Městský soud v Praze zaslal stranám rozhodnutí k případu klimatické žaloby. V přelomovém verdiktu rozhodl o tom, že české státní orgány nesnižují emise dostatečně rychle a porušují práva svých občanů. Šedesátistránkové odůvodnění redakce iDNES.cz prošla s pomocí právních odborníků.
„Klima představuje nenahraditelnou hodnotu, na níž závisí nejen osud lidstva, ale také života na této planetě, a které náleží nejvyšší možná míra ochrany,“ píše soud v rozhodnutí.
„Soudní verdikt je z mého pohledu především silným připomenutím toho, že česká vláda by měla začít brát změnu klimatu skutečně vážně,“ komentuje Hana Müllerová, právnička a expertka na klimatické právo.
Soud respektuje dělbu moci a neříká ministerstvům, co konkrétně mají dělat. „Ministerstva jsou ale povinna stanovit konkrétní plán, který zajistí snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990,“ vysvětlil právní teoretik Jan Wintr.
České plány jsou katastrofa pro klima. Chovat se tak všichni, planeta „shoří“ |
Hlavním strategickým dokumentem je nyní čtyři roky stará Politika ochrany klimatu. To ale podle soudu nestačí. Dokonce samotné ministerstvo životního prostředí v jejím posledním vyhodnocením píše, že k dosažení mezinárodních závazku nesměřuje, a ani se ji nedaří z části plnit.
Co rozsudek změní?
Soudní rozhodnutí má mít řádu konkrétních dopadů. Právnička Müllerová vidí cestu především ve dvou oblastech. Jednak by si stát měl stanovit závazný plán s dlouhodobým cílem a k němu vedoucími konkrétními kroky. „Zejména do kdy chce ČR dosáhnout klimatické neutrality, jakou trajektorií bude snižovat emise a kdy chce opustit uhlí,“ uvádí Müllerová.
Dále poukazuje, že klimatická agenda potřebuje centrální řešení. „Druhý problém, který je třeba řešit, je kompetenční roztříštěnost agend v oblasti klimatu mezi několik ministerstev a jejich chybějící koordinace,“ dodává právnička. V zahraničí klima často spadá pod jedno ministerstvo, či pro tyto otázky existuje vládní zmocněnec.
Energii nejde sdílet. Češi chtějí zelená řešení, chybí zákon i podpora státu |
Ředitel projektu Fakta o klimatu Ondráš Přibyla upozorňuje, že stát má řadu nástrojů, jak snížení emisí zajistit. „Stát sice cíle přímo nenaplňuje, to dělají firmy. Avšak může stanovovat regulace a zpřehledňovat prostor, ve kterém pak firmy mohou plánovat dopředu. Může chtít po jednotlivých subjektech, bankách, energetických společnostech, průmyslu a dalších, aby měly jasnou strategii vedoucí k cíli snižování emisí,“ uvádí vědec.
Přibyla dodává, že naplňování verdiktu záleží na státních orgánech. Na místě by podle něj ale bylo začít témě aktivně řešit. Konkrétně například navýšit podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu nebo připravit český automobilový průmysl na transformaci směrem k elektromobilitě.
Stát porušuje lidská práva svých občanů
V rozhodnutí o porušování práv žalobců se soud opřel o Listinu základních práv a svobod. Konkrétně o bod týkající se práva na příznivé životní prostředí.
„Žalobci mají právo žít v klimatických podmínkách umožňujících nerušený výkon životních potřeb člověka, zatímco klimatická změna už nyní přináší například teplotní výkyvy vyvolávající stres z horka nebo větší rozšíření infekčních onemocnění,“ přiblížil verdikt právník Wintr.
Kromě toho podle soudu nemůžeme čekat, než se klimatická krize projeví v plné síle. Je třeba jednat hned. „Osoby mají právo brát se o jakost svého životního prostředí a nemusí čekat, než budou klimatické podmínky natolik nepříznivé, že nebudou umožňovat uskutečnění jejich základních životních potřeb,“ uvádí soud.
Soud s odkazem na princip předběžné opatrnosti rozhodl, že pro porušení lidského práva tak stačí, že se klimatická změna děje, může za ní člověk a stát nedělá dost pro její zastavení.
Ministerstva se brání, že Politiku ochrany klimatu měly v plánu aktualizovat a posílit do konce roku 2023. A to i protože čekají na to, jaké další zákony přijdou z EU. Soud ale rozhodl, že k otálení důvod není.
Snažit se musí všichni, včetně Česka
Právníci se shodují, že verdikt nemá v Česku obdoby. „Rozsudek je přelomový tím, že umožnil žalobcům dovolat se relativně abstraktních mezinárodních klimatických závazků,“ vysvětluje profesor Wintr.
Verdikt částečně vychází z Pařížské dohody. K ní se Česko přidalo v roce 2015. Dohoda sice nestanovuje konkrétní povinnosti pro všechny státy, země ale podle ní musí přijít s vlastní strategií snižování emisí tak, abychom nepřekročil klíčovou hranici globální oteplení 1,5 stupně Celsia.
Svůj cíl snížení emisí o 55 procent oproti roku 1990 si zákonně stanovila Evroská unie sice jako celek. Česko se jím ale musí rovněž řídit. „Městský soud podotýká, že ČR se neúčastní režimu Pařížské dohody pouze zprostředkovaně skrze své členství v EU, ale také samostatně,“ píše se v rozhodnutí.
Argument, že snižovat emise mají především ostatní státy, tak definitivně padá. „Kdyby žalovaní řádně plnili své závazky, klimatická změna by byla mírnější a odvrácení nebezpečné změny klimatu by bylo pravděpodobnější,“ říká soud.
Ondráš Přibyla doplňuje, že zaspání při transformaci na zelené hospodářství nás může bolet zároveň ekonomicky. „Transformace je i záležitostí prosperity, modernizace v jiných státech jede plným tempem, zatímco my jen čekáme, co přijde z Evropské unie,“ uvádí Přibyla.
Soud se státu zastal v případě adaptace – opatření týkající se přizpůsobování změnám klimatu. Ta obnášejí změny v zemědělské produkci, hospodaření v lesích, šetření vody a podobně. V těchto oblastech orgány dle soudu dělají dost a žalobcům nevyhověl.
Žalobu podal loni spolek Klimatická žaloba, který sdružuje 260 občanů. Zpracovávala ji expertní skupina Frank Bold a týkala se čtyř ministerstev – životního prostředí, zemědělství, průmyslu a obchodu, dopravy – a samotného úřadu vlády. Ten byl ale z rozsudku vyňat.
Ministerstva mají nyní možnost podat proti verdiktu kasační stížnost. V minulosti uvedla, že se rozhodnou podle odůvodnění soudu. Redakce iDNES.cz je kontaktovala s dotazem, zda stížnost podají. Do data vydání článku reakce nepřišla.
„Její podání (kasační stížnosti) však nemá automaticky odkladný účinek, ministerstva by tedy neměla s přípravou silnějších klimatických politik a opatření otálet,“ dodává na závěr právnička Müllerová.
