Napříště by provozovatel vozidla měl zodpovídat za veškerý jeho provoz a byl by povinen poskytnout informace potřebné pro určení totožnosti řidiče, který řídil vozidlo v době spáchání dopravního přestupku. Pokud by to odmítl říci, bude se mít za to, že přestupek spáchal on – se všemi důsledky s tím spojenými.
S pojmem osoba blízká pracuje i trestní zákon, který rozlišuje trestné činy, které musí každý, kdo se hodnověrným způsobem dozví o jejich spáchání, oznámit, a tyto trestné činy rozděluje na ty, které musí být oznámeny v každém případě, i když jde o osoby blízké, a ty, které oznamovány být nemusí v případě, že by oznamovatel uvedl osobu blízkou v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.
Jestliže stát toleruje, aby v případě osob blízkých, pomineme-li nejzávažnější trestné činy, neplatila oznamovací povinnost, bylo by nelogické, aby tato oznamovací povinnost platila v případě jednání mnohem méně závažných a společensky nebezpečných. Připomínám, že oznamovací povinnost není ani u vraždy spáchané osobou blízkou.
Chápu, že změna přestupkového zákona by ulehčila práci těm, kteří dopravní přestupky projednávají. Totéž by však platilo i v případě vyšetřování trestných činů, které spáchaly osoby blízké. Stejně tak jako nic nebrání orgánům činným v trestním řízení, aby objasňovaly trestné činy spáchané osobami blízkými, nic nebrání správním orgánům, aby objasňovaly přestupky spáchané týmž okruhem osob.
Ostatně Nejvyšší správní soud už několikrát rozhodl, že úřady projednávající přestupky nemusí automaticky řízení skončit, ale mohou způsoby stanovenými v zákoně prokázat, kdo se přestupku skutečně dopustil. Je to sice obtížné, ale na druhou stranu to odpovídá našemu právnímu řádu.
Provozovatel motorového vozidla odpovídá za to, že vozidlo půjčuje osobě mající řidičské oprávnění, jejíž zdravotní stav řízení motorového vozidla umožňuje, není pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek apod. Rozhodně však nemůže odpovídat za to, jestli dotyčný se nedopustí nějakého dopravního přestupku, jako je překročení povolené rychlosti, nesprávné parkování apod.
Vyloučení poukazu na osobu blízkou by mohlo vést i k narušení rodinných vztahů. Lehko si dovedeme představit, že provozovatel vozidla i osoba blízká se mohou ocitnout v situaci, kdy jim bude v důsledku postihu odebrán řidičský průkaz pro ztrátu stanoveného počtu bodů nebo s ohledem na jejich finanční situaci.
Dovoluji si též podotknout, že nesprávné parkování tolik neohrožuje bezpečnost silničního provozu jako například překračování povolené rychlosti nebo řízení pod vlivem alkoholu. U těchto nebezpečných a zdraví a život ohrožujících jednání by možná bylo účinnější obranou zabavování vozidel, kterými byl přestupek spáchán.
Byl by to sice postih značně citelný, ale je třeba si uvědomit, že pro řadu lidí pokuta v řádech tisíců nic neznamená, a uvažuje-li se o tom, že se odebrané body budou moci opět získat absolvováním řidičského kurzu, je to opět jen otázkou peněz.
