Časosběrný dokument se začal natáčet loni v červnu. První část je spíš v uvolněném duchu a srovnává přístup jednotlivých prezidentských kandidátů. Poslední třetina filmu je ale koncentrována do souboje tří hlavních uchazečů o Hrad - Zemana, Schwarzenberga a Fischera.
Na co byste už teď nalákal diváky? Uvidí, co ještě neviděli?
První třetina, možná polovina filmu bude překvapivě hodně veselá a komediální. Mapujeme tam první část kampaně včetně různých nečekaných momentů. Asi jako když si sbor dobrovolných hasičů uspořádá ples s volbou královny krásy.
Podívejte se na upoutávku k dokumentu Hledá se prezident
Co tím myslíte?
Například když v divadle v Kutné Hoře vystoupila v pořadu Legendy přicházejí Helena Vondráčková, Lešek Semelka a bavič Vladimír Pitkin a po přestávce šla na pódium i Jana Bobošíková a udělala z toho politický mítink. Diváci byli docela zaskočeni. A takových lehce bizarních scének bylo dost.
Předpokládám, že postupně vaše „komedie“ přechází v drama. Zvlášť ke konci kampaně, kdy někteří odhodili veškeré zábrany.
Poslední třetina filmu bude určitě dramatická. Tam už je to koncentrováno do souboje tří hlavních kandidátů – Zemana, Schwarzenberga a Fischera.
Pustily vás všechny volební štáby úplně do kuchyně, ke všem strategickým diskusím?
Byl v tom rozdíl. Velmi vstřícní byli ve štábu Karla Schwarzenberga. Byli jsme třeba i u porady, kdy se těsně před prvním kolem volby rozhodovalo, jestli oslovit, či neoslovit jiné kandidáty, kteří nemají moc šanci postoupit do druhého kola.
Fischer seběvědomí jen hrál
To je vcelku známé: Vladimír Franz a Táňa Fischerová si pak stěžovali na nemístný nátlak, ať se vzdají kandidatury. Ale vy jste museli nejspíš zachytit i nervozitu ve štábu Jana Fischera, který byl dlouhé měsíce favoritem voleb a pak se to nějak zvrtlo.
Ten jeho pád z výsluní jsme zachytili vcelku zajímavě. Na lámání chleba přišlo ve chvíli, kdy byl konfrontován s dalšími kandidáty při televizních debatách. To nebyla jeho silná stránka. Musel se hodně snažit, hodně stylizovat a hodně uměle demonstrovat sebevědomí a rétorické schopnosti. Nejvíc se to projevilo při duelu na Primě, kdy divákům muselo dojít, že Jan Fischer je jen marketingový produkt. To pak propukla velká nervozita v celém jeho štábu.
Už si vás pak Jan Fischer nechtěl pouštět k tělu?
Jan Fischer nikdy nerozhodoval, co můžeme a nemůžeme točit. Tohle nejvíc kontroloval Jan Novák (šéf volebního štábu, pozn. red.). Směli jsme třeba točit přípravu na diskusi, kterou pořádala MF DNES, byli jsme tam tak sedm osm minut, pak Novák mávl rukou na mluvčí Víškovou a ta řekla: Omlouvám se, ale už je konec natáčení, teď už nás prosím nechte pracovat o samotě.
Příprava na naši prezidentskou debatu mě zajímá. Jak se na ni Jan Fischer chystal?
Měl tam tak tři čtyři poradce, vzali podklady, které měli od vás, to znamená, jak ta debata bude probíhat, čím se začne a tak dál, a pak zvažovali, jaká témata se tam mohou objevit, kdo se na co asi zeptá a co je na to dobré říkat.
Takovou přípravu jste asi museli zažít před debatami i v ostatních štábech, ne?
To ano. Ale třeba u Miloše Zemana bych řekl, že ten je špatně trénovatelný: má svůj zajetý styl komunikace. A jeho tým mu maximálně dodával některé podklady, informace, fakta...
... a taky, řekněme to na rovinu, neověřená fakta a drby. Viz hákové kříže v údajném rodinném sídle Schwarzenbergovy manželky nebo zcela překroucená informace o podpoře mluvčího Sudetoněmeckého landsmanšaftu.
Je to tak. Oni tam pracovali s různými pochybnými zdroji. Miloš Zeman na nich vystavěl svůj arzenál. Ale nikdy jsme nezažili situaci, že by pak za ty nepodložené informace Zeman svému štábu vynadal. Nebo jsme u toho prostě nebyli. Všude nás samozřejmě nepustili.
Zeman jako hodný a mírumilovný. Ale alkohol má rád
Když jste v listopadu představoval projekt Hledá se prezident, řekl jste mimo jiné: „Mediální obraz kandidátů se často dramaticky liší od skutečnosti.“ Platí to i v případě Miloše Zemana?
Spíš bych řekl, že Miloš Zeman a jeho štáb se snažili ten dramaticky odlišný mediální obraz vytvořit: hodný, konsenzuální, příjemný člověk, hezky oblečený v padnoucím obleku a s dobrou kravatou, člověk nepodléhající afektům, člověk mírumilovný, který dokáže lidi spojovat, není spojen s temnou minulostí a v žádném případě nespolupracuje s Miroslavem Šloufem.
"Když jsme s ním natáčeli třeba třikrát během jednoho dne, tak jsme viděli, jak alkoholovou hladinu neustále udržuje." |
To byla stylizace. A skutečnost, jak jste ji poznali?
U Miloše Zemana jsem pozoroval hlavně jeho zálibu v alkoholu, kdy ztrácel určitou sebekontrolu. Když jsme s ním natáčeli třeba třikrát během jednoho dne, tak jsme viděli, jak alkoholovou hladinu neustále udržuje: dopoledne na diskusi Zlatá koruna vypil dvakrát dvě deci vína, pak přišel třeba do Českého rozhlasu, kde už mu pan ředitel naléval koňáček a Miloš Zeman mu říká: Pokud už je teď za chvíli přímý přenos, já to nemám dopité, takže se sem pak vrátím. A generální ředitel na to: No to já tady ale už bohužel nebudu. A Zeman: To nevadí, ten koňak tady ale bude.
Takže stylizaci ve smyslu Zeman nepije před vámi nehráli.
To ne. Naopak. Kdekoliv jsme točili, tak vzniklo ix záběrů, kde si Miloš Zeman říká o popelník, o skleničku a leckdy i o přítomnost pěkné dívky, aby se na ni mohl usmát.
Určitě jste zaznamenali i to, jak Miloš Zeman umí působit na lidi, i na středoškoláky, vysokoškoláky... Čím si je získával?
To pro mě bylo překvapení. Vnímali ho jako protřelého, moudrého a zejména vtipného politika. On vstoupí do posluchárny a řekne: Moje kandidatura může dopadnout jako první pohlavní styk – velké očekávání a pak může přijít velké zklamání. A publikum zaburácí a řekne si: Jé, ten je dobrej!
Na vás jako filmaře to taky fungovalo?
Vůbec. Můj vztah k Miloši Zemanovi je poměrně stabilní už od dob, kdy jsem natočil film o opoziční smlouvě Vládneme, nerušit. Neřekl bych, že jsem teď u Miloše Zemana našel víc pozitivních věcí.
A nesvazovalo vás při natáčení volebního finále, že jste tedy měl v duelu Zeman – Schwarzenberg svého jasného favorita?
Do jisté míry jsem se snažil být nezaujatý pozorovatel. I když jsme točili ve štábu Miloše Zemana nebo Jana Fischera. Rozhodně jsem se jim nesnažil vnucovat, ať to zabalí, že Schwarzenberg je lepší. Potřeboval jsem s nimi nějakou dobu spolupracovat a neznechutit se jim. Snažil jsem se vystupovat věcně. Naším cílem je vyrobit věrohodný dokument o tom, jak probíhala historicky první přímá volba prezidenta. Scénáře svých postav si napsali kandidáti sami.
Franz byl spíše jako vysokoškolský profesor
Pojďme ještě do štábu Karla Schwarzenberga: tam mediální prezentace odpovídala realitě?
Myslím, že ano. Karel Schwarzenberg se nenechal do ničeho tlačit, což ho nakonec v jisté chvíli trochu diskvalifikovalo. On je hodně nekonfliktní člověk a jeho štáb měl velký problém dotlačit ho k tomu, aby během debat se Zemanem začal používat nějaké protiargumenty: aby zmínil opoziční smlouvu, Šloufa a tak. Říkali mu: Chcete-li vyhrát, musíte použít to a to. Ale stejně do toho kníže moc nešel a svým způsobem byl v nevýhodě oproti Zemanovi, který naopak tento styl vyznával.
Co stojí za vypíchnutí ze zákulisí kampaní zbylých kandidátů?
Mě třeba hodně příjemně překvapil Jiří Dienstbier: co říkal, jak vystupoval, tím, že do toho vůbec šel. Myslím, že pro ČSSD je to velká naděje. Jinak třeba u Vladimíra Franze jsem se na začátku těšil, že nám tu volbu demaskuje, že bude mluvit nezatíženě o politice, věci jasně pojmenovávat, kdo je kdo, kdo za čím stojí a tak. Ale on to vůbec nenaplnil. Stal se hrozně konformním kandidátem, který byl ve svých vyjádřeních velmi opatrný.
Byl stejný v zákulisí i navenek?
V zákulisí byl vtipnější. To měl i neotřelé a originální formulace, zejména když byla vypnutá kamera (směje se). Myslím, že on má trochu syndrom vysokoškolského učitele, který ví, že i když nemá moc co říct, tak tím musí vyplnit devadesát minut času. Takže se neumí výstižně a stručně vyjádřit. Což je pro kameru strašné: potřebujete třicet vteřin a on mluví osm minut a ještě nevíte, co je jádrem jeho sdělení. Z toho je pak člověk nervózní, zvlášť když celou dobu držíte kameru v ruce.
Předpokládám, že poslední záběry pro váš film vznikaly minulou sobotu při vyhlášení výsledků voleb.
Ještě bychom chtěli natočit zákulisí inaugurace. Uvidíme, jestli to vyjde. Ale před tím sobotním finále jsme ještě točili zajímavou scénu, kdy se Jan Fischer, který vypadl v prvním kole, loučí se svými dobrovolníky, kteří mu pomáhali v kampani. Ve stejný den vydal prohlášení, kde ve třech odstavcích kritizoval Karla Schwarzenberga a v jednom se pozitivně vyjádřil o Miloši Zemanovi. Ti dobrovolníci to tam začali číst a někteří se ho začali ptát, jestli to náhodou není v přímém rozporu s tím, co po celou dobu kampaně říkal a s čím oni přesvědčovali voliče: že on je ta změna, něco nového a tak. Bylo tam docela dusno.
A jak na takovou situaci Jan Fischer reagoval?
Utekl. Vzal si svou péřovou bundu a odešel. Nejdřív se snažil něco vysvětlit, že to vlastně není doporučení, koho kdo má volit, a že Schwarzenberg taky není svatý muž... „A mějte se hezky. Ať se vám v životě daří. Na shledanou.“
Máte natočené desítky hodin materiálu. Teď si to všechno budete znovu prohlížet a hledat v tom nějakou logiku pro filmový příběh?
Už to máme nakoukané. Ve střižně už od listopadu pracuje kolegyně a staví kostru celého filmu. Určitě to půjde chronologicky za sebou.
Jestliže byl pro váš projekt inspirací časosběrný dokument Občan Havel, nechtěli byste teď, kdy byl zvolen nový prezident, natáčet i zákulisí Zemanových pěti let na Hradě?
Rozhodně by to bylo zajímavé. Už proto, že na začátku přímé volby prezidenta zde byly obavy, že takto zvolený prezident bude chtít překračovat své ústavní pravomoci. Já si teď myslím, že se to Miloši Zemanovi za těch pět let může podařit někam posunout, že to bude aktivistický prezident, navíc možná s poměrně silnou politickou stranou v Poslanecké sněmovně, kde pak může vzniknout vůle předělat ústavu.
Už jste u Miloše Zemana projevili zájem točit s ním dál?
Zatím ne. Teď se soustředíme hlavně na dokončení filmu. A ještě k tomu se vzpamatovávám z výsledků voleb (směje se).
