod ze světla do tmy a naopak, různá místa jako sklepy, půdy, ale i reakce v prostředí s rušivými vlivy jako ulice, nádraží nebo tovární provoz,“ doplňuje Vítek.
Specialista na pachy je naopak kliďas s výtečným nosem a výdrží. Zatímco u výběrového řízení musí „jen“ najít svou hračku ve vozidlech nebo místnostech, nebát se až třímetrových výšek, ve výcviku mu psovod začne pokládat do stopy látky jako drogy nebo výbušniny.
„Na začátku se učí napachování. Na to máme takzvané komíny, což jsou podlouhlé truhlíky s přihrádkami a v nich i falešné látky, třeba piškoty nebo jiné věci. Pes se naučí, aby na povel hledal jen to, co chceme. Potom po látkách pátrá v prostoru, třeba v autech,“ vypráví Dam. Takových aut mají v Grabštejně několik, od starého náklaďáku přes dodávky až po felicie. „Jsou to vyřazená auta. Až budou moc napachovaná, přivezou se jiná,“ dodává Vítek.
Pes stojí od 40 tisíc výš
Výcvik je postupně stále náročnější, metody se mění, předměty se schovávají, třeba zahrabávají do písku, psi se učí i ve směsích různých pachů například v továrnách. „Komíny“ si vozí kynologové i na mise – jiné místo znamená odlišné pachy. „Tam pak zakládáte pachy, které pes zná, a také ty nové. I když je pes na misi, nic pro něj nekončí,“ říká Petr Dam.
Ve spodní části historického areálu Grabštejna mají vojáci asi sedmdesát psů. Vlastní chovatelskou stanici jako policie ovšem nemají. Vykupují jen od soukromých chovatelů. Jenže sehnat kvalitního zdravého psa s výbornou povahou není jednoduché. Chovatelé nadějná štěňata prodávají za vysoké částky raději do zahraničí, nebo si je nechají pro svou kariéru ve sportovní kynologii.
Dobrý pes je velmi drahé a ceněné zboží. „Obecně se částka za vykupovaného psa pohybuje od 40 do 50 tisíc, ale může být i vyšší a odvíjí se od vycvičenosti psa,“ upřesňuje mluvčí armády Magdalena Dvořáková.
