Je to, co dělá Marek Dalík, konfliktem zájmů, nebo ne? A ohrožuje to pozici premiéra Topolánka? Odpověď není jednoduchá.
Všeobecně ctěná manželka Václava Klause Livia zasedala v představenstvu státních podniků v době, kdy byl její muž premiérem. Tvrdila, že je tam jakožto známá ekonomka. To jistě byla pravda.
Na druhou stranu dávat výplatu ženě nejmocnějšího muže v zemi sotva mohlo nějaké firmě škodit. Etický problém však Klause neohrozil.
Naopak okázalé podnikání manželky Stanislava Grosse Šárky notně přispělo k jeho trapnému pádu. Sice si ve Sněmovně pochvaloval, jak je jeho žena přičinlivá a vydělává víc než on, ale triky s nemovitostmi, navíc ve společenství s majitelkou nevěstince, byly pro koaliční partnery příliš.
Komunističtí poslanci Ransdorf a Filip (dnes předseda strany) prodali lokomotivy do Vietnamu a stržili prý slušnou provizi. Konflikt zájmů v tom nevidí, konali jen svou práci.
Naopak Miroslav Macek musel odstoupit z funkce místopředsedy ODS, když vyšlo na povrch, že dostal deset milionů korun coby poradce při privatizaci České spořitelny.
Nevděčné povolání
Oddělit moc a peníze je nadmíru těžké. Když do politiky vstupuje relativně chudý člověk, jako byl Stanislav Gross, je v podezření, že se chce zabezpečit. Pokud dělá politiku boháč, vyčítá se mu, že pracuje pro své firmy, nikoliv pro svou zemi – to byl případ italského premiéra Berlusconiho.
Byl trvale pod palbou ze dvou důvodů. Jednak proto, že mu jeho mediální veleříše (byť se jí formálně vzdal) dělala volební kampaň. A druhak proto, že díky politické moci dokázal zastavit žaloby vznesené kvůli korupci v jeho velkopodnikání.
O jiném superpolitikovi, Jacquesu Chirakovi, se říkalo, že se drží prezidentského křesla zuby nehty jen proto, aby zabránil vyšetřování krádeží na pařížské radnici, kde byl starostou. Jeho nejbližší politický spojenec byl za ně odsouzen, Chiraka chránil a zachránil lesk prezidentského úřadu.
V činné službě jiní politici vypadají jako lilium, ale po odchodu se vybarví. Gerhard Schröder, když skončil s premiérováním, stanul v čele německo-ruského konsorcia, které buduje ropovod. Ten, který pan Schröder ještě v roli kancléře prosazoval.
Ivan Kočárník, hned co se poděkoval jako ministr financí, naskočil do vysoké funkce v České pojišťovně. Ano, v té, kterou pomohl přihrát zdejšímu nejúspěšnějšímu podnikateli Kellnerovi.
Konflikt zájmů
Jsou země, kde si na střet zájmů nehrají. Kdo má politickou moc, má i ekonomickou. Ázerbájdžán je soukromým vlastnictvím rodiny Alijevů, Kazachstán Nazarbajevů. Rodina srbského prezidenta Miloševiče přišla k miliardám. Miliardářem je údajně i kubánský diktátor Fidel Castro.
Morální imperativ západních společností je jednoznačný: Jakékoliv majetkové výhody plynoucí z politické funkce považuje za nepřípustné. Každý však ví, že praxe je jiná.
A záleží na rovnováze sil a trochu na náhodě: Berlusconi zřejmý konflikt zájmů ustál, nadaný Blairův ministr Blunkett musel odejít kvůli špatně vybrané chůvě. Případ, kdy kariéru premiéra ohrožuje podnikání jeho "podržtašky", je ojedinělý – to není manželka ani příbuzný.
Jenže problém není v Dalíkově podnikání. Hledá se odpověď na tyto otázky: 1. Opravdu levičáci Melčák a Pohanka, které Dalík přesvědčoval, přešli na Topolánkovu stranu nezištně? A nejsou teď placeni právě oněmi zakázkami od státních společností?
2. Opravdu dostal Topolánek přibližně tři miliony jako vyrovnání z firmy VAE košer, nebo Dalíkovou zásluhou?
3. Není premiér na svém poradci závislý? Pokud nás tyto otázky nechají chladnými, přejme panu Dalíkovi jeho zisk. Pokud zaváháme byť nad jednou, křeslo premiéra se třese.
