Jak jste se dostal od výuky první pomoci a dalších zdravotnických kurzů a odborností k práci maskéra?
Umění maskéra poranění u mě vznikla s potřebou soběstačnosti při realizaci vlastních vzdělávacích projektů. Asociace dobrovolných záchranářů ČR od prvopočátku organizovala metodické cvičení SOS Extreme, kdy se soutěžní formou snažila vzdělávat studenty zdravotnických škol, složky IZS (Integrovaný záchranný systém, pozn. red.) a další na reálně připravených modelových situacích.
Krev, škrtidla a hromada zraněných. Armáda cvičila záchranu v podmínkách boje |
Takže tady to vše začalo?
Ano. Zde vznikla ta pravá potřeba ponořit se do technik vytvoření reálného poranění. Dále už to bylo jen o desítkách hodin zkoumání, sezení u internetu, zkoušení nových technik a materiálů na sobě a blízkých a následná aplikace při zážitkových kurzech, ukázkách práce maskérů na dětských dnech a samozřejmě již na zmíněném cvičení SOS.
Prvopočátkem tedy bylo zážitkové vzdělávání?
I tak se to dá říci. Práci pro IZS bereme jako jistou povinnost a snažíme se jim být nápomocni při jejich nelehkém zaměstnání. Vzhledem k tomu že se jako vzdělávací a výcvikové středisko věnujeme zážitkovému vzdělávání, organizujeme SOS Extreme, objíždíme desítky preventivních akcí pro veřejnost, jsme se složkami IZS takřka v neustálém kontaktu. Nejvíc provázaní jsme nejspíš s Krajským ředitelstvím PČR Středočeského kraje.
Jak tyto policisty vzděláváte, co si z kurzů odnášejí?
S jejich pořádkovou jednotkou, ale i řadou dalších složek, včetně hasičů spolupracujeme na vzdělávání předurčených zdravotníků, pomáháme s realizací testu odolnosti (extrémní závod pořádkových jednotek, pozn. red.), s realizací výcviků, spolupracujeme na preventivních projektech pro veřejnost. Za to máme i řadu ocenění.
Lukáš Tláskal při práci na maskování střelného poranění
A co armáda?
Naše spolupráce s AČR je datovaná k prvním rokům naší činnosti. Centrum letecké záchranné služby Plzeň Líně nám v počátcích realizace cvičení SOS propůjčilo odbornou garanci. Díky osobním vazbám s kolegy z řad vojenských lékařů, jsme několikrát pomáhali s realizací modelových situací v centru biologické ochrany (CBO) v Těchoníně, účastnili jsme se cvičení Civil and military cooperation, kde se veřejnosti a médiím demonstroval zásah a kooperace složek IZS u pacienta s vysoce nakažlivou nákazou.
Co se dá maskovat u pacienta s nákazou?
Zde jsme měli za úkol namaskovat pravé neštovice. Pro televizní reportáž o CBO Těchonín jsme maskovali hemoragickou horečku Ebola. V posledních dvou letech jsme rozjeli spolupráci s centrem simulační medicíny v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Zde máme tu čest být při realizaci kurzů Extended combat medical skills. Na závěrečné situaci Mascal (hromadný příjem raněných, pozn. red.) se podílíme jako maskéři, částečně jako instruktoři a poskytujeme naše vybavení pro nouzové zázemí.
Když si armáda objednává vaše služby, jak vypadá zadání?
Zadání od armády, například z 13. dělostřeleckého pluku, je zpravidla velmi komplexní, mnohostránkové. Popisuje nejen poranění, ale i chování, lokalitu, po čem úraz nastal. Je velmi důležité se zadání držet. Celý scénář má totiž návaznost na další kroky při řešení situace a každý zraněný není statický. Jeho stav musí přímo reagovat na nasazenou terapii, transport, chyby. Vždy platí, že jeden figurant, jeden instruktor.
Ranění, která se na figuranty namaskují jsou tvořeny ze silikonu, ale i těsta.
Je něco, co namaskovat nelze?
Bohužel neumíme reálně namaskovat nestabilní hrudník, neanatomické postavení těla nebo hluboké střelné poranění. To už je na instruktorovi, aby informace doplňoval, nebo dal k dispozici simulátory pro dané úkony. Celé situaci samozřejmě předchází briefing figuranta, instruktora a maskéra. Je třeba si vše projít, dát figurantovi instrukce jak se má chovat a reagovat. Je dobré poznat i fobie figurantů. Abychom na jeřáb nedali někoho, kdo má panickou hrůzu z výšek a na loďku někoho kdo neumí plavat.
Jak reagují figuranti? Podle vašeho vyprávění to zní opravdu dramaticky.
Zažil jsem i nutnost přerušení situace, kdy se figurant prostě bál, nebo byla obava o zdraví figuranta při ošetřování cvičícími. Nepříjemné je pak špatné počasí, kdy vám figurant leží v zimě, na dešti, v umělé krvi. Na to zadavatel zpravidla moc nemyslí. Na to musíme myslet my a starat se alespoň v rámci možností o jejich komfort. S tím souvisí i odolnost samotného maskovaného poranění. Bohužel nejsou nezničitelná. Trpí samotným ošetřením, trpí deštěm, krví, potem. I to musíme probrat se zadavatelem.
Čeští záchranáři učí zdravotníky na Ukrajině bojovou medicínu |
Můžete uvést příklad opravdu náročného maskování, které vám dá zabrat?
Typický příklad je masivní krvácení v třísle. Extrémně namáhané, neustále prolévané krví a v ne úplně příjemném místě. Ideálními jsou pro nás nácviky jedné situace. Připravíme, přijde jedna skupina, ošetří a je konec. Horší jsou pak skupinové výcviky, či soutěže. Zde máte figuranta s jedním poraněním celý den a ošetřuje se třeba i patnáctkrát. Pokud jako maskér realizujete cvičení jako je SOS, máte na trati, která měří dvacet kilometrů dvanáct modelových situací, třeba i dvacet figurantů a jsou tam i šestnáct hodin.
Takže to je to nejhorší?
Nejhorší zadání jsem si však na sebe vymyslel já sám. Hromadná nehoda aut v tunelu, včetně převráceného autobusu a zablokování vězeňské eskorty. Celkem 120 figurantů včetně dětí po dobu osmi hodin. Čtyři měsíce příprav, angažování špiček z IZS. Muselo se myslet na každý možný krok soutěžících, vše podléhalo přísné režii. Pro takové úkoly spolupracujeme i se špičkovým pyrotechnikem. Takže dým, plameny, křik, krev. Z té situace mrazilo a asi bych jí nechtěl zažít naostro z pohledu záchranáře.
Kdo vám radí, jak to má vypadat, aby to bylo realistické?
Zkušenost, představivost, zadavatel a Google. Zdrojů je hodně a většinu poranění znám z reálu. Umíme snad všechny úrazové stavy, dělali jsme pravé neštovice, ebolu, otravu organofosfáty, poleptání chemikáliemi. Když je čas, tak děláme i masky na halloween. Vždycky je tam znát, že to není reálné, většina cvičení má působit víceméně na efekt. Detaily řešíme například u natáčení příruček první pomoci nebo při focení detailu.
Musím rozhodovat hned a v klidu. Střelbu kolem si nepřipouštím, říká lékařka Höschlová |
Je potřeba mít zdravotnické vzdělání k tomu, abych byl dobrým maskérem?
Určitě ne, řekněme, že je to výhodou. Zdravotníci to mají možná o chlup snadnější, znají anatomii, vědí, jak vypadají zranění, jak funguje tělo. Někdy máme jen zadání poranění a z toho je třeba odvodit chování figuranta. Velmi důležitá je pak představivost nebo znalost materiálů, se kterými pracujeme, abychom odhadli jejich chování, výdrž, flexibilitu. A určitě neuškodí herecké dovednosti, abychom mohli figurantovi ukázat, jak se vžít do role. To je ostatně asi to nejdůležitější a možná i dost vzácné. Figurant beze studu s hereckými schopnostmi.
Takže mít herecké vlohy je výhoda. A kde berete inspiraci jak a čím figuranty namaskovat?
Materiály vycházejí ze známých příruček pro maskéry poranění. Potravinová barviva, medová krev, odpalované těsto. To je základ, se kterým každý maskér poranění dělá. My jsme však byli nuceni jít dál. Pokud udělám z těsta ránu, oschne, odpadá, nedá se s tím moc pohodlně hýbat, nevhodné na velké plochy. Navíc aplikuji první ošetření a pro další skupiny nic nezbude. Takže zase přišel na řadu internet a hledání moderních materiálů na bázi silikonu, gumy, latexu.
To zní jako kuchařská show, než maskování.
(smích). Ano. Používají se různé kombinace a samozřejmě velmi důležitá je i finanční náročnost. Určitě si nemůžeme dovolit pracovat s materiály, které stojí v řádech tisíců. K tomu potřebujete různé typy krve, řídké, husté, jedlé, s reálným efektem schnutí. Něco si vaříme, něco kupujeme. No a v neposlední řadě líčení. Máme palety s líčidly, jejichž cena by zaskočila nejednu vizážistku. Teď se navíc učíme aplikovat i airbrush.
Maskéři používají různé prostředky, včetně silikonových atrap. Některé si i vaří, či pečou.
Zmínil jste i rozsáhlou techniku, včetně sanitek, stanů a dalšího vybavení. To lze ufinancovat z podobných ukázek a asistencí při cvičeních armády a IZS?
Vzhledem k tomu, že činnost naší organizace je dobrovolnická, děláme ji při normálním zaměstnání. Objednat školení u nás si však může v podstatě kdokoliv. Nejen, že se něco naučí, ale finance, které do vzdělání vloží, opět fungují pro ty dobročinné aktivity, které děláme. Nejsme v ničím rozpočtu, nedostáváme granty, dotace. Jediným naším ambasadorem je obec Vestec a její pan starosta, který nám před sedmi lety obrovsky pomohl s prostorem pro vytvoření zázemí. Bez něj bychom to asi nezvládali v takovém rozsahu.
Podobné ukázky dělá i Červený kříž. Konkurujete si, či spolupracujete?
Určitě je to o lidech, ale oni jsou chráněni vlastním zákonem, vše mají výrazně jednodušší. Jejich roční rozpočet jen na vedení a administrativní zabezpečení by nám stačil na několik let. Navíc, když chtějí sanitku, nebo prostory, mají je hned. I uniformy a další výbavu mají z grantů.
Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že závidíme. Určitě jsme pyšní na to, kam jsme se dostali vlastní pílí, z vlastních, naspořených a vydělaných peněz a především pak i tvrdou dřinou.
