Nejvíce vody potřebují na provoz jaderné elektrárny. Dukovany a Temelín minulý rok spotřebovaly dohromady 85,2 milionu metrů krychlových vody. Na každou kilowatthodinu vyrobené energie je potřeba zhruba 2,7 litrů. Na běžný provoz průměrné české domácnosti je tak potřeba 8 tisíc litrů vody, pokud by brala energii výhradně z českých jaderných gigantů.
Oteplení a s tím spojené ubývání vody v krajině může způsobovat problémy v energetice, jak přiznává i český Národní akční plán adaptace na změnu klimatu. Na vodu náročné elektrárny proto budou mít nevýhodu. V letních měsících bude s rostoucí teplotou potřeba čím dál více chlazení. Český plán dokonce hovoří o možném „kolabování energetických sítí v důsledku nárůstu spotřeby energie na klimatizaci a chlazení“.
Sucho může mít vliv na výrobu energie, kdy nedostatek chladicí vody omezuje produkci elektrické energie, obdobně jako nízká hladina vody v nádržích a tocích omezuje výrobu energie ve vodních elektrárnách.
Národní akční plán adaptace na změnu klimatu
Konkrétní omezení připouští v tomto ohledu i ČEZ. Společnost na svém webu upozorňuje, že se spuštěním nového malého bloku (do 1200 megawatt) v Dukovanech sice problém není, avšak provoz dalšího bloku nad rámec stanovené kapacity by nebyl možný z důvodu územních omezení. Jinými slovy - řeka Jihlava by jej neměla šanci uchladit.
Mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž pro iDNES.cz uvedl, že se o rozšiřování zdrojů vody neuvažuje, jelikož tendr je vypsán pouze na menší blok, jehož provoz by měla Jihlava zvládnout při předpokládaném oteplení o 2 stupně do konce století. Výhodu má oproti Dukovanům elektrárna Temelín. Ta leží na řece Vltavě, kde bude vody dostatek.
ČEZu se daří dlouhodobě vodu šetřit a spotřebu snižovat. Za loňský rok společnost uvádí, že celkově ušetřila 50 milionů metrů krychlových. V jaderných elektrárnách hlavně díky přečišťování a snižování odparu z chladících věží.
Každý sedmý litr vody se ztratí z potrubí. Úspory se zvyšují, pomohou se suchem |
Úspory hrají klíčovou roli, jelikož v krajině bude vody čím dál méně. „Pokles průměrného ročního odtoku vychází zhruba 10-15 procent na jeden stupeň Celsia. Do konce století by tak při oteplení o dva až tři stupně oproti dnešku mohlo téct v řekách o 20 až 45 procent méně vody než dnes,“ popsal poslední odhady Adam Vizina, hydrolog z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.
Nejtemnějším scénářům z hlediska dalšího oteplování a přibývání extrémních such se můžeme do budoucna vyhnout pouze tím, že přestaneme vypouštět do ovzduší další skleníkové plyny. To vyžaduje transformaci téměř všech sektorů ekonomicky, ale i změnu individuálních návyků.
Uhelné a vodní elektrárny v koncích
Problémy se nevyhýbají ani uhelným zdrojům. Většina jich v Česku sice leží na velkých řekách a využívá chladící věže, které mají v suchých obdobích výhodu, několik jich ale sídlí i na menších tocích či mají průtočné chlazení. Snižovat výkon kvůli nedostatku vody musela například tepelná elektrárna v Hodoníně na uhlí a biomasu s průtočným chlazením. Z tohoto důvodu se na místě staví chladící věž.
Doba uhelná se chýlí ke konci v každém případě. Vláda potvrdila, že do roku 2033 všechny uhelné elektrárny odstaví. Jde totiž o největší zdroje emisí skleníkových plynů v Česku, které přispívají ke globálnímu oteplování. Kromě toho mají i nepříznivé dopady na zdraví obyvatel.
Půjde to i bez plynu z Ruska. Uhlí do roku 2033 končí, slibuje vláda |
Největším problémům dosud podle Lukáše Hrábka z Greenpeace čelí v důsledku sucha vodní elektrárny. „V letech 2015 až 2020 jsme zažili největší epizodu sucha v historii a na provozu vodních elektráren se to výrazně podepsalo,“ komentuje Hrábek. Doplňuje ale, že Česko kapacitu vodních zdrojů již téměř vyčerpalo.
To potvrzuje i mluvčí ČEZu. „Hydropotenciál řek je v Česku víceméně vyčerpán a tak s výstavbou vodních elektráren do budoucna nepočítáme. Výjimku mohou mít jen přečerpávací vodní elektrárny, což je však spíše baterie pro uchování energie,“ uvádí Kříž.
Zelená pro obnovitelné zdroje
Solární panely a větrníky mohou mít v tomto ohledu velkou výhodu. „V době změn klimatu je třeba vhodný mix energetických zdrojů a konvenční zdroje závislé na chlazení vodou doplňovat obnovitelnými řešeními. Fotovoltaika a větrné elektrárny jsou na vodě plně nezávislé,“ vysvětluje ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
Ekologická organizace Greenpeace i proto ve svém dlouhodobém výhledu do poloviny dekády, studii nazvané Energetická revoluce , tvrdí, že na obnovitelných zdrojích v kombinaci s energetickými úsporami by měl z většiny stát český energetický mix.
„Česko může mít během tohoto desetiletí pohodlně přes 10 tisíc megawattů solárních elektráren a přes 1 tisíc megawattů větrných turbín. Do poloviny století ještě více. Právě solární elektrárny se mohou stát v kombinaci s ukládáním energie (baterie i zelený vodík) hlavním zdrojem během parného léta,“ dodává Sedlák.
Klimatické změně se chce přizpůsobit i ČEZ. „S prognózami v tomto směru musíme počítat. Tak je tomu i ve strategii Čistá energie zítřka, která staví na výstavbě obnovitelných zdrojů – především fotovoltaické elektrárny - o výkonu 6 tisíc megawattů do roku 2030. Druhou nohou pak jsou jaderné zdroje, včetně malých jaderných reaktorů,“ říká mluvčí Kříž. První malý modulární reaktor by mohl v areálu jaderné elektrárny Temelín stát už do roku 2035.
Energii nejde sdílet. Češi chtějí zelená řešení, chybí zákon i podpora státu |
Česká Státní energetické koncepce z roku 2015 adaptaci na sucho nezmiňuje a počítá s rozvojem obnovitelných zdrojů ve výrazně menším měřítku než například zmíněná studie. Koncepce se má nicméně v příštím roce aktualizovat a vláda již opakovaně slíbila, že chce rozvoj zelené energie uspíšit. Rychleji dekarbonizovat nejen energetiku bude muset stát pravděpodobně i v důsledku nedávného rozhodnutí Městského soudu v Praze o klimatické žalobě.
„Vnímáme, že dopady klimatické změny na energetiku v ČR jsou důležitou oblastí,“ uvedl pro iDNES.cz mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu David Hluštík. Dostatečnost kapacit na chlazení elektráren se dle jeho slov vždy kontroluje v rámci procesu posouzení vlivů na životní prostředí (EIA).
Příprava české energetiky na sucho je podle Hluštíka součástí zmíněného Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu. Zde ale příliš konkrétních kroků přímo pro energetiku nenajdeme. Ve shrnutí se nicméně potvrzuje, že obnovitelné zdroje dopadům změny klimatu odolávají.
Klimatická změna představuje ohrožení pro energetiku celosvětově. Analýza organizace World Resources Institute ukázala, že téměř polovina uhelných a jaderných elektráren se nachází v oblastech, kde s velkou pravděpodobností hrozí nedostatky vody pro jejich chlazení. Problémy v důsledku sucha pak čekají problémy více než desetinu vodních elektráren.
