Před očkovacím centrem na Hlavním nádraží v Praze se v pátek začaly tvořit...

Před očkovacím centrem na Hlavním nádraží v Praze se v pátek začaly tvořit fronty. (22. října 2021) | foto:  Petr Topič, MAFRA

KOMENTÁŘ: Od epidemického zoufalství k naději. Očkování je altruismus

  • 148
Je příliš brzo na porcování medvěda, protože epidemie navzdory prognózám už popáté sílí a není jasné, který pohled na její zkrocení se ve finále ukáže jako nejsprávnější. Už teď je ale potřeba pojmenovat a korigovat pnutí, jež ve společnosti sílí, a připravit si půdu pro budoucí smír, píše ve svém komentáři ředitel základní školy a spisovatel Jan Jícha.

Jak se množí zprávy o přísných restrikcích proti neočkovaným v jiných zemích, začíná být zřejmé, že ani u nás vysoké proočkovanosti po dobrém nedosáhneme. Zatím vychází pouze metoda zděděná z minulých dob: když se něco nového zakáže, objeví se určité množství lidí, pro něž je to z hlediska kvality života důležitější než zůstat neočkovaný, a stoupnou si do fronty.

Jen malá část z nově rekrutovaných má ke svému rozhodnutí zdravotní či obecně prospěšné důvody, spíš to dělají proto, aby měli pokoj, a z jejich argumentace čpí nepříjemná pachuť normalizace. Postupně je tak možné okrájet svobody třeba po vzoru Rumunska, kde už neočkovaní nesmějí v noci ven, nebo Čečenska, kde vakcinační komanda vpadají lidem do bytů, a pokračovat v tom tak dlouho, až vznikne nikoli nepočetný antivaxerský disent, pro nějž je z různých důvodů vakcína tak naprosto nepřijatelná, že se uchýlí do ilegality nebo do exilu. 

A máme zkušenost, že takový režim není ani dobrý, ani na dlouho. Ostatně ve společnosti, kde občan musí pochopit a odsouhlasit podmínky e-shopu, kliknutím akceptovat cookies či podepsat, že škola smí vystavit výtvor jeho dítěte na nástěnku, působí představa o novém povinném očkování vpravdě byzantsky.

Povinné očkování by bylo z lékařského hlediska ideální, tvrdí Kubek

Zavilí odpůrci vakcinace naproti tomu sledují (a sdílejí) jakýkoli náznak toho, že tato metoda nefunguje, nebo ne tak dobře, jak se předpokládalo, a tetelí se radostí nad každým rozhovorem či statistikou, které nabourávají oficiálně proklamovanou strategii. Část z nich užívá sarkastický až agresivní slovník a netají se radostným očekáváním, jak to brzy natřou všem, kdo ve vakcinační humbuk uvěřili.

V Portugalsku poslechli, v Dánsku uvěřili

Obě tyto extrémní polohy, totalizující i anarchistická, musí nutně ustoupit životaschopnému střednímu proudu, který je ochoten se domluvit a mimo jiné také vnímat skutečnost ve všech odstínech a v plném kontextu. Fakta hovoří jasně – v Portugalsku či Dánsku je obří proočkovanost a covid je prakticky pryč.

Skandinávie už nechce restrikce. Věří očkování, i když nakažených přibývá

V prvním případě se o to zasloužil admirál s neposkvrněnou pověstí, ztělesňující národu dávnou tradici námořní supervelmoci, a hle – vítězstvím nad epidemií je z malé země opět velmoc. Ve druhém případě funguje historický a nikdy nezklamaný návyk obyvatel věřit tomu, co říká vláda. 

Jan Jícha je učitel češtiny, ředitel školy, spisovatel i písničkář.

Jan Jícha

Připomeňme třeba nařízení z doby první světové války, kdy vládní výživový poradce Mikkel Hindhede během blokády Dánska doporučil drasticky redukovat stavy prasat a masného i mléčného skotu a soustředit zemědělství na skutečně potřebné základní potraviny. Tímto nepopulárním rozhodnutím jednak odvrátil akutní riziko hladomoru, a jednak jako nezamýšlený vedlejší efekt až do konce války dramaticky poklesla všeobecná nemocnost Dánů. Není proto divu, že když dnes tamní autority vyhlásí „dobrovolné, prospěšné a bezpečné“ očkování, nemají občané problém se jejich pokynem masově řídit.

Šicí stroje ukázaly, že si poradíme sami

My však máme tradici přesně opačnou – vlády, které vesměs přinesly buď očekávání a zklamání, nebo rovnou zklamání. Manipulací a mlžení v souvislosti s covidem už bylo také dost a český národ si hned na jaře 2020, kdy zasedl k šicím strojům, potvrdil pravdu, že bez vlády to zvládne líp. Od té doby si naši představitelé reputaci nikdy nenapravili a chvályhodná potřeba kritického hodnocení jejich výroků a postupů dostala u značné části společnosti vulgární podobu automatického zpochybňování čehokoli, co z jejich směru přijde, a důvěry v libovolný jiný zdroj informací, od názorů odborníků, jimž veřejnoprávní média nedávají prostor, až po stupidní řetězové zprávy o tom, že „vakcína způsobuje neplodnost na tři generace dopředu“.

Jak spor pokračuje, oba tábory se barikádují na svých pozicích a je zřejmé, že pokud se nová vláda přikloní radikálně k jedné nebo druhé straně, nastane řežba (ta už nyní probíhá na sociálních sítích). Proto je nutné právě teď, kdy zdaleka nemáme všechno za sebou a čeká nás ještě dost covidových tragédií, myslet na tu dobu po epidemii, kdy bude zase potřeba vycházet spolu v míru. 

Zatímco po katastrofách shůry, jako jsou povodně nebo tornádo, se umíme fantasticky sjednotit, vnitřní katastrofa typu epidemie z nás dělá nepřátele a dosud nikdo nepřišel s přesvědčivým receptem, jak z boje proti viru neučinit zároveň boj bratrovražedný. V soukromých debatách se obě strany dopouštějí argumentačních faulů, vzájemně si popírají inteligenci či jiné obecně lidské hodnoty a jejich diskuse se nezřídka točí kolem axiomu, že protistrana zkrátka není dost chytrá (informovaná, vzdělaná, osvícená…) na to, aby si myslela to samé co já.

Po prodělání covidu se naočkujte, prosí Vojtěch. Je to nejlepší imunita, říká

Očkování zachraňuje životy a přispívá k rychlejšímu návratu do normálu, takže každý, kdo se nechává očkovat, činí kromě vlastní ochrany také altruistický krok pro blaho všech, a pro mnohé nerizikové je tento druhý efekt dokonce důležitější než první. Očkovat se (a dodržovat hygienická opatření) neznamená stát se ovcí, ale zaujmout dle dobrého svědomí zodpovědný postoj k situaci, která je pro nás všechny nová.

Zároveň funkčnost vakcín je omezená, tudíž je před námi reálný scénář dalších přeočkování jednou za půl roku, a jejich dlouhodobé vedlejší účinky neznámé, takže lze chápat zdrženlivost lidí, pro něž je výhled na celoživotní zdraví zásadnější než překonání aktuální mizérie. Neočkovat se neznamená být hlupák, sobec nebo rebel, ale zaujmout dle dobrého svědomí zodpovědný postoj k situaci, která je pro nás všechny nová.

Brutální fotky umírajících v covidáriích? Vláda spustí novou kampaň

Staré strategie jsou na hraně svého potenciálu, hrozí nenávist a boj. Nová vláda, kromě ukončení rozeštvávání občanů, by měla přijít s něčím novým. Např. provést masivní průzkum toho, co spojuje životní styl lidí, kteří prodělali covid bezpříznakově, případně s ním i ve vysokém věku úspěšně zabojovali. Aktuálně nemocným už to možná nepomůže, ale nám ostatním by to mohlo ukázat cestu od deziluze a zoufalství směrem k naději a přesměrovat ohnisko úvah od tématu, jak nejlépe zničit své covidové odpůrce, k tomu, jak s nimi zase nalézt společnou řeč.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video