Jak dopadne konec uhlí na Česko, si v posledních letech nechávají v rámci různých studií zpracovávat úřady i ministerstva. Naposledy si právě resort místního rozvoje v druhé polovině května nechal zpracovat další analýzu, která má popsat dopady budoucího odklonu od uhlí.
V ní se má vyčíslit, o kolik peněz přijdou veřejné rozpočty kvůli nevybraným daním, hornickým poplatkům a dalším výnosům z těžby. Kromě toho chce vědět, kolik lidí přímo přijde o práci a jaké bude mít odklon dopady pro na uhlí navázaný byznys.
„Případová studie bude obsahovat model postupného útlumu pro roky 2025 a 2033,“ píše se v zadání analýzy, kterou zpracovává společnost BeePartner a navazuje na činnost Uhelné komise, poradního orgánu vlády.
Konec uhlí se v Česku dotkne tří krajů - Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého. Každý z nich se na něj připravuje. Kraje jsou například zapojené do evropské platformy pro uhelné regiony v transformaci - Platform for Coal Regions in Transition. Zároveň jsou součástí Programu RE:START, který představuje strategii hospodářské restruktualizace krajů. V rámci ní se každé dva roky aktualizují Akční plány.
Právě k této aktualizaci má sloužit zadaná analýza. „Bude díky ní možné lépe navrhovat případné opatření pro vybrané segmenty, na které současná situace dopadá nejvíce a také poskytne vstupní informace pro výše uvedenou aktualizaci strategického rámce,“ uvedla mluvčí ministerstva Veronika Hešíková.
Konec uhlí jako příležitost
Česká vláda potvrdila, že chce uhlí definitivně opustit do roku 2033. Prostředků na transformaci uhelných regionů má přitom dostatek. A to díky Evropské unii, například z Fondu spravedlivé transformace budeme v dalších pěti letech čerpat přes 43 miliard korun. Celkově můžeme z EU získat na klimatická opatření až 800 miliard.
„Je dobře, že má česká vláda plán odklonu od uhlí, datum ale není všechno. Potřebujeme vědět, jak toho dosáhneme, aniž bychom zároveň vytvořili energetiku závislou na fosilním plynu či spalování biomasy ve velkém. V následujících letech potřebujeme celou škálu opatření, která odstraní bariéry rozvoje obnovitelných zdrojů,“ komentovala pro iDNES.cz analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Kristina Zindulková.
Energii nejde sdílet. Češi chtějí zelená řešení, chybí zákon i podpora státu |
Právě obnovitelné zdroje mohou představovat most od uhlí i z hlediska zaměstnanosti. Analýza, kterou zpracovala AMO, ukázala, že s koncem uhlí sice v Česku zmizí asi 25 tisíc pracovních míst, zároveň by ale instalace obnovitelných zdrojů v kombinaci s energetickými úsporami, například zateplováním budov, mohly vytvořit daleko více nových pracovních pozic.
„Energetická transformace bude mít tedy pozitivní vliv na zaměstnanost,“ konstatuje analytička Zindulková. Toho si jsou vědomy i samotné kraje. Moravskoslezský kraj odhaduje, že přechod na bezuhlíkovou a digitální ekonomiku se dotkne celé řady odvětví a v příštích deseti letech může zasáhnout až 140 tisíc pracovních míst.
„To neznamená, že všechna zaniknou, ale budou se zásadně měnit. Nová místa budou vznikat. Při správném uchopení to není primárně hrozba, ale příležitost,“ popsala pro iDNES.cz mluvčí Moravskoslezského kraje Nikola Birklenová.
Kraj podle ní připravuje a už zahajuje masivní program vzdělávání a poradenství pro pracovníky zejména v odvětvích ocelářství a zpracování kovů, energetiky a automobilového průmyslu.
Jednotlivé kraje si v návaznosti na vládní dokumenty a dotační programy připravují vlastní strategie. „V rámci mechanizmu pro spravedlivou transformaci zpracoval Moravskoslezský kraj transformační plán MSK 2020 – 2030, který obsahuje 8 programů směřujících k přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství ve vazbě na Zelenou dohodu,“ doplnila Birklenová.
Kraj rovněž zřídil Moravskoslezské energetické centrum, organizaci, která například řeší způsoby, jakými budou uhelné zdroje pro výrobu tepla obyvatelům, nebytovému sektoru a průmyslu nahrazeny, a navrhuje scénáře zabezpečení dodávek tepelné energie.
V Ústeckém kraji zase na jaře ve všech okresech proběhly worshopy pro podnikatele s cílem informovat o tom, jak čerpat dotace z evrospkých zdrojů. „Ústecký kraj připravuje svůj strategický projekt Transformační centrum ÚK, které bude sloužit jako centrum podpůrných služeb pro celkovou transformaci,“ doplnila mluvčí kraje Magdalena Fraňková.
Zapojení veřejnosti
Podle analytičky Zindulkové úkol státu při transformaci spočívá ve dvou krocích. Jednak zmapovat, jaké dovednosti a preference mají současní zaměstnanci uhelného sektoru. Ti totiž z části mohou současná zaměstnání vykonávat i v nově vytvořených odvětvích. „Zjednodušeně, účetní z uhelné elektrárny může být stejně dobře účetní u firmy instalující větrníky,“ konstatuje Zindulková.
Stát má dále podpořit udržitelná odvětví a rekvalifikovat zaměstnance, kteří nemohou vykonávat dosavadní profesi jinde. „Kromě toho musí existovat i možnost odejít do předčasného důchodu a zachovat si přitom důstojnou životní úroveň,“ doplňuje odbornice.
Vodík jako výzva století. Ústecký kraj má plán přechodu k prvku budoucnosti |
Objevují se hlasy, že stát vhodné nástroje pro skutečně spravedlivou transformaci zatím nevyužívá. Podrobnou kritiku přináší například studie platformy Re-set. „Transformace musí proběhnout zdola, tedy úřady se musí nejprve ptát lidí, co konkrétně by potřebovali na daném místě, a z toho má teprve vycházet strategický plán,“ uvádí analytik platformy Josef Patočka.
Česko jde ale dle jeho slov opačnou cestou. Rozdělení dotací se řeší na poslední chvíli a peníze končí v kapsách velkých firem bez zapojení místních a širší strategie. „V ideálním scénáři by měl stát garantovat hladkost a sociální únosnost ústupu od uhlí tím, že lidem dá jasný závazek a garanci, že v dlouhodobé nezaměstnanosti neskončí,“ dodává analytik. Cestu by viděl například skrze dohody státu s hornickými odbory.
Podobné výtky zní i z Evropské komise. Vláda jí předložila plán, jak zamýšlí čerpat prostředky z Fondu spravedlivé transformace. Komise ho ale minulý měsíc vrátila k přepracování, jak informoval Deník Referendum. Česko podle Komise nemá jasný harmonogram ukončení těžby, ani ucelená transformační opatření, mimo to nízké ambice v podpoře obnovitelných zdrojů, otazníky visí i nad některými projekty, které se měly z Fondu financovat.
„Zmíněná kritika je špatně pochopena veřejností a ze strany EK se jednalo o klasické připomínkové řízení, které již spěje do závěrečné fáze a rozhodně nic nenaznačuje, že by mělo dojít k ohrožení zdrojů z Fondu spravedlivé transformace,“ dodává mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Hešíková.
