Miroslav Kalousek tak dostal prostor, aby mohl říci něco v tomto smyslu – premiér podniká kroky k nápravě rodinných majetkových poměrů. Věříme, že to myslí upřímně, a podmíněně stahujeme svůj požadavek demise. Budeme však bedlivě sledovat věrohodnost dalších, jak Kalousek říká, aktivních kroků.
Jenže, nemá pak pravdu vůdce opozice Mirek Topolánek, který označil Kalouskovu výzvu za politické hrátky? Prezident včera chtěl po pánech Grossovi a Kalouskovi, aby "přišli s něčím, co by znamenalo vykročení z dnešní slepé uličky a co by nebylo řešením jen formálním, polovičatým, a tudíž snadno zpochybnitelným".
Prodej aktivit paní Grossové však přece snadno zpochybnitelný je. Neřeší nijak otázku, zda toto podnikání bylo zcela čisté. A už vůbec se netýká toho, že premiér nevysvětlil, odkud vzal peníze na svůj pražský byt.
Václav Klaus hraje dobře svou roli. Ví, že občané si vření, rozmíšky a pády nepřejí, chtějí od politiků, aby pracovali, a tak je k tomu nabádal. Politici si mohou vybrat, co svými slovy myslel. Je spíše pro demisi Stanislava Grosse, jehož pokáral, nebo pro jeho setrvání? Co si však mají přát voliči? Rychlá katastrofa bývá méně škodlivá než udržování nenapravitelného vztahu.
Po tom, co se stalo, je vztah pánů Kalouska a Grosse nenapravitelný. Vláda v tomto nebo mírně obměněném složení nebude schopna za rok a půl udělat to, co země potřebuje – a sice využít příznivé ekonomické situace k rázným reformám a k nastartování vyššího růstu.
Pan Kalousek má nyní možnost přijmout "oběť" pana Grosse. Není však vyloučeno, že události už došly tak daleko, že se krize nedá zastavit, i kdyby politici chtěli.
