Pacienti v Ústřední vojenské nemocnici si již třetím rokem mohou být prakticky jisti, že dostanou správnou medikaci. Díky projektu elektronické evidence podání léčiv sestry před podáním léku pomocí čtečky ověřují, že skutečně dávají správný lék příslušnému pacientovi.
„Principem je, že sestra v okamžiku podání léčiv sejme elektronickou čtečkou pacientův jedinečný čárový kód umístěný na náramku zápěstí ruky, dále svůj kód a kód podaného léku. Je tak přesně zaznamenáno kdy, kdo, komu a co podal, čímž se naprosto minimalizuje pochybení při podání ordinovaných léků,“ popsala náměstkyně ředitele pro nelékařské zdravotnické profese a řízení kvality zdravotní péče Ústřední vojenské nemocnice Lenka Gutová.
„Cílem bylo zabránit záměně pacientů a záměně podávaných léčiv,“ vysvětlila Gutová. „Pomocí IT technologií máme přehled o tom, jaké máme zásoby napříč celou nemocnicí. Na každém pracovišti jsou příruční sklady léčiv a domnívám se, že jsme jedinou nemocnicí, která má přehled o tom, co se děje s léčivy poté, co jsou expedována z nemocniční lékárny,“ doplnila. Projekt podle Gutové pomohl snížit skladové zásoby léků na polovinu, ÚVN tím podle ní ušetří 300 tisíc korun měsíčně.
Do preventivních bezpečnostních opatření se pouštějí i další nemocnice, častá jsou například proti pádu pacientů. Podle údajů Světové zdravotnické organizace se ve světě v průměru až jednomu pacientu z deseti uškodí během poskytování zdravotní péče. Prevence je proto podle ministerstva zdravotnictví stále potřebnější.
Chyby jsou drahé
„Bohužel těch rizik, která se v nemocnicích vyskytují, je celá řada,“ nastínil náměstek pro legislativu a právo Radek Policar. „Bezpečí pacientů je nezbytností pro zdravotnické systémy kdekoli na světě. Chyby jsou drahé, jak pro pacienta, tak pro systém,“ doplnil Policar. Celkové náklady na chyby při poskytování péče podle něj ročně dosahují celosvětově až 42 miliard dolarů (v přepočtu přes 900 miliard korun).
„Jsou tu různé léky a chemické látky, které jednomu pacientu pomohou, ale nesprávnému pacientovi nebo v nesprávné koncentraci mohou ublížit, až usmrtit,“ přiblížil Policar jeden z možných problémů. Oslabený pacient může podle něj také snáze podlehnout infekcím, které se v nemocnicích vyskytují. „Občas dochází k tomu, že se odoperuje orgán na jiné straně, to může být u ledvin, nebo je to zákrok, který se bude dít na nesprávném prsu,“ doplnil další riziko Policar.
Také však podle něj může v nemocnicích dojít i k pádu či ke vzniku proleženin u hospitalizovaných pacientů.
Náramky a dvojí kontrola
„Mezi opatření, která předcházejí rizikům při poskytování zdravotní péče v nemocnicích, patří například systém identifikace pacientů, hygienická opatření či prevence pádů a úrazů. Kromě toho je také důležité zapojení pacientů a posílení jejich aktivní role v léčbě,“ popsal Policar.
„Ty modely, jakými označovat pacienta, jsou různé. Je logické, že čím kvalitnější označení je, tím je menší riziko, že se to opatření třeba setře,“ doplnil náměstek ministra Roman Prymula. V kontextu označování pacientů vyzdvihl náramky, jako prevenci záměny léků pak dvojí kontrolu.
„Prevence záměn pacientů a zejména u operačních zákroků na párových orgánech musí být jednoznačná identifikace, na které straně tento zákrok musí být proveden. I v Česku jsme měli dokumenty o tom, že ne vždy se to podařilo,“ doplnil Prymula.
V roce 2012 ministerstvo zdravotnictví definovalo osm Rezortních bezpečnostních cílů, které musí nemocnice dodržovat. Patří mezi ně například bezpečná identifikace pacientů, prevence pádů či zavedení optimálních postupů hygieny rukou.
